Brainstorming

Odvolávám, co jsem odvolal, nařizuji, co jsem zakázal, povoluji, co jsem nechtěl. Anebo tak nějak podobně.

Metoda z titulku je jistě úžasná. Moderní, progresívní, efektivní. Ale patří do kanceláře šéfa, když se dveře zavřou a diktafony vypnou. Do zasedačky na poradu. Určitě ne na operační sál s ještě žijícím pacientem nebo do kabiny hasičského auta jedoucího k požáru. Tam už je na kreativitu tohohle typu dost málo času.

Vážení zodpovědní, já už opravdu nejsem zvědavý na vaše jednotlivé nápady. Mozkové bouře si laskavě odbuďte v kolektivu za stěnami svých úřadů a při štábních videokonferencích. Funkce a pravomoci jste si snad konečně už rozdělili, nějaká základní opatření už nejen přijali, ale ony dokonce fungují, tak dost improvizací. Dohodněte se mezi sebou a nám ostatním předkládejte výsledky. A to vyargumentované tak, abychom je mohli pochopit a přijmout za svoje. 

To je pořád řečí o jedné lodi a přitom každou zbytečnou maličkostí dokazujete opak. Je docela možné, že se situace mění, že to, co bylo jasné před třemi týdny, už dnes vypadá jinak, ale jestli se my dole od první do poslední linie máme s tím mrňousem smysluplně poprat, tak musíme v první řadě věřit, že vy víte co a proč děláte. A ne se obávat, že nad odbornými hledisky vítězí jako kolikrát jindy politikaření a osobní zájmy, a my jsme odsouzeni do rolí laboratorních králíků anebo adresátů pokusných balónků.

Nedohadujte se přes média, nedělejte zbytečné boty v blbostech typu obložených talířků nebo letadla neletadla z Francie. Než něco pustíte ven, ověřte si informace a hlavně napřed se domluvte mezi sebou.

Důvěra lidí je hrozně křehká a vám se dostalo před časem luxusu, že jste ji měli vysokou. Nebývale na to, jak arogantně  jste s lidmi jednali předtím. Teď nějak začínám vnímat, že trpělivost lidem dochází. Ne s opatřeními, ale s vámi.. Tak si to prosímvás nepo… nepokažte a tím ani nám všem.