Zrcadlo doby

Do současného života v Česku, jak se zdá, přichází nové způsoby a s ním lidé, kteří lámou naše tradiční chápání způsobu veřejného života. Zřejmě z něho vyvanou poslední závany slušnosti, ohleduplnosti a soucítění a příjde doba nových pojetí etiky i politiky v celém spektru společnosti.

Ze začátku jsem to sledovala a snažila se pochopit každého protagonistu té truchlohry. Zdá se, že na nikom nezůstane suchá niť. Pomalu a jistě jsou diskreditovány instituce a její představitelé, kteří přestávají mít váhu v očích lidí a ti radikálnější by nejraději vyrazili do ulic. Jen si kladu otázku, co by se tím změnilo. Někdy mne napadá, že jde o generační boj, jehož cílem je výměna generací na vysokých postech. Že je to přirozené, že mladí lidé, kteří to nemají nijak zvlášť lehké, chtějí působit ve veřejných funkcích, aby změnili ovzduší i způsoby vládnutí a všechno se najednou ke změně nabízí. Nevím, čemu se pan prezident diví! Jsou to porevoluční děti, které měly mnoho příležitostí studovat, jezdit do zahraničí a seznamovat se s nejrůznějšími směry moderních ideologií, které se vyvíjejí ruku v ruce s moderními technologiemi a i v souvislosti s problémy globálního světa. Nyní v naší zemi chybí autorita, která by mohla zbrzdit trend pomalého rozkladu politiky a popřípadě obnovit důvěru k institucím. A to je vážná věc! Současný pan prezident se diví a exprezident se zhnusen odvrací.

Nikdo nikoho neposlouchá

Ano, v naší zemi skutečně chybí autorita, která by dokázala na sebe upřít pozornost a uřídila situaci, která jen zdánlivě vypadá jako zmatek. Ale v době, kdy lidé požívají široké svobody a nikdo nemůže nikomu nic zakázat, aby ho ve svobodném projevu vůle a svobodě slova neomezoval, tak si každý může říkat a dělat, co uzná za vhodné a také tak jednat. A svoboda, kterou každý chápe pozitivně, může mít také ve svém důsledku, destruktivní charakter, pokud je vyčerpávána až na hranice únosnosti, mravnosti, předpokládaných mezí, které však nejsou ničím jiným než představou lidí, omezeny. Najednou se všechno hroutí! Prosakují zprávy, že lékaři nedostali zaplaceno, co jim bylo slíbeno a tak se budou asi zase bouřit. Sliby, zvláště ty veřejné, se mají plnit. A lidi nebudou stále sahat do svých kapes, když vidí, že to není jen dočasná záležitost a říkají si, že tak si to tedy nepředstavovali.

"Blbá nálada" se pomalu mění v lhostejnost

A asi se dobře dá spočítat, kolik lidí by přišlo k volbám, pokud aby vláda ztratila důvěru. Lidé to těžce nesou, protože nevidí do blízké budoucnosti žádné zlepšení a tak jejich angažovanost ve věcech veřejných bude pomalu, ale jistě klesat. A to bude špatně nejen pro občany, ale také pro českou politiku. Protože téměř každá vláda od roku 1990 prožívala polovinu svého období v demisi. A nyní trpělivost lidí končí. Všechny pokusy o záchranu současné vlády se míjí účinkem a rozhodně to není ani ve prospěch levice. Možná, že se nepodaří dokončit rozjeté reformy, protože lidé je budou pociťovat jen jako další cestu k chudobě.

Místo schopné politiky - politikaření

Lidé, kteří mají v rukou propůjčenou moc se nedokáží domluvit a místo, aby jednali také ve prospěch země a občanů, se handrkují o posty. Z jejich pohledu je to asi velmi důležité, ale z pohledu občanů to vypadá jinak. Lidé potřebují fungující úřady, úředníky, kteří úřadují jak mají a spolehnutí na soudy a jiné instituce, které jsou tu od toho, aby jim sloužily, protože na jejich fungování platí daně. Ale rozjet takové množství úřadů, které podléhají řízení ministerstev, které jsou nyní ve hře, nebude lehké ani do budoucnosti. A nevraživost bude stoupat ruku v ruce se stoupající cifrou státního dluhu. A tak - k čemu to všechno bylo, když na počátku bylo cílem snižování dluhu a proto se propouštělo plošně ve státní správě? Kde se vlastně ušetřilo?

Je čas k bilancování.