Blížil se konec roku 2005 a s ním událost, na kterou čekali všichni gayové a lesby, událost, která měla ovlivnit osudy mnohých z nich. Událost, o kterou sváděli tuhé boje občané, různé iniciativy a politici.
Leoš se právě snažil násadou od smetáku v koupelně srazit klubko toaletního papíru z vrchního patra police, zatímco Marek s napětím sledoval televizní přenos z poslanecké sněmovny. Ta měla v prosinci na programu zákon o registrovaném partnerství.
„Hurá!“ zařval najednou a vymrštil se z křesla. „Schválili to! Vodvolávám, co sem vo nich řek – nejsou idioti!“
Leoš v koupelně zachytil padající toaleťák.
„Hele, uklidni se,“ řekl nevzrušeně, „ještě je tu ten vzteklej stařík na Hradě a další... Já se na to můžu s klidem…“ a odešel na záchod.
A události příštích dní mu daly zapravdu. Už v lednu roku 2006, zrovna když se Leoš u kuchyňského stolu prohraboval účty a složenkami, mu užaslý Marek četl z novin stanovisko deseti církví.
„Hele, po-po-poslouchej, flanďáci se zešikovali:
>Níže podepsané církve se společně obracejí na prezidenta republiky a na Senát Parlamentu ČR se žádostí, aby bylo odmítnuto přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví.
Jsme přesvědčeni, že rodina je základní složkou společnosti a je nenahraditelná. Manželství muže a ženy je důležité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou.
Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důležitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti vážnost a úcta.
No prosím... Já vám chci dát dítě... A spolu s partnerem mu vy-vy-vytvoříme láskyplnej domov...
Obáváme se, že celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manželství, soudržnosti rodiny a péči o děti. Nepovažujeme za náležité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manželství, jakožto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí.
Tak se podívej... Voni v jedný větě ko-ko-konstatujou, že tradiční rodina je v prdeli... a maj pravdu, když vidíš, kolik malejch dětí žije jen s jedním z rodičů, ale v druhý větě řeknou, že jim je to vlastně fuk!
Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace. Jako křesťané... atd.“
Marek znechuceně hodil noviny na stolek.
„Víš, co si myslím? Že Bůh na nebesích se musí ze svejch církevních ho-ho-hodnostářů na zemi posrat!“
Leoš si v kuchyni hluboce povzdechl.
„Víš, že sme nezaplatili nedoplatek za elektriku? Poslali druhou upomínku a vyhrožujou, že nám vypnou proud. TOHLE je důležitý!“
Když šestnáctého února toho roku vstoupil Leoš do bytu, zahlaholil hned v předsíni: „Tak copak nám vzkazuje monarcha z Hradu?“ neboť věděl, že problematiku zákona o registrovaném partnerství si Marek ujít nenechá. Ten ho ale zklamal.
„Člověče, studoval sem jeho zdůvodnění, proč nepo-podepsal ten zákon, na jeho internetových stránkách, ale bylo toho tolik, že za chvíli mě chytla křeč do pravý ruky na myši a ty jeho blafy tam rolovaly a rolovaly, až se mi slily před vo-vo-vočima a já sem to vypnul...“
Mezitím Leoš přišel za ním do pokoje a srdečně se s ním přivítal.
„No vidíš,“ řekl spokojeně, „ty snad jednou dostaneš i rozum...“
„Představ si, von je tak u-u-ukrutně chytrej, že tam rozebírá jeden pa-pa-paragraf za druhým a dokazuje, jak je každej z nich blbej... Já jen nechápu, když je tak pečlivej, proč každou chvíli slyšíme, že nějaká blbost pronikla do zákona, kterej von po-po-podepsal a že se zákon bude muset rychle novelizovat.“
Zásadní událost jejich soužití pro jednoho a podřadná detektivka čtvrtého řádu pro druhého vyvrcholila o měsíc později.
„Dneska nebude večeře?“ zeptal se Leoš znepokojeně v půli března. „Mně strašně kručí v břiše...“
„Patnáctýho března 1939 vtrhli Němci do naší vlasti... a ty v takovej den myslíš na žrádlo,“ ozvalo se káravě z pokoje.
Leoš jen zamrkal očima.
„Já vím, že to byla tragédie... ale myslíš, že ten den lidi nejedli? Nota bene, že kvůli tomu nemají jíst ještě... šedesát sedm let potom?“
„Jak můžeš myslet na žrádlo, když za chvíli má pa-pa-parlament přehlasovat prezidentský veto vo registrovaným pa-pa-partnerství?!“
„Jo ták,“ zašklebil se Leoš v kuchyni, „proto budeme vo hladu... Celej pitomej zákon bych dal za kus žvance,“ dodal smutně, ale tak potichu, aby ho partner – zatím neregistrovaný – neslyšel. A začal hledat chleba a v ledničce sýr a salám a pivo.
Dávno už spokojeně žvýkal, když z pokoje zaslechl HURÁ... a vzal tak tiše na vědomí, že poslanci veto prezidenta přehlasovali a tudíž má k očekávání, že se z nich vbrzku stane registrovaný pár. Neboť takovou zásadní událost si oni dva ujít nenechají. Na to už Marek dohlédne!
Celý text zveřejňují na pokračování každý týden webové stránky: www.krejci-knihy.cz
