jdou mi hlavou moje vzpomínky a je mi smutno s Tebou

Rozumím.

Upřímnou soustrast. Vím, že jste našla štěstí s jiným mužem, ale ztráta Vaši první lásky je stejně bolestivá. On je totiž součástí Vašich vzpomínek na mládí a krásných chvil, které jste spolu prožili.

Je to tak, Ivanko, děkuji.

Iri, kolikrát si vzpomínám, kdeže ty lásky asi jsou, hlavně ta první. Ty už to víš a určitě budeš vzpomínat jen v dobrém. Díky, že ses s námi o to podělila

Váhala, jsem, jestli to mám napsat veřejně. Ale protože jsou tady takoví lidé jako Ty, Jituško, tak jsem to udělala.

Jak praví Básníci. "První láska je jenom jedna. (...) ale to i ta druhá, třetí..." Mně přijde na Vašem příběhu pěkné to, že jste se o smrti své první lásky dozvěděla. To myslím není zrovna běžné. Myslel na Vás i pro dobu, kdy už tu nebude - to je přeci doslovně "láska až za hrob"!

P.S. A s tím "však ony zůstanou, i kdybych třeba nechtěla." buďte velmi, velmi opatrná! To, že Vám vzpomínky zůstanou, je dar, jehož je dobré si vážit, a nepovažovat jej za samozřejmost. Nedostáváme jej totiž, jak stárneme, zdaleka všichni.

Máte pravdu, děkuji.

Pokuste se to brát z lepší stránky (nemyslím jeho smrt samozřejmě, ale tehdejší rozchod), z dnešního pohledu je pro Vás dobře, že to tehdy skončilo. Dnes byste byla vdova. A ze srdce Vám ho nikdo nikdy nevymaže, tam bude žít věčně. Časem se vzpomínka na něj zapouzdří a zasune kamsi do kouta Vašeho srdce...ale bude tam.

Ano, beru to tak, neměla bych své dva Petry, které miluji. Nicméně Robertův skon mě zasáhl víc, než jsem myslela. Děkuji.

Na první lásky se nezapomíná, byly krásné, čisté, jedinečné.

Vašek

Takový je život. Úplně všechno v něm začíná a úplně všechno v něm zase končí. Proto jsou vzpomínky pro člověka tak důležité. Zůstávají nám jen ony. Pečlivě si je uschovejte, co nejdéle to jde. Věřte, vím o čem mluvím....Hezký den a držte se

Děkuji, však ony zůstanou, i kdybych třeba nechtěla.