Vládo, vzpamatuj se a mysli na lidi

Čeština má jedno trefné slovo: odezdikezdizmus. Jednání, při kterém někdo ať už z neznalosti a diletantství nebo ze zmatku a nezvládnutí situace přeskakuje z extrému do extrému a neustále mělní své kroky.

Pokud to někdo dělá sám za sebe bez vlivu na jiné, škodí tím tak akorát sobě. Průšvih nastane, když odezdikezdizmus praktikují ti, kteří rozhodují o osudech milionů občanů. Tedy naše vláda v souvislosti s koronavirovou krizí.

Začalo to na jaře tvrdými zákazy, včetně prakticky neprodyšného uzavření oblasti kolem Litovle, který byl po několika týdnech zrušen, aniž by někdo seriózně vyhodnotil jeho smysl. Pokračovalo to usnutím na vavřínech v létě a poté vyčkáváním do senátních a krajských voleb, zřejmě aby si někdo náhodou nepopudil voliče proti sobě. Poté přišel říjen a listopad, plný tvrdých zákazů, začátek prosince v duchu „odbrzdíme a uvidíme“ a nyní zase zpřísňování.

S Babišem v čele, s Hamáčkem po boku od Vojtěcha, přes Prymulu až po Blatného slýcháme už od jara věty „tohle určitě nezakážeme či nenařídíme“ a vzápětí, v horizontu dní se daného zákazu nebo nařízení dočkáme. Pak je podobně jako v pohádce o Pyšné princezně odvoláno, co bylo odvoláno, slíbeno, co bylo slíbeno, aby bylo za dalších pár dní nebo týdnů znovu odvoláno již několikrát odvolané a slíbené již několikrát slíbené. A výsledek? Viry si dělají, co chtějí a na vládní odezdikezdizmus zvysoka kašlou.

A co my lidé? Na jaře jsme snad vládě a jejím krokům důvěřovali. Pak jsme se začali divit a pochybovat, proč je každý den všechno jinak, nedodržují se sliby a stále se mění rozhodnutí. Ono totiž, když se jednou řekne „zavřeme/otevřeme školy, ochody, restaurace atd.,“ dotčení lidé s tím začnou počítat a musí se na to připravit. Stojí je to čas, úsilí, nervy a peníze, a lidé pochopitelně počítají s tím, že nastalý stav vydrží déle než dva týdny. Jenomže ve vládním odezdikezdizmu nelze takto kalkulovat, žák, rodič, učitel, prodejce, zákazník, hospodský i strávník se musí stále přizpůsobovat náhlým změnám. Důvěra vládě tedy klesá a s ní klesá i ochota dodržovat všechny ty zákazy a příkazy. Pochopitelně, jak jinak, když lidé vidí, že to něco ničemu nevede, začnou na to kašlat.

Pak vláda vidí, že se její odezdikezdistická rozhodnutí nedodržují, okamžitě to použije proti nám a začne tvrdit: „vidíte, děláte si to sami, kdybyste nás, vy holomci, poslouchali, virus by se přestal šířit a my bychom nemuseli znovu přitvrzovat.“ Jasně, svádět vinu na někoho jiného je jednoduché a snadno se tím zakrývá vlastní neschopnost. Svádět vinu na někoho podřízeného je u nás dokonce něco tak běžného, že to se to dočkalo i pojmenování, říká se tomu princip padajícího ... trusu.

Takže co s tím? Těžko říct. Mám-li mluvit za sebe, stále doufám, že to celé nakonec vyřeší očkování, které postupně zažene virus na ústup a celou situaci uklidní. Tak doufám, že naše odezdikezdistická vláda zvládne aspoň tohle a kladu si otázku, proč otálí, když v mnoha zemích se s očkováním už začíná?