Víra a společnost: Křížek a hidžáb

Již po druhé jsem měla možnost si přečíst článek o paní učitelce z mateřské školy, která konvertovala k islámu a nosí šátek. Byla původně křesťankou, ale podle jejích slov, islám přesně říká člověku, jak se má chovat, tak je to pro ní lepší, přehlednější, dokonce i ten šátek je šik, je to zajímavé ho nosit mezi děti, které, bohužel, o křesťanství, židovství a islámu nemají ponětí. Ačkoliv existuje celá řada nádherných pohádek právě pro děti, které se jim nečtou, protože by jim třeba pletly hlavu. Abych neuvedla své případné čtenáře v omyl - já nemám nic proti žádnému náboženství, je to věc každé kultury, společnosti skupiny lidí, ale nelíbí se mi, jak se náboženská otázka prezentuje mezi dětmi a vůbec ve společnosti, která je, jak se sama označuje, ateistická, takže se jí náboženství týká jen okrajově, kulturně ... a přitom fatálně.

Konkurence islámu je křesťanství, nebo naopak?

Jistě, že se v naší zemi prezentuje více náboženských společností, které na sebe neupozorňují anebo nosí specifické oblečení, podle kterého poznáte, kam se kdo řadí. Důležité je, jak pravil Ježíš, co z úst vychází, ne, co do nich vchází. Křesťané na sebe neupozorňují žádným zvláštním oblečením, natož, z valné většiny, ani zvláštním chováním, které by lidi, hledající vhodný kolektiv podobně smýšlejících lidí, přitahovalo. Sem tam se lidem na krku objeví zlatý křížek, ale to nemusí mnoho znamenat. O křesťanství vědí velmi málo a křížek na krku neznamená, že by se k němu chtěli nějak extra hlásit. "Vždyť ta katolická církev vedla křížové války, upalovala heretiky, čarodějnice a vůbec se chovala násilnicky a chamtivě, že?" Tento názor, který protéká myslí české společnosti, uvolňuje prostor jiným vlivům, o nichž mnoho lidí neví vůbec nic. Než se učit, radši být toleratní, ono to všechno nějak dopadne. Vždycky to nějak dopadlo. Vždycky se našel někdo, kdo to za nás vyhrál. Vlažnost ke křesťanství však sebou nese ještě jedno nebezpečí - neschopnost rozlišovat a rozhodovat se, co je lepší, protože všechny možnosti, jak vyřešit ideologie ve společnosti, jsou vyčerpány, vyprázdněny a skoro zapomenuty.  

Život ve společenství je posilující pro každého jednotlivce

Křesťanský způsob života vyžaduje život ve společenství stejně založených a věřících lidí, a tak to od počátku i fungovalo, protože Ježíš kolem sebe soustřeďoval nejen nejbližší přátele - učedníky a také přívržence, které učil v synagogách, na veřejných prostranstvích, nic netajil. