Naše vláda konečně sjednotila celý národ

Dlouho se o to snažila a stále se jí to nedařilo, až do teď. Stačila na to jedna zbloudilá raketa a konečně naši ministři hovoří tak, že jim rozumíme konečně už úplně všichni.

Před dvěma dny dopadla raketa na polské území a zabila dva lidi. V reakci na to náš pan premiér Petr Fiala prohlásil: „ Pokud Polsko potvrdí, že rakety zasáhly i jeho území, půjde o další eskalaci …., stojíme za našimi spojenci z EU a NATO“. Následovalo prohlášení naší ministryně obrany, Jany Černochové : „ Plně stojíme na straně našeho polského spojence….Nyní vyhodnocujeme dopad ruských raket na polské území. Ať by šlo o omyl nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy“.

Myslím, že všichni svorně souhlasíme s postojem našeho pana premiéra i paní ministryně a opravdu všichni cítíme, že takový čin opravdu nesmí zůstat bez odezvy a opravdu se jedná o eskalaci konfliktu, která ohrožuje už i okolní státy.

Své k tomu dodal i europoslanec Jiří Pospíšil : „ Polsko je členem NATO. NATO musí reagovat. A to tvrdě a nekompromisně“.

Je tedy dobře, že se naše politické elity, které mají možnost ovlivnit postoje našeho malého státu shodly, že se jedná o agresi, kterou je třeba potrestat, dokonce snad aktivací určitých procedur vůči agresorovi ze strany NATO.

Vzhledem k tomu, že naše země stále ještě předsedá EU, měl by tedy náš pan premiér využít svého vlivu v tomto nadnárodním uskupení a hnát viníka, tedy Ukrajinu k odpovědnosti.

V kontextu vyjádření představitelů polské vlády, ale i amerického prezidenta a zjištění NATO je zřejmé, že raketu, která v úterý zasáhla Polsko, vypálily ukrajinské ozbrojené síly.

Nepředpokládám, že by bylo nutné bezprostředně aktivovat vůči Ukrajině jakékoliv články NATO. Na Ukrajině je válka a ve válce se dějí různé věci. Jen je dobré, aby se na to nezapomínalo a aby věci byly nazývány pravými názvy. Rusko je agresor, to je nesporné. Ukrajina svou raketou zasáhla Polsko a to je zase nepřípustné, a to o to více, že svým jednáním způsobila smrt dvou lidí v zemi, ve které válka neprobíhá.

Celá řada politiků, která ve svém prvotním úsudku značně přestřelila nyní aplikuje na své sympatizanty různé demagogie typu, dva Poláky sice zabili Ukrajinci svou raketou, ale viníkem je Rusko, protože nebýt jeho agrese na Ukrajině, nedošlo by k výstřelu této rakety. To si tito novodobí vyvolení skutečně myslí, že jsme tak hloupí, že tomu budeme věřit? Může snad asfaltér na silnici za to, že při dopravních nehodách umírají lidé? Mohou snad malé děti, které v Indii, Brazílii nebo Zimbabwe sklízí tabák za to, že jiných částech světa na rakovinu plic umírají lidé?

Naši politici se chovají jako král v pohádce Královna koloběžka první, když tvrdil : „ Je známo, že hříbě se drží u rodiče. Tudíž bylo-li pod valachem, valach je rodič a patří jemu.“ Jenže on byl byl oslavou unavený a svůj omyl si uvědomil. Zkrátka pohádky končí vždy šťastně, což o naší politice již delší dobu neplatí.

Raketa dopadla, stalo se. Zabila dva nevinné lidi na území neangažovaného státu, i to se stát může. Jen je třeba věc řešit s chladnou hlavou a s dostatkem informací.

Každý z nás, když si půjde zastřílet na střelnici, dostane hromadu poučení o tom, jak se chovat ke zbrani a se zbraní. Jedna z nejpodstatnějších zásad je, že se nabitou zbraní na nikoho ani nemíří. Vojáci, a to jakékoliv země by to měli znát o to spíš. Vystřelí-li tedy někdo čímkoliv, byť v rámci války proti hranici země, se kterou ve válečném stavu není, má si toho být vědom a má za to nést následky. Obzvlášť když přitom zabije dva nevinné cizince.  

Osobně nejsem příznivcem jakéhokoliv násilí, ať už páchaného na jednotlivcích nebo plošně. Odsuzuji agresi Rusů na Ukrajině, ale zároveň odsuzuji jednání našich politiků, kteří přilévají síry do ohně zcela nesmyslnými dodávkami zbraní a munice do tohoto konfliktu. Kolik obyčejných Ukrajinců už tímto způsobem naše elity poslaly za těmito zbraněmi na smrt? Kolik jich ještě musí zbytečně umřít, než si někdo v naší vládě a jiných vládách uvědomí, že měli děti, rodiče a kamarády a hlavně, že chtěli žít…

Každopádně jednu věc na událostech posledních dvou dní vidím pozitivně. Ač ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj stále dokolečka opakuje, že se jednalo o raketu vystřelenou Rusy, poprvé za celou dobu trvání tohoto konfliktu nemá jednotnou podporu mocných, co víc, obrátili se proti němu. To je podstatné. To totiž muže pomalu a jistě vést k tomu, že by tato válka mohla v dohledné době skončit. Jen je mi trochu líto té části naší společnosti, která přes vše, co se děje , ještě stále prahne po krvi. Ale proč by ne, ta jejich ani jejich blízkých neteče, to je pak hrdina každý. Každopádně já jsem se narodil do míru, do míru jsem vychoval i své čtyři syny a já po krvi neprahnu. Takže za mě nás snad ta smutná smrt těch dvou Poláku poprvé od začátku této nesmyslné války přiblížila k míru. Jenže kdo ví, zítra může být vše jinak.