“Dezinformace a konspirační teorie vznikají a následně se posilují během krizí, což má širší dopad na důvěru veřejnosti.” A já dodávám: Dezinformace má také dopad na důvěru v ty, kteří věci, dovolím si říci, skutečně rozumí.
Dr. Marie Heřmanová v článku pro Deník N řekla, že “Dezinformace a konspirační teorie vznikají a následně se posilují během krizí, což má širší dopad na důvěru veřejnosti.” Zkráceno parafrází. A já dodávám: Dezinformace ubližují v důvěře v ty, kteří věci, dovolím si říci, skutečně rozumí.
Ztráta důvěry a narušení demokratického systému
Politika není mojí silnou stránkou, ale zodpovědně mohu říci, že v demokratickém systému, ve kterém se většina vyspělých zemí nachází, nechybí dostatečná schopnost flexibilně reagovat na neadekvátní názory (myslím tím lži) a tím zachovávat bezpečnou svobodu projevu, aniž by docházelo k jejímu zneužívání.
Call-out vs. Cancel culture
Rozdíl mezi kritikou a snahou umlčet názor (call-out culture vs. cancel culture) je motivace, s kterou oponentura přichází do diskuze či odpovídá na otázky médiím. Ačkoliv se můžeme bavit v tomto ohledu i o tom, co znamená diskuze. Debaty by každopádně probíhat měly. Otevřeně a efektivně tak, aby sdělení pochopila většina. Tedy podat sdělení ideálně s vynecháním cizích termitů, urážek a slovních salátů.
Mimochodem, mám dojem, že slovo dezinformace či dezinformátor je u některých justičních institucí téměř sprosté slovo. A to i přes to, že je to skutečně definovaný pojem, který existuje už mnoho let a je popsaný v mnoha odborných materiálech. Měl by být konečně přijat společností a nemělo by to být bráno jako nadávka, ale jako daný stav věci. V některých jurisdikcích demokratických států může opravdu překvapivě existovat omezení svobody projevu ve prospěch zachování veřejného pořádku, bezpečnosti nebo ochrany práv a svobod ostatních lidí.
Šíření lživých informací (misinformování) je pácháno z nevědomosti bez snahy manipulovat, ovšem dezinformace je záměrná lež, kterou dezinformátoři propagují, například na falešných zpravodajských platformách, protože je jinde vyslyšet nechtějí. Sami to také přiznávají. Dezinformacím především ve většině případů chybí ověřené a důvěryhodné zdroje, které bývají dezinformátory označeny za součást údajného “spiknutí", protože takové zdroje by mohly odhalit jejich záměrné klamání a manipulace s informacemi. A nebo jsou zdroje o něčem jiném, než dezinformátor tvrdí.
V praxi se však termíny misinformace a dezinformace často pletou, a to zejména v kontextu boje proti šíření dezinformací online. Řešením je neustále používat kritické myšlení a neúnavně posuzovat zdroje tvrzení. Prostě nejde věřit všemu, co se kde řekne. Kvalitní mediální gramotnost a schopnost kriticky posuzovat informace jsou prostě základ pro prevenci šíření dezinformací a ochranu veřejnosti před nepravdivými nebo manipulativními zprávami. Je až děsivé, ale zároveň pochopitelné, kolik lidí těmto věcem věří. Kdo by nebyl zmaten v tom množství zpráv.
Důvody k šíření dezinfa bývají často politické (nevhodný populismus), ideologické (vytvořit klima nejistoty po vzoru rozděl a panuj) nebo je důvodem dosažení sociálního cíle (více lajků, více předplatitelů atd.).
Třeba chtějí někteří z dezinfo scény také získat finanční prostředky. Z něčeho žít musí každý. Získat finance z publikování nebo konferencí, kurzů apod. je běžná věc, nicméně potlačení kritického myšlení, tzv. “vaření z vody” a manipulace, která je možná u důvěřivých lidí, kteří nejsou na věc odborníci, bývá viditelná a vcelku u mnohých snadná.
