Not me, pls!

Nejsem ještě ani úspěšný politik, tím méně uznávaný filmový producent, o bankéři taky nemůže být řeči, natož věhlasný lékař či dokonce sportovec! Ale stejně se teď bojím. Protože jsem možná úchyl zralý k odstřelu....

Základní devítiletou školu jsem úspěšně absolvoval během osmi roků. Nedivte se, končil jsem ji v roce 1980, a tehdy nebylo nikomu divné ani to, že říjnové revoluce slavíme v listopadu.... Ale co si pamatuji, dny, měsíce i roky strávené ve škamnách byly to skoro nejhezčí, co mi dosud život nadělil. Tedy, ne že bych to věděl už tehdy. Ale dneska jo :-) .

Ta ZDŠ byla sice v Praze, ale zaplaťpánbůh vlastně vesnická. Takový ten přifařený okraj, aby se Praha mohla cítit velkoměstem a naše vesnička součástí srdce Evropy. Ale dneska už je světová : Základní škola Járy Cimrmana. Ale fajn, ta naše tehdejší provinciálnost měla za následek, že když jsme se po posledním vysvědčení rozešli, nebylo to nikam moc daleko. A to je dobře.

Zdravé jádro 5-6 spolužáků se vídává denně v rodné vísce a my ostatní jsme zůstali víceméně v okruhu dosažitelnosti. A těch pár ostatních lze v době internetu určitě udržet v kontaktu dodnes. A takhle i ta naše třída dodneška funguje.

Pár skalních spolu chodí na pivko a pokec každý měsíc, rozšířené jádro se tak potká jednou za rok a zbytek svoláváme co pět let. Bohužel, nesejdeme se pokaždé všichni, už i v našem lese se kácí, ale snažíme se. A abych nezapomněl, naše třídní, ta krásná ženská tehdy i teď, to s námi táhne pořád. No nemá takhle přesně vypadat správná třídní? Má.

Blíží se vánoce a po nich bude leden, že jo. A pak v únoru zase nový sraz třídy. Po roce. Budeme se opět  bavit o našich životech, radostech, strastech (a nemocech) a hodně, hodně vzpomínat. Jaký to tehdy bylo.

A já se poprvé bojím. Nevzpomenou si ta naše sličná děvčata co jim je dneska padesát+, jací jsme to my kluci byli zvrhlíci? Nevzpomene si Irenka, jak jsem ji nenápadně  při každém sbírání pravítka ze země pohladil krásně pučící ňadro? Nenapadne mne tam Ivanka přede všemi, že jsem ji schválně tlačil do autobusu ne za záda, ale za malinkou (tehdy) a rozkošnou (dosud) prdélku? Neobviní mě Renátka, že jsem ji napsal bez předchozího souhlasu, jak má krásné rty? Nezostudí mne Janička, že jsem ji pořád a pořád zval k sobě domů na super nahrávky Karla Kryla a když přišla, měl jsem jen nejapné návrhy vzájemného doučování biologie? Jo, tohle všechno jsem páchal, nezletilec nezdárný, objevující dvoupohlavní vzrušující svět... A abych se doznal dostatečně úplně, na koleno jsem omylem sáhl i učiteli fyziky při podávání křídy a NEPŘIŠLO mi to nepřístojné.

Doteď mlčely. Chodily na srazy a možná i trpěly tím mlčením, i když to tak nevypadalo. Ale možná jen čekaly. A  v únoru to na nás povzbuzené mediální ME TOO masáží vybalí. A my se povezem.

No, bojím se. Ale na druhou stranu si říkám, že přece my, z té naší vesnické školy si snad zachováme zdravý rozum i teď, když ten velký svět okolo nás šílí a sám sebe vymyká z kloubů... A přesvědčuji sám sebe, že ty naše holky jsou přece úplně jiné a lepší než ty všechny celebrity, co jich jsou média plná.

Co myslíte? Jaký bude leden 2018?