Depresivní doba má své příčiny a oběti.

Říká se, že žijeme v době informací a ty kolem nás víří jako zrovna drhané peří v náhle zvednutém větru, a to peří přistává všude, lidem na oděv, do vlasů, do mysli, do stromů a na střechy domů a lidé je sice nevidí ale je důležité, že tam prostě jsou.

Tak jsem si tedy dobu informací nepředstavovala. Většina těch zpráv nemají trvalou sdělovací hodnotu, kterou lidé potřebují, ale drby a pomluvy mají pomíjivou hodnotu, jejich oprávněnost je sdělovat jsou na hraně etiky či nedej Bože zákona. Já chápu, že někteří lidé se chtějí prezentovat na veřejnosti, že v tom vidí určitou prestiž a též chápu, že se chtějí uplatnit v politice, která je největší platformou pro ty, kteří chtějí něco dokázat, někde a v něčem se uplatnit. Tak to bylo vždy, od toho momentu, kdy politika, jako věc veřejná, ovládla společnost, ale nestala se sjednocujícím jevem, protože člověk je bytost jedinečná, jiným slovem, originální a má právo svou jedinečnost projevit. Jestli to právo má, proč se divit, že vystoupí před veřejností pomocí medií a přihlásí se k nějaké ideji, aby na sebe upřela pozornost svým vzhledem, svým talentem, svými názory a též programem, který chce uplatnit, protože ho shledává za spásný pro společnost, dostatečně srozumitelný. Ale je mnoho lidí, kteří sdělení rozumí jen částečně, protože si nepřečtou celé sdělení, neboť skončí u toho, co pociťují, že se jich bytostně týká, jinými slovy, že je v něčem omezí, o něco je připraví a něco, v co doufali a bylo to už tak blízko, se jeví jako nedosažitelné.

Až přehnaně dlouhou dobu jsme byli upoutáni na program opozice antibabiš či antizeman. A nic to nikomu nedalo, jen se vyvolávala tíseň mezi lidmi, kteří mohli očekávat změny v jejich osobním životě. Občané státu mají trvale ústavní práva a povinnosti, pokud nedojde ke změně ústavy ústavním zákonem. Zdrojem jejich povinností, a to se týká všech občanů, jsou zákony, celá řada zákonů, nařízení vlády, vyhlášky a jiné zákonné předpisy. Je třeba si stále uvědomovat, že všechny vazby, které vyvolávají zákony  ukládají lidem povinnosti, nebo jim dávají určitá práva, které prohlášením platnosti od určité doby do určité doby mohou změnit záměry jedinců v osobním životě; třeba jet na dovolenou do zahraničí, ale například jen pod podmínkou, že budou očkováni. Lidé, kteří nejsou zrovna příznivci očkování mohou být omezováni v tomto právu. Odpůrci očkování jsou skupinou s politickým pozadím. Příznivci očkování též „dělají politiku“ a mezi těmito rovinami, v nichž leží právo a povinnost vyjádřené právní normou nebo vůlí, která zavazuje a je obsažena v následujících dvou článcích Listiny.

2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

A jeden prsten vládne všem.

V každém případě je tu problém, že mnoho lidí se vyjadřuje ke COVIDU a káže o jeho vlastnostech z pozice odborníků, kterým laik nemusí rozumět. To nevadí, protože pan ministr zdravotnictví vystoupí před veřejností a sdělí, co se bude muset od jistého data dodržovat. Určitě se k tomu budou odborníci vyjadřovat, aby osvětlili, proč se má tento program, který si pan ministr určitě nevymyslel dodržovat pod nějakou sankcí. A tou nejhorší, která může vystoupit je každodenní vyčíslení nakažených osob a podle všeho i těch, které se dali očkovat, já jsem se dočetla s tím, že průběh by neměl být dramatický.

Abych se vrátila k tématu, kterým je uvozen tento článek, kterým jsem se snažila osvětlit z čeho vychází „depresivní doba“. Na lidech, které považuji za své kamarády nebo přátele, s kterými si dlouhodobě rozumím pozoruji smutek, neklid, obavy a otrávenou mysl. Snaží se eliminovat své pocity antidepresivy, i když dobře vědí, že nic nevyřeší, jen možná dají na chvíli klid zneklidněné mysli a ptají se mě: „Co tomu říkáš?“ Těm právě patří tento článek, ale nedovolím si jim říci, že by se měli upnout, a to rychle na jiné téma, které pozvedne mysl, srdce a nitro a nepustit zase zpět to, co navždy pokoří to původní dobré, originální a jedinečné v každé lidské bytosti.   (to pro ty, kteří hledají klid)