V atmosféře nebývalého množství anti- a pro- rasistických diskuzí na internetu posledních dní by se dalo říct chytlavý titulek.
Takový „blogersky“ líbivý. Ano, vím, o čem píšu. Mám za sebou křest ohněm. Po skromném rozjezdu na mém nedávno vzniklém blogu (kdy jsem po 1. článku s radostí zjišťovala, že mám buď 400 kamarádů, nebo ho dokonce čte několik úplně neznámých lidí) jsem povzbuzena napsala srdcem další záležitost, která se týkala jakési obhajoby mého (téměř) rodného města. Naprosto ohromena jsem pak sledovala, že po stovkách si tento „počin“ tentokrát přečetly tisíce. Jaká síla internetu! Dokonce mi někteří nechávali vzkazy, na které jsem ale nemohla reagovat, neboť světem vládnou dukáty.
Najednou jsem s účastí sledovala průběh ankety Bloger roku, četla s pochopením sebeironizující (v pozadí i zklamané) příspěvky nenominovaných a nechala se unášet fantazíí, jak jednou…S optimismem i falešnou řemeslnou jistotou jsem psala další, ale karma klesala. Výsledek jsem tedy podrobila zkoumání. Styl všech článků podobný (rozpoznatelný rukopis není nakonec k zahození), téma (naprosto neplánovaně) vždy ústecké, do každého pak vložena vždy nějaká část mého srdce.
Jak je to tedy možné? Prošla jsem si v historii úspěšné články, autory i poměry mezi čteností a karmou . Výsledky nebyly jednoznačné , ale určitá tendence k vysokému hodnocení článků politických (hlavně kauz) a kontroverzních (nesnášenlivých a zaměřených proti nějakému etniku) by se dala vystopovat. Patrně zafungoval i pro ten můj nej článek zavádějící (rasově zavánějící) nadpis Proč je Ústí nad Labem špatná adresa? Z toho mi nebylo nejlépe a téměř jsem nad blogováním (i sebou samou) zlomila hůl.
S odložením břemene ne/úspěšnosti se mi však otevřely více oči a já se dívala na svět optikou stínového blogera v záloze. O to více jsem také četla zprávy a sledovala souvislosti. Zjistila jsem kupříkladu dodatěčně, že den po onom publikovaném článku vyšla na iDnes zpráva o tom, kde všude v ČR jsou takové „špatné“(čili neprodejné) adresy, včetně těch ústeckých, takže se potvrdil i fakt sám, že krize se snadno mediálně utužuje. Také jsem zaznamenala anketu o tamtéž zmiňovaném Mariánském mostě,která má rozhodnout, zda se Ústečanům, navzdory architektonickému ocenění,opravdu líbí, nebo ne.
Zároveň jsem odložila psaní článku, pro nějž jsem již měla název: Advent – čas sluhů, dluhů i pluhů. Chtěla jsem se v něm dotknout toho, co nám obvykle doba předvánoční bere,ale i dává. Často je totiž nespravedlivě kladena až na druhé místo za čas vánoční. Čemuž osobně nehovím, odjakživa mi byly více sympatické (ač prázdné) balíčky v dekoracích obchodů, než přetékající popelnice na Boží hod. I letos mi adventní doba leccos přinesla. Jako čtenáři informace z ankety, že muži o cukroví nestojí a raději nám úklid zaplatí u firmy (to výhradně ženy vyšilují a tloustnou), jako člověku zážitek, že obchody podsouvají santaclausovskou masku za Mikuláše, předstírajíc,že vždycky nosil červenou čapku s rolničkou a o berlu se nikdy neopíral . Čemu všemu to tedy vlastně sloužíme…?
Z reklamy, která přes okamžitý zásah přepnutím, ke mně jako k obyčejnému smrtelníkovi stejně dorazila, jsem si zase odnesla poznání, že se u ní můžu zasmát (u té, jak si povídají smrčky) i naprosto zhrozit, když mi tvrdí, že je nejlepší si na Vánoce půjčit. To patrně nechtěla asi dopustit jistá paní z Děčína , která řešila tisk bankovek svépomocí. (Bohužel pro ni nešťastně přichycena právě v těchto dnech, jako bloger na odpočinku mám přehled.) Jaké dluhy nás tedy po Vánocích mohou čekat…?
A také jsem si znovu ověřila (nejen čtenářsky), že jsou cestáři jako každoročně zaskočeni (v tento moment silničáři zavřeli v Ústeckém kraji 22 silnic (iDnes))počasím a náš kočárek je opět pluhem, jak jsem o tom psala přesně před rokem do místního periodika. Takže plužíme i ploužíme se…a to patrně nejenom časem adventním.
A teď, když vrcholí tato doba a i na internetu bují nejrůznější příspěvky na toto téma, se objeví článek, který rozebírá kuriozní fakt, že se v severočeských městech objevila mezi paneláky prasata. Téma jakoby si vysloveně říkalo o dvojsmyslný titulek, který by byl příslibem k rozboru chování nepřizpůsobivých občanů Ústecka a možná zaručil silnější čtenářskou základnu. Možná se o tom přesvědčím tímto malým testem.
Každopádně tady na těchto místech to ale tváří v tvář nějakému kanci tak legračně nevypadá. Prý si za to můžou obyvatelé sídlišť sami rozházeným komunálním odpadem. (Možná se tak oslím, až prasečím můstkem dostáváme znovu ke dvojsmyslnosti nadpisu) A to ještě mnozí netuší, že v příštím roce si budou muset za popelnici zaplatit 500 korun. Tak trochu zlaté radniční tele.
Proto si od Štědrého dne při pohledu z okna popřejme zahlédnout jen to zlaté prasátko.
