Ne vždy není nad pořádnou kládu, pánové

Byly jsme s holkama cvičit a pak se s Božkou a Simčou stavily na dvojku. Semlely jsme všechno možný a pak se, považte, naše štěbetání stočilo na velikost pánského přirození. Obě mé kámošky to vidí úplně jinak.

Simča je taková nítěnka štíhloučká, sportovní typ holky, mladičká svobodná, nějaké vážné vztahy zatím neřeší. „Já mám kluky pro zábavu, než ze mě jednou bude mamina. Jestli někdy narazím na toho pravýho, tak budu už jenom jeho, ale do tý doby si je užívám. Nejradši mám ty s pořádnou výbavou, prostě potřebuju cejtit, že v sobě něco mám. Někdy je to s nima dost sranda, holky. Vždyť mě znáte, prdelku mám tak na dvě lusknutí, tuhle si ze mě jeden chtěl dělat srandu, že se s tím svým mackem do mě přece nemůže vejít. Pak nestačil koukat, když objevil vrata do stodoly. Jó, parádně mě rajcoval, ale stejně jsem mu musela dát kopačky. Byl moc na prachy a to není nic pro mě.“

Takhle to přede mnou a před Božkou Simča vybalila naplno, až jsme se obě červenaly. No dobře, měla v sobě už dvě dvojky a ucucávala třetí, tak se holt trochu rozjela. Když jsem se jí zeptala, jestli to o ní můžu napsat sem, tak řekla „jó, klidně, já se za tu svou nestydím.“ Stejně jsem jí ale nakonec změnila jméno, abych od ní náhodou nedostala kartáč, až vystřízliví.

Božka je na rozdíl od Simči taková pravá česká Božka. Jmenuje se teda taky trochu jinak, aby to ode mě bylo férový. Ženská před čtyřicítkou, co má dvě holky a postavu jako kuželku. Dole dva podstavce a na nich zeměkoule, že kam vejde, tam se setmí. Ne, nepomlouvám ji, prostě taková je a nestydí se za to. A taky má Štěpána, chlapa, na kterýho nedá dopustit. „Víte, dámy, zdání klame. Před Štěpánem jsem měla jenom jednoho a v posteli to s ním bylo utrpení. Ne, že by byl nějakej hrubej nebo tak, ale byl na mě moc velkej. Pánbůh mi tam dole dopřál na obvodu, že už mu asi nezbylo na to druhý. Ještě, že nám to tehdy neklaplo.“ Pak se rozzářila: „Ale Štěpán, to je něco jinýho. Zezačátku se přede mnou ani nechtěl na světle svlíknout, proti tomu prvnímu je fakt o dost tenčí a taky krátkej. Ale pro mě tak akorát, za žádnýho bych ho nevyměnila.“ Bylo mi jasný, že nemyslí jen kvůli tomu jeho malýmu frantíkovi, na to ji už dost znám.

Takže pánové, jestli máte pořádnou kládu, tak na ni můžete být po právu hrdí. Ale nenechte se zmást, ne každé z nás to vyhovuje, i my jsme v tomhle rozdílné a někdy to na první pohled ani nepoznáte. A vy druzí se za svoje maličké frantíky nestyďte. Příroda je spravedlivá a zařídila, aby to bylo vyvážené.

No nic, víno jsme dopily a vyrazily domů. Simča to má nejblíž, tak jsme ji pro jistotu doprovodily až ke dveřím, když se tak trochu rozjela. Přála bych ji, aby si brzo našla toho pravýho s velkou kládou. A hlavně s velkým srdcem, to je podle mě ještě důležitější. Na mě už doma jeden takovej čeká a to srdce má fakt veliký, i když mi někdy leze na nervy. Jenže ona ta příroda je i v tomhle spravedlivá a též on mě občas nemůže vystát. Ale naštěstí patříme k sobě, doufám, že nafurt.