Doprčic!

Jo, youtube přináší leckterá pokušení. A pro předpubertálního autistu velmi lákavá. A ne vždy jste sto usledovat, co tam zrovna sjíždí. A pak se divíte.

"Doprdele, kurva..." a celkem ještě horší výrazivo tam někde uslyšel, našel a zalíbilo se mu. Co potom s tím. Ignorovat, chvíli, dělat jakoby nic a potom pomalu, pomalinku začít měnit v něco pro něj zajímavějšího...

Tak takhle jsme to dělali poslední dva dni. Postupně krásně nahradili ve slovníku nezletilce doprdele výrazem doprčic, což mu znělo z nějakého důvodu docela zajímavě. Kurvu jsme postupně vytlačili na okraj zájmu kurňou a zdálo se být vyhráno.

Ještě když mě dnes odpoledne přemluvil, ať si dáme procházku do kauflandu pro něco dobrého, vypadalo to dobře. Vyšli jsme z baráku a zaklel přijatelně "Doprčic, prší."

Ovšem po návratu nám do toho hodil někdo vidle... Viď, mistře. Náš přítel na fb zveřejnil jistě vtipný příspěvek o tom, že hovno nepadá daleko od prdele, stejně jako jablko od stromu. Vtipné a trefné, jistě, ale to by mi Tomík nesměl koukat u PC přes rameno. Čte velmi bystře.

A zbytek večera si v pokoji rýmoval: "od prdele, do prdele."

Jediné naše štěstí je, že ve škole ještě pořád předstírá, že mluvit neumí, jinak by si u nás Ospodi podávali dveře. Takhle máme ještě šanci nahradit ty prdele něčím přijatelnějším. Uvidíme.