Šel jsem včera spát docela časně, úleva tedy přišla až po probuzení. Původně avizované zásadní opatření nebude platit ode dneška, ale až ve čtvrtek!
Což zhruba ještě hodinu před včerejší půlnocí známo nebylo. Mohu tedy nosit slušivou látkovou roušku ušitou podomácku ještě dva dni. Děkuju, milá vládo.
Jestli tohle není naprosto tragikomický obraz toho, jaká nemehla vládnou jinak schopnému národu, tak pak už nevím. Na opravdu zásadní, účinné kroky a rozhodnutí nemají. Jestli odvahu, vůli, organizační schopnosti nebo co, nevím, ale nemají. Testování ve fabrikách - nefunguje, trasování - nefunguje, očkování- zadrhává, umisťování postcovidových sociálních pacientů do zařízení mimo nemocnice - nefunguje. Děti do škol nepůjdou, protože shánění testovacích sad začalo (jak jinak než s pachutí nějakého šméčka) před pár dny. Ne měsíci, ale dny!
Namísto toho se už týden řeší, jestli mít na obličeji jednu nebo dvě roušky, či respirátor a kde a s kolika výjimkami, to vše činí zodpovědní s vážnými tvářemi. A to vše také nutně se symbolickým vzkazem: stejně národe nic nedodržuješ, kazíš nám škodolibě to úžasné vládnutí, tak teď si můžeš za trest všechny ty doma v nouzi na jaře a později ušité roušky strčit kam libo. O těch obchodnících, kteří se průmyslově ušitými v dobré víře zásobili, nemluvě.
Kecy, sliby, výhružky, opatření... Kde je například pohřbeno ujišťování, že účinnost každého opatření bude po cca 14 dnech veřejně vyhodnocena a podle toho zvážena revize? Kde jsou slibovaná detailní, odborná a fakty podložená zdůvodnění každého nového opatření? Škoda, že Ústavní soud nemůže některá slova ve svých uneseních a nálezech používat. Bylo by půvabné si příslušné umístění přečíst poeticky jadrně právě tam.
Jsem upřímně zvědav, jaký bude finální počet povinných roušek, než čínského mrňouse národ v čele se zdravotníky a všemi, co jim pomáhají, udolá navzdory nemehlům. Ach jo...
