Poznání, které se nejprve jako bouřkové mraky několik let pozvolna nořilo zpoza obzoru a poté se jako těžká černá nestvůra hrozivě rozprostřelo nad Markovou hlavou, konečně udeřilo jako blesk.
Ne, to nedopustím. Nechci žít takovej život... A nebudu čekat, až se to tu na mě provalí. Zabiju se, rozhodl se rázně, tohle už je moc... Na víc už nemám sílu. Bůh je mým svědkem, že jsem se snažil bojovat, ale to jde jen po určitou mez. BŮH!
V rohu náměstí, spoře osvětleném několika pouličními lampami, uviděl kostel. Pohlédl na jeho kříž a pak zvrátil hlavu k nebesům. Lidské tváře zmizely, ale zdálo se mu, že mezi mihotavým svitem bledých hvězd na něho posměšně shlíží Bůh.
„Ale nejdřív si to vy-vy-vyřídím s tebou, parchante hnusnej!“ zařval z plných plic. „Ať se pak třeba budu smažit v pekle!“
Bylo před šestou večerní na konci listopadu a ve vzduchu už byla cítit nastupující zima. Marek vzal za kliku vrat, otevřel je a vřítil se do liduprázdného svatostánku. Zaujat jen sám sebou, vůbec se nepodivil, že v době vykrádačů svatostánků je chrám volně přístupný. Neohlížel se napravo ani nalevo a střední uličkou mezi dřevěnými lavicemi skoro běžel k oltáři. Před ním sklesl na kolena.
„Co sem ti udělal?“ křičel vyčítavě s pohledem upřeným na monstranci uprostřed. „Čím strašným sem se provinil jako ne-ne-nemluvně, žes mi dal jen jednu kouli? Čím sem tě urazil jako kluk, žes na mě seslal ko-ko-koktání?“
Nešťastný jinoch bušil oběma rukama do dlažby chrámu.
„Ale to vobojí ti eště nestačilo... ty si ze mě musel udělat bu-bu-buzeranta! Vyřadit mě z lidský společnosti! Proč mě nenávidíš?“ kvílel Marek a jeho řev stoupal pod chrámovou klenbu, odrazil se od ní a prostorem pronikal až k posledním lavicím.
Bůh neodpověděl.
„Já se zabiju, ale pa-pa-pamatuj si dobře,“ zavzlykal Marek, „mým vrahem seš TY!“
Pak se rozbrečel. Řval na celé kolo a nejasně viděl, jak jeho slzy dopadají na žulové desky pod ním. Vyl jako raněné zvíře, které za chvíli dobije ruka lovce. Řval bez zábran, poněvadž věděl, že to je naposledy a že se už nemusí před nikým přetvařovat. A tak ani neslyšel otočení klíče v zámku vrat... A vyváděl by dál, kdyby náhle neucítil na své hlavě ruku, která ho pohladila a neuslyšel melodický mužský hlas.
„Vyplač se synu ze svého bolu, ale nespílej našemu Pánu... On dobře ví, co činí... Sesílá na nás, nedokonalé lidské tvory, zkoušky, někdy hodně těžké... ale my nesmíme podléhat malomyslnosti. Důvěřuj svému Bohu...“
Marek vzhlédl uslzenýma očima. Před sebou viděl rozmazaného mladého muže v černé sutaně. Ten si klekl vedle něho a do rukou vzal Markovu hlavu. Sám měl před sebou zkoušku nejtěžší. Kolikrát ve svých snech hleděl do očí mladého chlapce, kolikrát líbal jeho rty a hladil nahé tělo... a kolikrát potom zoufale bičoval své tělo, poléval je studenou vodou a prosil Boha o odpuštění hříšných představ. Teď měl hlavu vysněného jinocha ve svých rukou. V dlaních cítil teplotu jeho kůže a tep jeho srdce... Pane můj na nebesích, vyslal zmučeně svůj němý vzkaz kamsi ke kostelní klenbě, ani já už nemůžu dál... Každý večer přemáhám svou mysl i své hříšné tělo, ale už nemůžu... Nemůžu mít v rukou hlavu toho krásného mladíka a říkat mu naučené fráze, zatímco celá má bytost touží se s ním milovat... Vím, řítím se do pekla, ale nemůžu jinak... Už nemám sílu...
„Dovol mi smýt tvé slzy, jako náš Pán omyl nohy svým učedníkům při poslední večeři,“ uslyšel Marek sametový mužský hlas.
Mladík se zachvěl a fascinovaně nastavil tvář. Druhá tvář se přiblížila k jeho a za chvíli Marek ucítil horké mužské rty, které jemně vysávaly pramínek slané tekutiny pod jeho okem. Chlapec měl zavřené oči a držel, protože mu to bylo příjemné. Postupně v něm narůstalo cosi... cosi nedefinovatelného, ale...
Bože, já ti tak spílal a tys mi poslal anděla, pomyslel si zmateně, a snad mýho vyznání...
Pootočil hlavu, aby kněz mohl slíbat slanou stružku pod druhým okem. K horkým rtům se přidal jemný jazyk a obou mužů se zmocňovalo vzrušení. Marek rukama uchopil hlavu anděla, nepatrně ji pootočil a přitahoval k sobě, až se jejich rty spojily. Pak ho začal pomalu a jemně líbat. Sjel rukama na jeho záda, sevřel pevně tělo mladého muže a pomalu ho stáhl za sebou na dlažbu.
Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz
