Blogy v novém kabátě - první poznatky

Dlouho avizované a očekávané se stalo skutkem, sliby se přetavily ve skutečností a včerejšího dne představila redakce svým čtenářům a nám pisálkům blogy ve zbrusu novém pojetí.

Těžko mohu soudit, zda vypadají líp nebo hůř, jsou prostě jiné, snad modernější, možná víc odpovídají soudobým standardům. Však víte, jak se to říká, změna je život a pokrok nezastavíš.

Není pravda, že každé nové koště dobře mete, blogy mají i své nedostatky a já pevně věřím, že jsou to jen jakési porodní bolesti nebo, chcete-li mouchy, které je potřeba vychytat.

Tak třeba takové fotky. Vkládají se jinak, to je v pohodě, na to si zvykneme. Horší už je, že nejen mně u některých, zejména starších článků fotky zmizely. Vypařily se. Utekly, už toho asi měly dost a emigrovaly kamsi za lepším. I dala jsem si tu práci, píšu dost málo a těch svých asi deset zmizelých fotek dohonila v exilu, zatkla a donutila je vrátit se tam, kam patří. Což o to, brnkačka, horší je to u zdejších skvělých fotoblogerů a já se přiznám, že jim vůbec nezávidím, kolik budou mít práce s tím, aby si své články dali do pořádku. Mohu jen doufat, že se na to ti lidé nevykašlou, a vy, vážení čtenáři, doufejte se mnou, protože jinak by to byla obrovská škoda.

Je cosi shnilého ve státě dánském... Totiž chci říct, je cosi shnilého v diskusích. Ve vláknech nejsou vidět reakce na reakce, tedy u každého vlákna jsou vidět jen dva příspěvky a víc ani ťuk. Nu což, aspoň se nám tu diskutéři nemůžou moc hádat a slovně prát. Navíc nelze pluskovat ani mínuskovat, takže v tomhle jsme si tu všichni rovni.

Víte, co je to karmoholizmus? Nevíte, tak já vám to prozradím. To je chorobná závislost, podobná alkoholizmu, workoholizmu a dalším, jenže v tomto případě jest onou drogou karma. A ta prakticky nefunguje nebo přinejmenším silně pokulhává. Už vidím všechny karmoholiky, jak zoufale zírají na příslušné číslo jako na nějakou svátost a rvou si vlasy, když se nezvyšuje. Lamentují a modlí se k Nejvyššímu Adminovi (pane Patriku, promiňte myslím tím vás), aby s tím konečně něco udělal.

Těch much by se asi našlo víc, ale já jsem optimistka a pevně věřím, že se je podaří záhy vychytat. Mimochodem, nechcete s tím pomoct? Náš stařičký černý kocour Mikeš má pro ně slabost, rád je loví, a pokud byste měli zájem, ochotně přiloží tlapku k dílu.

Jedno je každopádně jisté, za čas si na nové blogové rozhraní zvykneme a budeme ho brát jako samozřejmost. Tak tedy mnoho štěstí vám adminům (mimochodem teď při tom dolaďování bych nechtěla být ve vaší kůži), vám čtenářům i nám psavcům. Držme si palce navzájem a do blogové budoucnosti vzhlížejme s optimizmem.