Fitcentrum připravilo Markovi několik zážitků, ale jeden se vymknul všem. Jednou po cvičení si při sprchování všiml, že si ho už delší dobu nestoudně prohlíží chlápek kolem čtyřicítky. Vcelku nebylo divu, protože Marek se taky ve sprše nestoudně předváděl. Konečně, měl co: z posilovny měl dokonale vytvarované tělo a z nudakempu ho měl celé opálené. Chlápek nebyl dvakrát jeho typ, ale Marek po chorvatských hodech zase sexuálně strádal, a tak neustále slevoval ze svých estetických kritérií. Byl z toho trochu nervózní, protože si namlouval, že sešup nepotrvá dlouho a skončí u bezdomovců.
Zavřel vodu, vylezl ze sprchy a sáhl po osušce. V tu chvíli k němu chlápek přistoupil.
„Ahoj,“ řekl přátelsky, „můžeme si promluvit?“
Tohle sem už někde slyšel, napadlo Marka. Aha… v americkým seriálu.
„Jasně… Vo co de?“
„Vo tebe. A vo to tvý krásný tělo. Jsem produkční ve filmový branži a vyrábím pornofilmy většinou… pro gaye. Říká ti to něco?“
Kdyby jen říkalo, panáčku… přímo řve!
„Jo.“
„No, a do těch filmů sháním pěkný a výkonný kluky. Teď se tu dívám na tebe a vidím, že bys všechny ty, co už máme, moh strčit do kapsy. Protože ty seš extraliga.“
Marek se zatvářil pochybovačně. Rozhlédl se na obě strany, osuškou trochu zakryl výhled možným čumilům, rukou si nadzvedl penis a druhou ukázal pod něj.
„A co tohle, he?“
Chlap vykulil oči.
„Nádhera!“ vykřikl tlumeně. „Už sem si ho vobhlíd. Nádhera! A víš proč? Protože je takovej velkej naducanej… Protože je úplně jinej, než mají vostatní kluci – pytlík většinou nic moc a v něm si přehazujou dvě švestky. Tohle je pane… vzrušující inovace!“
Marek zalapal po dechu. Očekával rázné odmítnutí, sorry, jednokulčáky neberem, což by rázem všechno vyřešilo a zatím… Hodil užaslý pohled na sólistku v rozkroku. Celej život z tebe mám mindrák… a najednou bys byla filmovou hvězdou! To jsou teda kotrmelce…
„Dobře, ale… já to nikdy nedělal před lidma, před ka-ka-kamerou, na povel… Asi bych tam stál se svěšeným stejně jako tady.“
Mužíkovi zablýskaly oči.
„Kamaráde, teď ti řeknu něco, při čem heteráci okamžitě topořej, i když vědí, že se mají muchlovat mezi sebou: tři hodiny za dvacet litrů! To je co?“
Poodstoupil a pohledem se přesunul z jeho očí do rozkroku. S jistotou očekával potvrzení svých slov, ale ke svému zklamání se toho nedočkal.
„Jestli to není tím, že nejsem heterák,“ podotkl Marek nejistě.
„Ale to je báječný!“ vybuchl pokušitel. „Člověče, víš, co to je sehnat teplouše – promiň, hochu – s pěknou fasádou, kterej má v pořádku i tělo a výbavu, nekroutí zadkem a vydrží šukat? To je, jako hledat jehlu v kupce sena!“
Markovi se nějak ztrácel smysl hledání jehly v seně.
„No ale… když heteráci topořej při po-po-pohledu na peníze… tak to máte v suchu, ne? Stačí zamávat Masarykem…“
Producent ho chytil důvěrně za ruku.
„Podívej… čím si radši namažeš chleba – dobrým máslem z farmy nebo margarínem? Hochu, náhražka zůstane vždycky náhražkou… Ti kluci se snažej, ale stejně většina z nich jsou dřeva. Mechanicky bušej a bušej, protože v hlavě jim bušej ty prachy… Ale pravej buzerant – promiň, hochu – ten do toho vnese něco, co umí jen von… Na něm je vidět radost ze šukání s mužským... to je koření toho filmu. A tobě garantuju aspoň vo deset procent větší gáži než vostatním. Pro začátek. Protože z tebe bude hvězda.“
„Dyť ste ho ani neviděl v akci,“ namítl Marek chabě a znovu se pustil do utírání těla. Zdálo se mu, že se jeho mužská chlouba poněkud zcvrkává. A to žádný muž nedopustí.
Producent se srdečně zasmál.
„Hochu, já tuhle profesi dělám už dost dlouho. Já se na něho kouknu v klidu a v tu ránu ho vidím v plný parádě. A toho tvýho šacuju dobrejch pár cenťáků přes dvacet!“
„Jenom čtyři.“
Muž zaúpěl.
„Žádný jenom… CELÝ čtyři! Na to buď hrdej! A kromě toho,“ producent se k němu důvěrně naklonil, „ty, jako teplouš – promiň, hochu – určitě dobře vládneš i vopačnou stranou. Kamaráde, tam vlastníš zlatej důl. Pár scén… a před barákem ti stojí nový fáro. Hele, tady je má vizitka. Rozhodně mi večer zavolej a já ti řeknu, kde natáčíme a kam by ses moh přijít podívat, jak celej ten cirkus funguje. A tam se dohodnem jak dál. Platí?“
„Když já nevím,“ zatvářil se Marek rozpačitě.
„To je v pořádku. Přijď se podívat – za to nic nedáš. Znásilňovat tě nikdo nebude.“
Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz
