Korupce z českého fotbalu nikdy nezmizí

Už je to nějaký čas, co byl zadržen Roman Berbr. Českými médii se okamžitě rozjela kampaň, podle které to byl jediný zlosyn v českém fotbalu a prý teď bude vše jen růžové. Nebylo před Berbrem, nebude ani po něm.

Byla to před několika týdny velká sláva. Berbr a jeho nejbližší „kamarádíčci“ zadrženi. Vše teď bude krásné a veškerá korupce z celého fotbalu zmizí. Nezmizí. Korupce v něm byla dávno před Berbrem a zůstane v něm i po jeho odchodu. Proč si oproti českým novinářům a dalším neználkům fotbalového prostředí nenasazuji růžové brýle? Protože mám velké zkušenosti z výkonnostního fotbalu. Je mi 44 let. Od cca svých sedmnácti se pohybuji v klubech, které hrávaly od krajského přeboru po 1.B třídu.

V těchto soutěžích jsem se začal pohybovat okolo roku 1993. Tedy dávno před tím, než Berbr převzal vládu nad českým fotbalem. Zpočátku jsem byl samozřejmě zaskakujícím dorostencem, brzy se ze mě stal právoplatný hráč základní sestavy. Dokonce na jednom z klíčových postů. Postu brankáře. Od roku 1996 do roku 2016. Za těch dvacet let jsem odchytal stovky zápasů v krajských soutěžích. Ve třech klubech a ve dvou krajích. Proto mohu s klidem říct, že korupce v českém fotbale nemá vůbec nic společného s postavou Romana Berbra.

Dva kraje. Středočeský, kde jsem se pohyboval v dospělých soutěžích do roku 2005 a olomoucký, kde jsem do roku 2016 aktivně chytal a teď funkcionařím. Obrovské zkušenosti, díky kterým mohu s klidem říct, že fotbalové Palermo, které panovalo v letech 1996-2005 ve Středních Čechách, to absolutně nemá obdoby. Zvláštní je, že s podobnými praktikami jsem se v Olomouckém kraji setkal jen minimálně. Dá se říct, že prakticky vůbec. A to se tehdy nedalo na tyto soutěže naštěstí sázet. Jednou se hrálo do sté minuty, aby domácí srovnali, jindy se tři mužstva složila, aby čtvrté prohrálo. Příště se vzaly peníze, hrálo se naplno a podle toho, jak výsledek dopadl, peníze se buď vracely, nebo ne. A jindy se zase udělaly v posledních deseti minutách dvě penalty, když domácí potřebovali nutně vyhrát. A pokud se blížil konec sezony, i soudek pěnivého moku na ukončenou se hodil.

Ano, tohle je český fotbal. Český fotbal, na který naučili čeští novináři všechny nahlížet tak, že jediné zlo je Roman Berbr. Přitom já vůbec nevěřím, že by se ve fotbale pohyboval člověk, který je naprosto čistý a nikdy se na těchto křivárnách nepodílel. Jsou tu samozřejmě snahy a pokusy o nějaké změny. Jenže vzhledem k protagonistům to vyznívá spíše směšně a naivně. Jakási fotbalové revoluce, by byla zajímavým nápadem, kdyby ji na plakátech nereprezentovali například Vladimír Šmicer, Milan Baroš, Jan Rezek nebo Jaromír Bosák.

Jde o hodně nepodařenou sestavu. Upřímně, slyšeli jste někdy o tom, že by snad Šmicer udělal od konce své kariéry cokoliv pro český fotbal? Ano, povídat ve studiích umí nádherně. Bohužel převážně tak, aby nevyjádřil nějaký názor a hlavně se nikoho nedotkl a s nikým si to nerozházel. A co takový Milan Baroš? Fantastický fotbalista s obrovskými úspěchy. Ale tady jde o vylepšení charakteru a morálky fotbalu. A Baroš byl jeden z největších simulantů na českých trávnících. Spolu se svým chováním, kdy neměl problém sáhnout k zákeřnému faulu, to určitě není osobnost, která by měla zvedat morálku českého fotbalu. Jan Rezek je naprosto to samé. V Příbrami i Plzni svými hereckými výstupy hodně těžil z pokřiveného českého fotbalového prostředí. Tak jak mu může někdo věřit, že má zájem na nápravě?

A Jaromír Bosák? Komentátor České televize, který komentoval desítky takových zápasů. Když mu dáte otázku, proč na to nikdy v přímém přenosu neupozornil, odpoví vám alibisticky, že by tím spáchal kariérní sebevraždu. Hmm, to je pak velké hrdinství, teď o tom tweetovat a psát různé komentáře, když už ČT v podstatě žádné fotbaly nemá a on tam je jen externě. A pak tu máme třeba ještě pana Vízka. Vděčného glosátora, kterého využívají všechna média, zejména ta bulvární. Jak může někdo toho pána brát vážně? Vždyť on nejrůznějších výhod ze strany rozhodčích čerpal jako hráč vojenské Dukly nebo hráč středočeských Černolic. A těm se díky přítomnosti pan Macely rozhodně neubližovalo. A nikdy mu ani jedno nevadilo. Navíc nějaký čas dělal v tom systému delegáta. Proč nevystoupil proti té špíně v tu dobu?

Pochopil bych, kdyby se do čela takového pokusu o revoluci postavily opravdové osobnosti, které nejenže ve fotbale něco dokázaly, ale pracovaly v něm i po ukončení aktivní kariéry. Jistě, dokáži si představit v čele Petra Čecha nebo Pavla Nedvěda. V tu chvíli by vše dávalo smysl. Jenže oni mají skvělou práci a nemají žádný důvod se vracet do zatuchlého českého rybníčku. Proto se musí vytáhnout béčkové „osobnosti“ a řekněme si na rovinu, s nimi žádná změna, natož revoluce, určitě nepřijde. Je totiž, kromě pár novinářů, nemůže brát nikdo vážně. Fotbal dál bude zůstávat ve své morální bublině a je jen na těch, kteří ho mají opravdu rádi, zda se s tím smíří a budou se v něm dál pohybovat, trénovat a hrát nebo dají přednost třeba houbaření. Je to jen na nich, protože korupce z českého fotbalu nikdy nezmizí.