Nedá mi to a musím zareagovat na článek jedné kolegyně blogerky, v níž uvádí své nároky, co všechno by chtěla od chlapa, svého partnera. Doufám, že ji svým článkem neurazím, ale jsem přesvědčená o tom, že člověk by měl být soudný.
Možná to zní trochu divně, ale i vztah dvou lidí je jakousi formou obchodu, rozhodně alespoň při seznamování. Něco od muže požaduji a zároveň něco nabízím. Pokud vztah vznikne, obchod se časem může změnit v sadu vstřícných kompromisů, ale nelze jen vznášet nároky a nic za ně nenabízet.
V diskusi pak paní autorka naznačuje, že už snad nějaký takový idol našla, že prý dokonce s jejími požadavky souhlasí. Pokud je tomu opravdu tak, pak buď má obrovské štěstí, nebo má naopak nasazené růžové brýle mámení.
V praxi to totiž většinou takhle nefunguje, člověk si najde chlapa, který má své chyby. Pochopitelně, vždyť ani my nejsme bezchybné. Třeba ten můj, miluje gaučing, občas je trochu „Ijáčkem“ (jak to tu jednou jeden bloger vcelku trefně popsal), jindy bývá nabručený, ale když začne jít opravdu do tuhého, mohu se na něj spolehnout. Není žádným princem na vraném koni, je prostě obyčejný, podobně, jako já jsem obyčejná, občas utahaná nebo mrzutá k nesnesení. Neurčuji mu, čím se má holit, nenutím ho, jak rychle či pomalu si má rozepínat pásek a přitom oceňuji, že on na oplátku nechává na mém vkusu, co si mám obléknout. Samozřejmě si někdy tajně zasním, jaké by to bylo kdyby..., ale zůstávám realistkou.
Jestli je ta paní opravdu zamilovaná a přesvědčená, že našla perlu mezi chlapy a svůj vysněný idol, byla bych tou poslední, která by jí ho nepřála. Jenže počáteční nadšení většinou vyprchá a pak se světový chlap se světovou ženskou rázem změní v normální dvojici, která se tu a tam pohádá, společně bojuje s nástrahami života, a oba mohou být rádi, když se nerozvedou.
Až u ní k tomu vystřízlivění dojde, tak ať se spokojí s tím, že ji bude mít stále aspoň trochu rád, nebude denně smrdět hospodou, občas ji pohladí, trošku pomůže s domácností, někdy po ní zatouží. A hlavně, až bude zle, že se na něho může spolehnout, to je podle mě to nejdůležitější.