Dezinformace jako forma zneužívání svobody projevu
Způsobů zneužívání svobody projevu je víc. Společným výsledkem je to, že ostatní dezorientují, oslabí důvěru nebo způsobí úplnou ztrátu důvěry třeba v informace, dále například představují riziko pro fyzické zdraví jednotlivců, podněcují také nenávist, diskriminaci nebo stereotypy vůči určitým skupinám, výsledkem mohou být vážné politické a ekonomické důsledky a oslabení demokracie.
Dezinformace a dezinformátory lze tedy poznat i tak, že podněcují k nenávisti, násilí a diskriminaci: Snižují hodnotu ad hominem u lidí, kteří se jim znelíbí. Osobně je třeba veřejně bez skrupulí nazývají různými hanlivými jmény. Tak se to děje nejen v médiích, ale i na sociálních sítích. Facebook je tím proslaven, protože neumí rozlišovat dezinformaci a lživou zprávu od té neškodné. Hlavně, že FB blokuje bradavky. :D Jenže pak se mnohem častěji děje kyberšikana, což má za následek oslabení psychického zdraví a bezpečnost jednotlivců. Bohužel není výjímečná ani přímá hrozba nebo podněcování k násilí: Pro vznik možnosti k nekalému jednání nejsou výjimkou ani vytvořené falešné účty a profily.
Některé webové stránky nebo platformy vytvářejí kontroverzní nebo senzacechtivý obsah, který přitahuje lidi, kteří klikají. Tím zvyšují návštěvnost svých rádoby zpravodajských stránek, což vede ke zvýšení příjmů z online reklamy. I když některý obsah nemusí být pravdivý, může být finančně úspěšný díky vysoké návštěvnosti. Některé dezinformační kampaně jsou spojeny s propagací falešných produktů, léčebných metod nebo kurzů. Lidé jsou lákáni na zakoupení těchto produktů, přihlášení do kurzů apod. na základě nepravdivých slibů nebo tvrzení. Některé dezinformace mohou být spojeny s podvodnými investičními nebo finančními schématy. Lidé jsou klamavým způsobem lákáni a přemlouváni do pochybných investic, sbírek, do neexistujících produktů nebo projektů. Některé webové stránky mohou šířit dezinformace s cílem získat osobní údaje od uživatelů. Tyto údaje pak mohou být využity pro nekalé účely, jako je krádež identity nebo spamování.
Kyberšikana a šikanování v online prostředí
Nejčastější jsou asi hrozby a výhrůžky. To znamená verbální útoky, vyhrožování fyzickým násilím nebo škodou na majetku. Obtěžování pak může spočívat v psaní zneklidňujících zpráv, komentářů nebo odkazů a mohou obsahovat shazování, tzv. doxxing, což znamená zveřejňování osobních informací o někom bez jeho souhlasu. To může zahrnovat zveřejňování adresy bydliště, telefonních čísel, pracovních informací a dalších osobních údajů. Šikana může zahrnovat vytváření falešných profilů s cílem napadat či pomlouvat určitou osobu nebo skupinu. Falešné profily mohou být využity k šíření lží, nenávistných komentářů nebo manipulativních informací. Osoba nebo skupina může být vydírána nebo šikanována skrze šíření falešných informací o ní nebo i vymyšlených kompromitujících materiálů o ní. Jednotlivci mohou být cílem online útoků také kvůli své identitě. Některé právní systémy poskytují ochranu proti online šikaně a stalkingu, a oběti by měly informovat o takovém chování odpovědné orgány nebo platformy, které mohou přijmout opatření k zamezení dalšího obtěžování. Pokud dezinformátoři odmítají takové orgány například tvrzením, že Policie ČR je soukromá firma, snaží se její moc bagatelizovat, aby i případný dopad na dezinformátory byl zmenšen?
Příklady
Šířit dezinformace a lživé informace, protože jim věřím nebo se nechám snadno přesvědčit díky “jednoduchým vysvětlením”, je snadné. Mimochodem, kolikrát jsou ve finále dezinformace zamotanější než věci podložené.
