Proč je Ústí nad Labem špatná adresa?

Ve 20. století mělo Ústí nad Labem smůlu. Na průmysl, na architekturu, i na obyvatele. Nyní se na jeho pověsti podle mého názoru podepisuje  mediální obraz.

Toto původem královské město na Labi (dále jen Ústí, pro nás domorodce je holt jen to jedno) disponovalo určitými zdroji  nerostného bohatství  a strategicky výhodnou polohou, proto se z něj stalo postupně významné centrum. To, co se ale zpočátku zdálo jako výhra, se brzy obrátilo tak trochu proti němu. Za války si ho zejména z tohoto důvodu ráda přivlastnila říše, později socialistický průmysl.  Za námluvy s Hitlerovci zaplatilo vybombardováním spojenci (vedle Plzně bylo jedním z nejpoškozenějších měst republiky), za nerovný sňatek s uměním reálného socialismu se proměnilo jeho centrum v obludárium. (Hořkým bonbonkem je i zničení nádvoří samotného hradu Střekov pro pohodlí jednoho z tehdejších pohlavárů.)

Z následků  v oblasti životního prostředí se Ústí  vzpamatovává jen těžko a velmi pozvolna. Dnes jsou sice už pryč hodiny tělocviku, které kvůli inverzi probíhaly jen teoreticky(!), ale stále ještě kupříkladu přihlížím ke koupání a rybaření (jen doufám, že nespolupracují s přilehlou restaurací Rybářská bašta) pod mostem E. Beneše s nedůvěrou. Také s estetikou prostředí to není zatím bůhvíjaké. Ačkoli   příroda v okolí je přenádherná, se zelení v ulicích je to mizerné, neboť tu ostrůvky přeživší vegetace rychle vytlačují tolik diskutované novostavby nebo  všudypřítomný fenomén „když se kope, vypadá to, že se něco dělá“.

Co se týče obyvatelstva jeho přívlastky se v čase také proměňovaly. Ústí bylo německé, české i cikánské. První označení si vysloužilo tím, že v r. 1935 tu s naprostou převahou vyhrála ve volbách NSDAP a po Mnichovu sloužilo říši (proto bylo do r.1944 pod její ochranou, ale v závěru války vybombardováno spojenci.) Naopak český živel dal o sobě znát poválečnou nesmlouvavostí , ba i lynčováním německých obyvatel při odsunu. Existuje to i v současnosti ve formě jakési nelibosti vůči aktům vedoucím k symbolickému smíření. Přesto se zde jeden takový paradox podařil. Most, na kterém se kdysi  lynčující dav  chopil pochybné spravedlivosti a zanechal za sebou i utopené nevinné, včetně kojence, se dnes jmenuje most E. Beneše a nachází se zde pietní místo.

Důsledkem odsunu bylo i další (tentokráte československé)  rozhodnutí o osudu ústeckých obyvatel. Přineslo hromadné přesidlování  lidí ze Slovenska, Rumunska a Sovětského Svazu  na sever Čech. Zde se začíná i kapitola ústecké nejpočetnější menšiny. Ta má tendenci koncentrovat se do určitých míst, zejména periférií (my z těchto okrajů roztomile říkáme cestě do centra, že jedeme do Ústí), kde je sice potom k mání nejlevnější bydlení, ale jaksi se „špatnou adresou.“ Nutno říct, že i svůj podíl na tomto procesu jakési ghetizace určítých městských částí má „nebarevná většina“, která (často také oprávněně)houfně prchá a prodává specifickým kupcům ve stylu „po mně potopa. Čili jsou bílí i černí. A mluvím o povaze samozřejmě. (Vzpomeňme  třeba na úspěch M. Balogové.)

Nejhorším faktorem (protože nejmocnějším) přispívajícím ke špatné pověsti Ústí  je však  jeho mediální obraz. Nedávno to oglosoval můj protějšek: „kdykoli je v TV něco o Ústí, vždycky je to prů---.“ A já nevěřila, ale poslední události mě vyzvaly k bdělosti a sami posuďte například aktuálně v rubrice kraje i zde na idnes. Nejprve článek o nově spuštěném portálu s hrubkami , překlepy a bez cizojazyčného překladu. Vzápětí otřesný případ znásilněného a zbitého chlapce při cestě do Ústí nad Labem a do třetice prů---ové šlamastiky předražená oprava parku!

Jsem vlažný a sebekritický patriot. Také mě rozčilují nově vzniklé neestetické stavby, neprůhledné prapodivné zakázky radních, nepřizpůsobiví občané…Ale kde jsou proboha i ty pozitivní zprávy? Chápu, že ty staré dobré jsou zapomenuty  – Ústí jako místo, kde byl poprvé přehrán film se zvukovým záznamem, jako kolébka známých herců,  jako nositele prestižních architektonických ocenění  Mariánského mostu nebo nově Paláce Zdar…Ale myslím tím věci nejnovější  i nejvšednější, které se však podařily?

Třeba stačí jen pozměnit trochu optiku… Třeba umět si povšimnout,  že kolem diskutabilního OC Forum opravdu tepe tu a tam život a v kavárně mají úžasnou kávu. Že se rozsvištěla lanovka, která byť uměle, ale přeci naláká návštěvníky na Větruši (na níž plesal svého času i Vladimír Páral, jeden z mála literárních opěvovatelů Ústí). Nebo že máme nový park či kulturák, i když možná s větším komfortem, k odpočinku navíc. Proč sakra víc neocenit, že ve zmíněném portálu je už konečně dost míst, kam lidi z dálky do Ústí nalákat?

Nemyslím, že je Ústí nutně špatná adresa, možná je to víc virtuální představa, utužovaná, věřím i nevědomky, předávanými klišé v médiích. Ono je to tak nějak jednodušší o něčem špatném říct ještě něco horší, protože to nevyžaduje moc námahy a nakonec i odvahy. Ale tu my, lidé ze severu musíme v sobě vydolovat, abychom to tady na té krapánek drsnější adrese zvládli. Ba co víc zvelebovali a dodali odvahu ostatním, aby dovolili našemu regionu zazářit všemi barvami.