Zahrada: Jak upéci hubinky, jak odmítnout kmotrovství, principy

Je teprve polovina července a ještě nám zbývá půl druhého měsíce, který můžeme trávit v tom našem krásném prostředí. A já, osobně si to budu užívat! Nevím, jak druzí, to záleží čistě na nich!Je krásné počasí, i když sem tam zaprší a večer zahrádka krásně voní do oken. Myslím, že příští rok zasadím růže pod mými okny, a to zrovna stolisté.

Kapky rosy zářily v raním slunci na květinách, které jsem z jara, poslušně podle předpisu nasadila. A teď mi přinesly radost. Přednáška dr. Rybáře o čínské měsíční zahradě znovu ve mně vyvolala krásné vidny, ale zatím nerealizovatelné, protože to dá hodně velkou práci a zabere to mnoho času, než se podaří dát člověku dohromady takový projekt. Já věřím, že dr. Rybář na tom bude pracovat, protože ho mé plány zaujaly a bude to i pro něho terapií na jeho depresi po ztrátě ženy.

Pomáhat a nic od toho nečekat

Dr. Rybář je věřící katolík a tím myslím, že chodí pravidelně do kostela a je činný i ve farnosti. Pomáhá lidem, kteří to potřebují a jeho pomoc vyhledávají. Někteří o něm nepěkně hovoří, protože si neumí dost dobře vysvětlit jeho ochotu, otevřenost a i oddanost ke všemu, co ho s životem spojuje. Ale nemyslím, že mu každý umí poděkovat. Jenom jestli si jeho altruismus někdo také nevykládá tak: když je blbej, ať rozdává. Má z čeho. A to všechno, co jsem nyní o něm vyprávěla, ho spojuje s panem farářem. Řekla bych o nich: inteligentní, zralí a morální lidé. Myslím, že by tací byli, i kdyby nebyli věřící, ono se to někdy tak přihodí, že člověk najednou prozře a pochopí, že je něco ještě vyššího, než jeho ego, vzdělání, bohatství, touhy atd. Tomu se říká také pokora, s kterou se člověk opravdu nemusí nikde vynášet. Lidé mají ke své duši různé přístupy a je to na nich, který si zvolí a za který bude také odpovědný. Ať je věřící nebo není. To je můj názor.

Baisers (polibky), česky hubinky jako perfektní pohoštění

V těchto myšlenkách se procházím po z rána po zahradě, protože manžel odjel na pohřeb Mistra Suka a říkal, že má ještě nějaké schůzky, že se vrátí až v sobotu večer. Nevadí, určitě bude nějaký dopolední sedánek a já jsem si připravila baisers, česky se jim říká hubinky. Ne vždycky se podaří, protože je nutné poctivě našlehat bílek. Šlehám ho ruční metlou, na které přípravy nepoužívám kuchyňskou techniku. Buď se v troubě pečou nebo suší. Ale každopádně ozdobí stůl a i když jsou velmi sladké, lidé je rádi jedí ke kávě. V naší rodině jsou oblíbené tvarohové hubinky.

... Tvarohové hubinky

To se na vál nasype 7 dkg mouky, připraví se 7 dkg tuhého másla, 1 dkg tvarohu, 7 dkg vanilkového cukru, 4 dkg loupaných mandlí a všechny přísady se smíchají v těsto. Těsto se pak rozválí, přeloží se tříkrát, tak podobně jako těsto lístkové a pak se nechá hodinu odpočívat. Poté se těsto rozválí na silnější placku a tvořítkem se z něho vypichují hubinky. Tyto se pomažou na povrchu rozšlehaným vejcem, posypou se hustě loupanými mletými mandlemi a dají se péci. Na upečené hubinky dáme pak kousek zavařeniny a posypou se vanilkovým cukrem.  Vypadají krásně!