Příklady z internetu:
Dezinformace mohou tvrdit, že konkrétní potravinové léky mohou vyléčit určitou nemoc bez vedlejších účinků a na druhé straně zavrhuje potravinové doplňky, protože jsou škodlivé či neúčinné, protože farmalobby na tom jen vydělává. Mezi dezinformacemi jsou i ty, které tvrdí, že západní společnosti vyrábějící očkovací látky jsou nedůvěryhodné, mají temnou minulost a zákeřné zájmy, popřípadě jsou ve vleku zlých globálních elit. Na druhé straně jsou i dezinformace, které propagují alternativní léčbu covidu-19 čistě pomocí potravinových doplňků, jako je například vitamin C, zinek nebo chlorofyl či nově i nakládané zelí. Některé rady mohou pomáhat v podpoře léčby, o tom žádná, ale sami o sobě léčbou nebudou. Pak jsou tu dezinformace, které tvrdí, že covid-19 je záměrně šířený vir, který má sloužit k ovládnutí světa, zavedení nového světového řádu nebo zničení lidské populace. Naopak jsou i dezinformace, které bagatelizují nebo popírají existenci nebo závažnost covidu-19, tvrdí, že je to jen chřipka, že je to podvod nebo že je to vyléčitelné pomocí jednoduchých prostředků, jako je například sluneční svit, alkohol nebo mýdlo. Některé dezinformace také tvrdí, že covid-19 je způsobený 5G sítěmi, které mají za cíl poškodit imunitní systém lidí, ovlivnit jejich mysl nebo je sledovat. Na druhé straně jsou i dezinformace, které tvrdí, že 5G sítě jsou neškodné a že jsou dokonce prospěšné pro zdraví, protože zvyšují hladinu kyslíku v krvi, posilují imunitu nebo zlepšují mozkovou komunikaci.
Příklady z reality:
Někteří jednotlivci mohou odmítat očkování na základě ideologických nebo filozofických přesvědčení. To je v pořádku. Je to jejich věc. Mohou klidně i věřit v konspirační teorie spojené s očkováním a šířit dezinformace, aby podpořili své přesvědčení. To už je horší. Někdy může být šíření dezinformací o očkování součástí politické agendy nebo kampaně, a to buď na domácí nebo mezinárodní úrovni. Podněcování k nenávisti a diskriminaci může vzniknout, když jsou do dezinformací zapojeny prvky, které vytvářejí nepřátelský postoj vůči těm, kteří jsou očkováni nebo podporují očkování. Jsou vyjádřeny nenávistné názory na základě falešných tvrzení o rizicích očkování nebo vyvolávání nepodložených obvinění. Mnohdy jsou i podloženy nesmyslnými nebo chybně vyloženými daty.
Umí národ rozlišovat mezi oprávněnými otázkami a kritikou očkování, která může být součástí otevřeného vědeckého dialogu, a dezinformacemi, které šíří nepravdivé informace s cílem zavádět nebo manipulovat s veřejností?
Bránění přímé hrozbě nebo podněcování k násilí online je složité. V některých jurisdikcích sice existují zákony, které zakazují hrozby a podněcování k násilí, mnohdy však nejsou dostatečně vymáhány nebo nemají dostatečnou pravomoc. Posilování schopnosti lidí rozpoznávat dezinformace, nenávistné projevy a podněcování k násilí může snížit úspěšnost těchto projevů. Vzdělávací programy zaměřené na zpravodajskou gramotnost mohou přispět k větší kritičnosti a uvědomělosti online uživatelů. Sociální média a online platformy by měly mít mechanismy pro rychlé odstranění obsahu, který obsahuje přímé hrozby nebo podněcování k násilí. Ovšem obávám se, že některé sociální platformy toto dostatečně neumí. Poskytnutí možnosti anonymního nahlášení hrozeb nebo podněcování k násilí může povzbudit lidi, aby informovali o takovém chování bez obav z odvetné akce. Platformy by měly úzce spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, aby mohly sdílet informace a případně spolupracovat na identifikaci a potrestání pachatelů. Podpora vytváření online prostředí založeného na respektu a bezpečnosti může pomoci snížit výskyt hrozeb a podněcování k násilí. Jenže to není tak snadné, zvláště, pokud takový obsah roste pod rukama jako houby po dešti. Vyžaduje to totiž koordinovaný a multidimenzionální přístup od platforem, vládních institucí a samotných uživatelů. Je to prostě úkol, který si vyžaduje úsilí všech zúčastněných stran.
A jestli jste to dočetli až sem, tak si myslím, že tak zlé to s námi jako společností není :).
