Rusko, covid, Babiš, Brusel nebo třeba mimozemšťané… Ti všichni a mnoho dalších darebáků mohou podle medií za inflaci, která nás dnes trápí.
Dnes ráno mi můj téměř dospělý syn poslal odkaz na video, kde se inflací zabývá dokonce jistý esoterik a podle toho, kam se vychýlí jeho zřejmě i ekonomicky citlivý proutek, nabízí řešení. Na to, že ekonomiku naší země, ale i celého světa běžně řeší novináři, kteří donedávna psali o přírodě, outfitu některých celebrit nebo o třeba rybách, jsme si už zvykli. Když se k podobným tématům začnou vyjadřovat zubaři anebo herci, je třeba se jen pousmát. Jenže kde jsou ti nejpovolanější? Ekonomové? Médii rezonuje jen pohled těch poplatných dnešní progresivní době a ti mají jasno. Za všechno zlé může Covid a dnes ještě Rusko.
Upřímně musím říct, že ač se snažím se v ekonomii vzdělávat celý život, doposud nemám na současnou situaci jasný názor. Na pomoc jsem si vzal mimo jiné velmi povedenou publikaci našeho bezesporu předního ekonoma, bývalého presidenta pana Václava Klause, Návrat inflace. Vřele doporučuji, jedná se o velmi kvalitně zpracované pojednání.
Ale zpátky k té naší všude skloňované inflaci. Může za ní Rusko, Covid, Brusel, USA, Green deal, starosta Jevíčka a nebo opravdu ti mimozemšťané ? Každý, kdo vytrhne z celkového kontextu jakýkoliv jeden izolovaný jev, jako např. válku na Ukrajině a presentuje jej jako ten pravý, co to způsobil, měl by si dát mokrý hadr na hlavu a zase začít raději psát o té přírodě. Každopádně jeden univerzální viník současné inflace tu přeci jen je. Jsme to my všichni. Ve všech ohledech jsme ztratili schopnost fungovat v krizích a reagovat na ně.
Celá řada tradičních konzervativních ekonomů, jejichž názor více méně sdílím také tvrdí, že za současnou inflaci a i stále více prosakující krizi může kvantitativní uvolňování, lidově řečeno tisk peněz. Ano, v zásadě je tento přístup významných centrálních bank, bezmyšlenkovitě plošně aplikovaný již od krize v letech 2007 a 8 hlavní příčinou vzniku dnešní inflace, nikoliv však jedinou a podstatnou. Opomenu-li, že kvantitativní zvyšování likvidity bank ( tisk peněz ) by měl byt nástrojem stimulačním, a to pouze v období krize, na přístupu Japonské centrální banky lze zjistit, že i dlouhodobě může kvantitativní uvolňování fungovat. Japonská centrální banka tento nástroj používá již více než 20 let a podobným inflačním výkyvům japonská ekonomika za posledních 20 let nečelila.
Zkrátka když člověk dostane víc peněz, dříve či později si za ně koupí i víc věcí. Jedinou podmínkou však je , že jich jiný člověk musí být schopen víc vyprodukovat. Takže bez ohledu na to, jestli je tzv. tisk peněz v nekrizových obdobích správný, či nikoliv, pakliže je v ekonomice více peněz a úměrně tomu roste i množství zboží a služeb, nemusí to a priory znamenat problém. Jedeme-li autem po dálnici vysokou rychlostí, také to neznamená , že se hned něco musí stát. Dálnice je na to uzpůsobená a i když po nějaké době ztrácíme ostražitost, je dálnice předvídatelná svou konstrukcí a ve většině případů to dobře dopadne.
Problém naší, ale i celosvětové ekonomické dálnice tedy nebyla jedinou příčinou dlouhá konstantní rychlost v podobě kvantitativního uvolňování, která nás dokonale uspala, ale náhlá nečekaná pravoúhlá zatáčka v podobě zásahů nekompetentních populistických politiků do této ekonomické tepny. Tato zatáčka se jmenuje politické rozhodování v období Covidu a teprve ona v kombinaci s dlouhodobým tiskem peněz jsou viníky současného stavu naší i celosvětové ekonomiky. Politici se plošně odvázali a svými rozhodnutími dokázali plošně zastavit výroby, zavřít služby, izolovat lidi doma, tedy zastavit ekonomiky napříč celým světem. Tedy začali uměle a silně v krátkém čase regulovat trh, do kterého ale z druhé strany ze zvyku pumpovali nové a nové peníze, které nebylo za co utratit. Nové zboží ani služby nevznikaly, za to roste cena.
Podobné tendence již měli západní politici dříve. Snahy o násilné regulace trhu v zájmu šíření dobra jsme viděli již před Covidem např. v podobě vznikajícího Green dealu . Každopádně až do Covidu byly tyto krůčky jen nesmělé. Až Covid naplno ukázal, že v zájmu omezení čehokoliv je výhodné, aby se nehledě na politické postoje i názory spojovaly vlády s opozicemi a regulovaly, zakazovaly a omezovaly. Covid otevřel pomyslnou Pandořinu skříňku a nyní se již nikdo z vládních politiků, ať už u nás nebo v dalších vyspělých zemích neštítí jít stejnou cestou. Vyspělý svět se totiž od toho ostatního odlišoval zejména jistou celospolečenskou nedotknutelností svobody, ale ta v posledních letech padla.
Vzhledem ke shora uvedenému neočekávám rychlé a úspěšné řešení inflace. Dle mého názoru naopak ještě významně poroste. Vaří-li se voda v hrnci a ten přetéká, není řešením do něj lít další byť chladnou vodu. Řešení je ztlumit sporák a z hrnce odlít horkou vodu. Tedy zmenšit objem peněz v ekonomice a uvolnit regulacemi a dotacemi svázaný trh, aby se mohl nadechnout.
