Kafíčko

Věci ztrácíme a sem tam nacházíme. Kolikrát to jde tak pomalu, že ani netušíme, že něco ztrácíme. Dost filosofie. Jde přece o KAFE. Normální ranní kávičku...

Každá profese má něco. Ta moje zčásti kancelářská a zčásti venkovně klientsky kontaktní též. Třeba tu pohodu ráno - vždy brzy, to bohužel je jeden z mínusů - si moci udělat dobrou kávu ve firemní kuchyňce. A pak ji pomalu srkat a upíjet a probírat se těma papírama a utěšovat se faktem, že mnozí do práce přijdou a začnou makat na první dobrou a i o tuhle malou rozkoš jsou ochuzeni. Namátkou... nevím, možná popeláři, pracovníci na pásech všech druhů...

Já mám to štěstí pracovat jinde. Vážím si toho, kávu já rád. Je to firma celostátní a veliká. Jen u nás na pobočce je nás možná 50, 60. Fakt. A jedna kuchyňka. Na uvaření ranní kávy bývá i fronta, ale to by nevadilo, horší je, že někdy dojde. To se jistě může stát, i mně se to již za poslední rok jednou stalo. Předevčírem. Poprosil jsem kolegyni a ta mi dala. Kávu.

Ale jímá mne podezření, že mnozí kolegové, jejichž jména a příjmení mnohdy ani neznám, to řeší bez požádání. Kolegy, a mnohdy kolegy MĚ. Protože jinak by mi moje káva ve skříňce  v kuchyňce nikdy nemohla vykazovat nulový obsah po týdenní dovolené, když před odletem za teplem tam bylo přes půl, sakra!

Je jistě ještě jiné vysvětlení. Jsem stár a nepamatuji si, že mi už před dovolenou káva došla. Ale že bych si nepamatoval to, že jsem tam prázdnou pixlu nechal a nevyhodil, tak na to jsem snad ještě docela mlád...

Inu, kolegové, za těžce vydělané stravenky jsem si koupil sklenici kávy nové, dobré, byť v akci, a očekávám, že napříště, budete-li v nouzi, mi na dně necháte aspoň jednu porci, až zase někdy po ránu přijdu do práce.

P.S.: Ale nejsem moc optimista. Zrovna včera paní šéfová - ano, pánové, mám šéfovou a celkem dobře to snáším - říkala na poradě, že se z dámských záchodků začínají ztrácet takové ty velké role WC papírů... no tak to je teda návrat starých časů :-(