Není plešoun jako plešoun, aneb jak se Bílek Hřebíkovi nepřiblížil

Nadpis jsem pojal hodně expresivně, ale dá se říct, že vypovídá o všem. Česká reprezentace pod prostovlasým Michalem Bílkem opět předvedla ubohost a nudu a ani zdaleka se nepřiblížila skvělým vystoupením týmu jiného prostovlasého muže Jaroslava Hřebíka na ME devatenáctiletých.

Bylo až úsměvné číst před zápase v Norsku, jak podrážděně reaguje trenér a jeho kapitán Rosický na opakované dotazy novinářů, zda budou hrát jako devatenáctka. Rosický dokonce prohlásil, že to nelze porovnávat, protože oni hrají jako děti. Tomáši jaká škoda, že jsi se svým výkonem tomu dětskému ani nepřiblížil.

Bílek už tradičně před zápasem přinesl snůšku alibistických komentářů s tím, že tentokrát chtějí hrát útočně. Nějak nevím co tím myslel, když poté v základní sestavě nastoupili dva defenzivní záložníci. Jeho mužstvo se díky taktice svého trenéra výkonům zmiňované devatenáctky snad ani přiblížit nemohlo. Naopak se velmi přiblížilo svým výkonům z turnaje v Japonsku, kde jsme byli přesvědčováni, že takto hráli jen díky slabému týmu.

Vezměme to hezky po pořádku. Z naší strany byla za celý zápas jen jedna střela na bránu, zatímco Norové nejenže dali góly, ale ještě spoustu příležitostí zahodili. Nasazení a zaujetí našich rádoby hvězd se vůbec v ničem nepodobalo obrovské snaze mladíků na turnaji v Rumunsku. Když jsem viděl Rosického, jak po každé své ztrátě balonu zůstával dlouhé vteřiny stát na místě a nejevil sebemenší snahu o návrat nebo získání míče, vzpomněl jsem si na pronikavý řev Jaroslava Hřebíka. Místo toho jsme viděli na lavičce spokojeně diskutujícího Bílka ze Šmicrem. Zřejmě se domlouvali kam zítra ještě s Láďou Vízkem zajdou na golf.

Jeden pozitivní dojem na mě zápas ale zanechal. V našem fotbalovém rybníčku vznikla zřejmě nová láska, protože jinak si komentář Čapka směrem na Baroše nedokáži vysvětlit. Celý zápas hráče, který byl doslova zoufalý bez jakékoliv snahy a zaujetí, bezmeně a obdivně chválil. Útočník, který se nedostal k jediné střele a ani žádnou příležitost pro své spoluhráče nevitvořil, obdivně chválil i při jeho odchodu ze hřiště. Bohužel i on svým komentářem přispěl k velmi ponurému představení a už by asi bylo na čase, aby zůstával jen ve studiu.

Česká reprezentace pod Bílkem opět zklamala. Už po několikáté a opakovaně podala výkon na samé hranici zoufalství a ubohosti. Nevím, jestli by před podzimním vrcholem kvalifikace nestálo za zvážení odvolání trapného trenéra Bílka, který doufám bude teď slýchávat spoustu otázek, proč se ani nepřiblížili se svým týmem výkonům Hřebíkova mužstva.