... Španělské hubinky

Španělské hubinky se v troubě suší. Připravují se tak, že se ze 6 bílků našlehá tuhý sníh, do něho se zašlehá 14 dkg cukru, pak se opět 14 dkg cukru zamíchá, a to velmi lehce. Sníh se vloží do sáčku s vroubkovanou trubicí a pečící papír, rozprostředný na plechu se kladou hubinky, které se ještě sypou cukrem a ve vlažné troubě se suší.

... Datlové hubinky

Uspěla jsem i s datlovými hubinkami, které se připravují tak, že se tři bílky pečlivě míchají s 20 dkg vanilkového cukru až do pěny, pak se do toho přídá 25 dkg loupaných a na jemné nudle krájených mandlí a 25 dkg krájených datlí. až se vše zamíchá, klade se hmota lžící na oplatky v malých hromádkách a dají se zvolna péci. Plech potírám včelím voskem. Tím se nikdy nic nezkazí.

Takže o těchto třech druzích cukroví jsem přemýšlela, jak je pěkně naskládám na ozdobný talíř. Určitě paní Brychtová přinese svoje vdolečky a pak dáme cukroví do krabiček, ovážeme růžovou stužkou  a podělíme naše přátele. Konečně, je to pěkný dárek, který potěší. Jsou to tradiční recepty, které znali lidé už v historii. Největší omyl je, když si někdo myslí, že si připraví bílek s cukrem a pak do toho může naplácat další ingredience. Každý druh hubinek má zvláštní, originální recept a ten se musí dodržovat. Vždyť i něco takového má vlastní řád!

Chtěli bychom vás poprosit, zda byste nebyla kmotrou našemu Honzíkovi

... posvátný závazek

Byla jsem zaskočená, když jsem dostala tento vzkaz od mladé rodiny, která chystala křtiny. Odmítnout kmotrovství je trapné, ale z druhé strany ti, kteří je nabízí si musí uvědomit, že s kmotrovstvím při křtu je spojena jednání, které jsou sice uznávány podle pravidel církevního života a pro ostatní, kteří nejsou spojeni s církvím neplatí, nicméně, je to, jak já říkám posvátný závazek a ne formalita. Držela jsem v ruce ten lísteček, psaný s takovou úpřimností a nadějí, s tou rodičovskou radostí a doufáním a já musela tuto poctu odmítnout. Z jednoho prostého důvodu, že nejsem křesťanka a tím ani katolička.

... mohu splnit své povinnosti vůči kmotřenci?

A jednou z povinností kmotrů je vést svého kmotřence v duchu víry, kterou vyznává církev, do které ho tímto přijímá. Také bych měla vybrat jméno, pod kterým bude pokřtěn. Křest je naplánován na další týden, musím si promluvit s manželem, zda by tuto čestnou službu na sebe nevzal. Konečně, s rodinou se dobře známe a stýkáme se i s rodiči mladých manželů. Ale při té myšlence, že se určitě kvlli tomu pohádáme, jsem se držela zpátky ve svém plánu hned po příjedu se pouštět do takových úvah.

... farář odmítl křít mé děti

Vzpomínám si, jaký to byl problém pokřít naše děti kvůli mně a mé rodině a nakonec, když jsem vysvětlila, proč chci, aby mé děti byly pokřtěny, dostali jsme výjimku, díky manželovi. Neřekl mi tenkrát ani slovo. Bylo to v 70. letech a požádat někoho o kmotrovství byla také odvaha. Připravila jsem si stůl, vyndala z lednice domácí vejce a chystala jsem se dělat hubinky. Ale necítila jsem se tak dobře, jak před tím, než jsem ten lístek obdržela.

... nechci odmítat, ale nemohu tu poctu přijmout

Jako na zavolanou! Viděla jsem z okna, jak po cestě k nám míří pan farář s dr. Rybářem. Naštěstí jsem měla v lednici ještě mandlový dort a tak jsem stavěla na kávu a pak jsem šla odemknout branku.

