Návody typu ,,snadno a rychle“, tzn. bez námahy, znějí vždy lákavě. Při hubnutí, při učení čehokoliv i v případě, že se třeba rozhodnete žít ekokologicky…I já mám své (bio) máslo na hlavě.
Nejsem odborník na ekologii, ale vadí mi různé věci, které dávají naší už tak dost unavené planetě zabrat. Proto zhasínám světla a zavírám kohoutky i tam, kde zrovna účty neplatím. Také mě zlobí zbytečné igelitky (formátu nepasujícího ani do koše), papírová propagace všeho druhu (od vícejazyčných návodů přes letáky a přebujelou agendu ve všem konče) nebo třeba když se vyhazuje poškozený výrobek, protože koupě nového je levnější.
Domnívám se, že situace obecně na Zemi i konkrétně v naší zemi je špatná, ba kritická. Na rozdíl od pana prezidenta, na rozdíl od nejrůznějších odborníků, kteří se svými sofistikovanými protiargumenty představují nebezpečí téměř stejné jako znečišťovatelé sami. Vždyť my jim rádi nasloucháme, odlehčujeme si svědomí, že nic nakonec nebude tak horké - na skládkách ten odpad stejně sesypou, bio potraviny jsou jiné jen cenou a co zmůže osamělý zoufalec proti velkým továrnám atd….?
I já, když si zametu před vlastním prahem, najdu tam leccos nevytříděného… Žasnu, kolik toho kupříkladu po víkendu přibyde v našem odpadkovém zákoutí. To si pak násobím počtem domácností v domě, krajském městě i celém světě a je mi z toho ouvej. Mám ale i těžší hříchy – balenou vodu, hudební kanál jako kulisu a nově, nechutně marnotratné, kapsle do presovače kávy.
Úplně největším hříchem je však mé dítě. Tedy to, co je spojeno s péčí kolem něj. Předpřipravená jídla, vlhčené ubrousky, chemické přípravky na odstaňování odolných skvrn…Ale hlavně: jednorázové pleny. Pokušení formou většího množství volna je opravdu ďábelské. Plněním koše na plínky do samostatně segmentovaných igelitových pytlíků opravdu prodávám svou duši peklu.
A to je před námi údajně osudový rok 2012, nezřídka prezentovaný jako možný ekologický armagedon, oddělující bio zrno od plev většiny. Jakkoli pochybné jsou vize těchto samozvaných proroků,zaseli do mě semínka pochybností , na nichž vzklíčila snaha být řekněme ekologicky zodpovědnější. Nevím jen jestli dostatečně a dost pružně.Tady by rychlost určitě výhodou byla.
Začala jsem také hledat nějaké ekotipy pro běžné smrtelníky (možná v tom je chyba?) a narazila jsem například na ty ze stránek Greenpeace. Vyděsila mě však opatrnost tónu, v jakém jsou vedeny – kupujte ve větším, vyčistěte dvířka u sporáku, používejte úsporné WC apod.- a ještě vždy s odkazem na moji peněženku, jakoby snad idea pro budoucnost zachovalé planety neměla bůhvíjakou cenu.
Tato organizace to vůbec nemá asi s osvětou veřejnosti jednoduché. Když přišli nedávno s ekopísmem (úpravou liter a sytosti černé), které slibovalo ušetřit tonery až o 30%, byli napadeni z nepřesnosti výpočtu i nedomyšlené neekologičnosti této myšlenky. Používání fontu má totiž způsobovat větší opotřebení LCD panelu a v vzhledem k neúspornosti v rozložení i větší spotřebu papíru… To celé je ale spíše klasický případ toho, jak je odvedena pozornost od podstaty problému. Vede se spor o to, kdo se mýlí v ekologické metodě a úplně se přitom opomine jistě chválihodný ůmysl méně (nebo vůbec ne)tisknout.
Pro mě osobně nevítaná ekoaktivita byla formou překvapení v poštovní schránce. Obdržela jsem totiž samolepku s nápisem „Já třídím.“ Přemýšlím, zda ti, co je neosloví, ji alespoň vyhodí do správného koše a nás, co už v tom (tj. odpadcích v šesti nádobách)vězí po krk, nerozesmutní další zářez na nějakém stromu. Ale možná se v tomto pletu já a přinese tato papírová propagace ekologii nějaký užitek. Vždyť i já sama mám to zmíněné (bio) máslo na hlavě a do toho svého svědomí si musím sáhnout ještě hlouběji.
Nemám ani na závěr žádnou pořádnou radu, dokonce ani tu halinovského typu. Snad by mohl však tento biočlánek vést k podobnému zamyšlení – cože jsme to vlastně ochotni za minutu dvanáct opravdu udělat a čeho se kvůli tomu vzdát? - i laskavého čtenáře. Za sebe můžu pro začátek alespoň s jistotou konstatovat, že tyto řádky v bio kvalitě mají dobu rozpadu 70 dnů, stojí jen váš čas a k okamžitému zániku by v krajním případě stačilo tlačítko delete.
