Je divná

Že je divná, to jsem si myslel dlouho, ale neříkal to moc nahlas. Moc jsem nerozuměl tomu, proč si často nerozumíme a sváděl to na ni. Ale teď vím, že chyba je jinde.

Je to chyba systémová. A konečně to vím a za naše neshody už nikdy nebudu obviňovat ani moji ženu ani nakonec sebe sama, protože se mi dostalo rady povolané. Díky za ni.

Čas vánočních večírků za to celé může. Člověk se tak nějak odváže a začne s kolegy hovořit o věcech, na které v běžném tom pracovním procesu... no prostě vás to ani nenapadne. A to se mi stalo.

Měl jsem ještě plnou hlavu těch našich domácích neshod, a pod vlivem několika drinků jsem si řekl: "No jo, Vlasta!"

Od Vlasty bych se mohl dočkat odpovědi na vztahové otázky, protože Vlasta si nikdy nenaříká a se svojí ženou žije už drahně let a co pamatuji, nikdy tam žádné rozpory, nedořešené problémy či fatální maléry nebyly. Jakkoli není jejich vztah standardní.

A tak jsem už trochu ovíněn si přisedl ke stolu a povídám: "Vlasto, můžu se tě na něco zeptat?"

Helejte, Vlasta je úžasnej člověk a tak jsem mohl bez pocitu viny pokračovat.

"No jasně, Honzí, jen povídej."

Vypovídal jsem se, jak mi ta moje zlobí a že mi nerozumí a že pořád musím odhadovat, co vlastně chce a tak, že prostě míváme problémy, i když se máme rádi.

Vlasta poslouchá, přemýšlí, sem tam se mi i zeptá na nějaké detaily a pak povídá: "Jak dlouho jste spolu?"

Odpovím a pak se jen ptám: "Je to důležité?" 

"To si piš, že je, já jsem s Rendou patnáct let a máme to podobné, ale co vím, když se máte rádi, jak říkáš, tak potom to půjde, ale víš ty co, Vy to máte vždycky těžší."

"Jako co máme těžší, Vlastičko?"

"Nech si ty zdrobněliny, chlape," plácla mne kamarádsky po zádech, "no prostě těžší, protože tyhlety smíšený manželství nedělaj nikdy  dobrotu, to je jasný...", a rozesmála se.

Potvora jedna chytrá, copak já vím, co myslela doopravdy a co jen tak...

Tak si z toho  vezmu tohle, budu svoji ženu dál milovat a ony se ty mezigenderové rozpory našeho smíšeného vztahu už snad nějak srovnají....