"To jsem ráda, že vás vidím," řekla jsem a asi z mého tónu vycítili, že mám problém. Posadili se na terase a dr. Rybář začal o počasí a jeho změnách a že na oteplování nevěří a pan farář se s ním dal do řeči. DSali mi šanci, abych mezitím přinesla pohoštění a pak jsem se také posadila.

"Chtěla bych se s něčím svěřit. Dostala jsem tento lístek."

Podávala jsem mu ho a on ho chvíli zkoumal. Nalila jsem kávu a rozkrájela dort, položila ho na talířky a pobídla oba, aby si posloužili.

"No,  opravdu dobré je o kmotrovství požádat někoho ze svého blízkého okolí. Je to pocta. Ti lidé si vás váží, ale nezkoumají, zda je to vhodné či nevhodné. Ale každý člověk, i stoupenci a členové církve mohou být na rozpacích, zda jejich postoje k víře a život z víry jsou příkladné pro dítě, které se má stát vaším kmotřencem."

Odmlčel se. Dr. Rybář po kouskách pojídal dort a neříkal nic.

"Ne každý se cítí připravený a pak se může i cítit zaskočený oprávněným pocitem odpovědnosti ke svému kmotřenci. A já jsem ve vašem případě na rozpacích. Myslím, že znám vaše nitro a postoje, ale něco tu chybí. Víte, někdo si třeba myslí, že je to formalita. Že je to móda křít děti a jeden čas se to rozmohlo. Jan křtil vodou, ale ten, který přišel za ním Duchem svatým. Ale z druhé strany, myslím si, že lidé mají veskrze mylné představy, že kmotr za svého kmotřence ručí, protože podle občanského práva pojem "kmotr" není definován. Je to zcela věcí církve, ale odpovědnost, jak to chápete třeba vy, za svého kmotřence nenesete. Kmotr se má za kmotřence především modlit. Já bych vás nevylučoval, vím, že byste mohla být dítěti rádcem a příkladem, ale ... "

"Nemusíte pokračovat, já to chápu. Nechci, aby to byla formální záležitost."

"Promluvím s nimi a když tak oslovím vašeho pana manžela jejich jménem. Vysvětlím jim to. Souhlasíte?"

"Souhlasím."

... já mám Ducha svatého ty ne. Nebudu si s tebou hrát.

Když odešli, vzpomněla jsem si na historku, která by mohla být humorná, ale já jsem přesto syna pokárala. Někdo z rodiny mu vysvětloval, v dobrém, jaký význam má, že je křtěn a to v souvislosti s nějakou dětskou lumpárničkou. A tehdy to bylo tak: hráli si spolu, bylo jim asi šest let. A najednou jsem slyšela svého rozumbradu, jak říká mému synovci: "Já mám Ducha svatého a ty ho nemáš. Já si s tebou nemusím hrát." Můj synovec přišel za mnou, měl slzičky v očích a řekl mi, že by chtěl mít taky Ducha svatého. Aby si s ním jeho bratranec hrál. Já jsem mu odpověděla, že to nevadí, že se tím nemusí trápit a synovi jsem pak důrazně vysvětlila, že se člověk nesmí takovými věcmi chlubit. Že je to dar. Rozhodla jsem se, že nebudu takové věci brát nikdy na lehkou váhu, protože i to je jistý princip, který musí člověk ctít.

Hubinky jsem připravila na odpolední sedánek. Doktor Rybář mi řekl, že jsem postupovala správně a že je to jen moje věc, jak budu k těmto věcem přistupovat. Nemusím se cítit provinile a trapně.

"Nakonec, také nemám rád formality. Těmi se stírá svobodné jednání a i čistota svědomí. Však víte, že je nejdůležitější, jak člověk žije a jedná. A ty ostatní věci, ty jsou zase záležitostí svobodného rozhodnutí. Přistoupit ke křtu, to je velké rozhodnutí pro rodinu, která není tak docela připravená dítě ve věcech víry vést. Pak to nemá smysl. Však to nakonec dobře víte."

Dobrou noc!