Někdy to maj kluci i holky těžký. I ty prodejný. A zrovna tyhle holky asi nechtěj psát romány. Ač mají o čem vyprávět. (1. díl)
„Volal jste Sabinu?“
„Ano, ale...“
„Takže to platí, Uruguayská 55, v devět, jo?“
„No, ano, a vy jste kdo?“
„To je jedno, v devět tam bude, nashle.“
Tihle chlapi nikdy nevědí, která bije. Když je to poprvé. Zavolají si domů štětku a diví se, že jim nazpátek zavolá chlap. Tatíci, jim říkal. Ale platili, a to se počítá. A nezlobí. Většinou. Poprvé je každej zmatenej. Taky byl, když se se Sabinou seznámili. Oba ve své branži začínali a netušili ani jeden, jak to chodí.
„Je to v poho, Iveto, po půl tě vyzvednu.“
„Dík, jdu jí nachytat,“ usmála se do sluchátka a Hynek si tu chystanou v duchu představil. Jo, má jí pěknou.
Tatík si pro Ivetu přišel před vchod, Hynek je pozoroval ze zaparkované oktávky, jak jí neobratně dával přednost do dveří a pak zašli dovnitř. Z telefonu slyšel Ivetu, jak schválně pro něj opakuje po kunčoftovi nahlas, že jedou do třetího patra. Zachrastily klíče, Iveta pochválila byt, máte to tu pěkný, chlápek řekl, že ona je taky moc pěkná. Jen si odskočím, řekla potom a pak už jen potvrdila, že to bude určitě v klidu a zavěsila. Ne vždycky to bylo takhle brzy, kolikrát si vyslechl daleko víc, někdy i celý šťouch, ale nikdy nemusel zasáhnout. Úchylové byli mnozí, ale nebezpeční naštěstí ne. Položil mobil na sedačku spolujezdce a aspoň si mohl zapnout rádio. Otevřel noviny na volantu a užíval si tu hodinku, kdy pro něj vydělává Iveta. Trochu si taky zdřímnul.
„Budíček!“, zaťukala na okénko. „Tvůj život bych chtěla mít“, pokárala ho, dosedla a vyndala si mobil zpod zadku, ,,tady máš svůj díl, pasáku.“ podávala mu tisícovku. Dělili se bratrsky pěkně napůl.
„Nech si to, jo!“
„Dobře, dík“, zatrčila si bankovku za výstřih.
„No takhle jsem to nemyslel, davaj! Anebo... víš co, dobře, stejně už jsem dlouho nepíchal. Máš doma něco k pití?“ Někdy si Iveta tržbu nechávala celou a Hynkovo část dodala v naturáliích.
„Jo, nechal mi tam flašku ten pingl v pondělí,“ protáhla se „vždycky přijde už nacamranej, u mně se dorazí a než mu ho přeblafnu, usne. Skoro jsem ho nemohla vzbudit.“
Vzal si jí hned jak vyšla z koupelny, tvrdě, bez řečí. Podržela luxusně a nalili si panáka.
„Občas je to s tebou i pěkný, taková úplně láska.“ podívala se mu do očí a koutky jí škubaly.
„Třeba dneska?“, zeptal se docela vážně a jako vždycky si bolestně uvědomil, jak je už starý, že by Iveta klidně mohla být jeho dcera. Kdyby nějakou měl. „Nehrálas to, že ne?“
„To mám s tebou přece zakázaný...“, taky zvážněla, „a příště se obuj!“ hodila na stolek krabičku prezervativů a připálila si.
Vzal krabičku do ruky a přemýšlel. Že jí má vlastně rád, že je to teď jeho nejbližší člověk. Smutná kombinace. Takhle dopadne jedináček, dvakrát rozvedený, oškubaný dohola. Vzpomněl si bezděky v té chvíli na Frantu a v duchu si vynadal. Ty si tak můžeš stěžovat! A jak mu postkoitální myšlenky plynuly hlavou, něco ho napadlo.
„Mám pro tebe možná kšeft. Chtělas být herečka, že jo?“, přešel už zase do ochranné ironie.
„Ty vole! To mi vůbec nepřipomínej, ten casting. To byl humus!“
„Pamatuješ na Frantu?“
„To je ten zraněnej kamarád?“
„Jo, už docela dlouho plánujeme, že zase přijede do Prahy a propláchneme trubky. Napadlo mi, že ho pozvu na víkend.“
„Hm“, neurčitě pokývala hlavou. O Frantovi věděla jen to, že spolu byli s Hynkem na vojně, občas se vídali a že měl blbou bouračku. Jeho žena to nepřežila a on přišel o ruku a ošklivě si popálil obličej. A že je z nějaké vesnice u Zlína. Teda od Gottwaldova, jak Hynek nikdy nezapomněl zdůraznit.
„Určitě neměl dlouho ženskou, říkal, že ho teď s tím ksichtem žádná nechce“ , chtěl ještě pokračovat, ale Iveta už měla jasno: „Chápu, Noku, budu dárek, platíš ty, seš hodnej kluk.“ pohladila ho teatrálně pomalu po vlasech. “Beru, kdy? V sobotu večer? Rezervace potvrzena, pane.“
„Počkej. Takhle ne. Musíme to promyslet. Já mu nechci jen tak dohodit kurvu...“ , zarazil se, „ ...ne, sorry. V dobrým, jo? Bude se ti to líbit, jsi šikovná. A milá, krásná, talentovaná...“
„ ...kurva, jistě. No povídej, ty dobroto.“ , v duchu si pomyslela, jaký jsou ti chlapi všichni svině, malinkou chvilku si mohla myslet, že má docela obyčejný hezký večer s kamarádem a je to pryč. Zpátky do reality, děvče. Není jinej, tenhle Nok.
„Přemýšlím nahlas za pochodu. Vidím to takhle. Půjdeme na pivo a ty tam přijdeš. Třeba jako že tam máš spicha s kámoškou, která nejde. Pak to ňák uděláme, to musíme improvizovat, ale nakonec prostě pojedeme na noc k tobě a dáme pořádnou trojku. Něco, na co ten dacan z Gottwaldova hned tak nezapomene. Ale musí to vypadat, jako že tě náhodně sbalíme, ne že to je za prachy. Kvůli sebevědomí, rozumíš?“
„Jo, takže celá noc a dvoják. A vy voba vožralí, že jo? To bude devět litrů, Noku, si dědil nebo co?“
„Hele, neříkej mi Noku, dám ti bůra a zbytek budem odepisovat od tatíků, jo?“
„To sou kšefty s tebou! Pět hned a dalších pět postupně. Litr navíc je za herectví, pane režisére.“
„Tak jo, Ivetko. A neposer to. Nevypadni z role!“, dolil sklenky a tu svou hned vyprázdnil.
„Sabina, Hynečku, v práci vždycky Sabina.“ ušklíbla se.
pokračování příště, ale celé ne....
