Krátkozrakost

Bavorský ministr vnitra se hodlá stát jedním z prvních kapitulantů ve válce s Islámským státem. Říkám s nadsázkou a jen doufám, že to nadsázka je.

     "Hrozba" obnovení úplné kontroly hranic Spolkové země Bavorsko bez ohledu na Schengenská pravidla, a tedy dlouze vyjednávaný, očekávaný a vytoužený systém jednotné Evropy, jak bychom ji chtěli a měli mít, pro mne znamená rezignaci na principy.

     Volbu pohodlnějšího zla, a tedy neschopnost býti politikem. Myslím dobrým politikem. Protože opravdu dobrý EVROPSKÝ politik by udělal vše pro to, aby Evropa fungovala podle vlastních pravidel. Aby si všemi prostředky hájila vnější hranici, aby dostála demokratickému a humanitárnímu duchu své historie a přijímala skutečné utečence před válečným násilím, aby dala nevinným a bezbranným možnost důstojně začít nový život. A stejně tak aby nedávala ani na chvilku planou naději na pohodlný život na úkor Evropanů těm, kteří mají ve svých rukou všechny možnosti, práva a povinnosti se takový život snažit budovat ve vlastních zemích.

     Ne, bavorský ministr namísto toho, aby apeloval na efektivitu Frontexu, na dodržování přijatých pravidel, aby hledal pomoc přetíženým spojencům na vnější hranici Unie, aby navrhnul, jak jeho země bude potírat kriminální aktivity spojené s migrací mimo EU, tak on raději bude vyhrožovat nejbližším sousedům, nejbližším SPOJENCŮM!

     Přistoupím-li na tezi, že celá imigrační vlna je vyvolána a placena stratégy IS, pak mohou slavit. Ministr největší země SRN právě neustál jejich průzkum bojem a kapituluje dříve, než dorazily hlavní voje... Jedna z bitev je vybojována. A postoj ministra nemohu označit jinak než za krátkozrakost, kdy nedovidí dál než za hřebeny pohraničních hor.

     Budiž nám nadějí, že pan ministr Herrmann mluvil v podmiňovacím způsobu. Že kontroly na hranicích obnoví, nebude-li Evropa postupovat rázně a jednotně. Myslí-li to vážně, nechť použije všechen svůj vliv a hrozbu obnovení vnitřních hranic jakožto TAKTICKÉHO manévru mu možná odpustíme. Ale stále, zpochybňovat platnost evropských pravidel tváří v tvář vnějšímu nebezpečí není STRATEGICKY správné.

     4400 běženců zachránily spojenecké lodi ve vodách mezi Evropou a Afrikou jen za minulý víkend. Dobrá zpráva pro všechny, pro něž je lidská bytost tou největší hodnotou. A to my, Evropané, bezesporu jsme. Ale co dál? Nedozvěděl jsem se, zda vratké bárky, ze kterých byli zoufalci zachráněni, byly potopeny, zda kapitáni a posádky těchto lodí, byli vyslechnuti, obviněni či dokonce na místě potrestáni. Koneckonců, ve zprávě ani nebylo, co bude dál se zachráněnými. Nejspíš proto, že už je nám to všem jasné. Přivezeme si je sem.

     Ale to je ŠPATNĚ! Neměli by být zachránění dotázáni, kam cestovali, odkud, zda mají potřebné dokumenty a podle toho být buď vráceni zpět anebo do místa legální destinace? Prohlásí-li se žadateli o azyl, nemělo by se příslušné řízení zahájit ještě na lodi v mezinárodních vodách podle jurisdikce země, jejíž vlajku plavidlo nese?

     Možná jsem naivní, ale první krok v řešení "uprchlické krize" by mohlo být dodržování vlastních pravidel a zákonů. A ochrana vnějších hranic Evropy je jasně daná smlouvami a Brusel má na to dokonce příslušný zodpovědný orgán. Řešení příčin bude dlouhodobé, ale rezignovat zbaběle na každodenní akci, jak nám to předvádí mnozí v Evropě zodpovědní, a bavorský ministr je toho jen příkladem, je trestuhodné. Bohužel trest dopadne nejen na zodpovědné.

     A jak už to tak bývá, na ně v běžném životě nakonec spíše ještě míň než na nás ostatní.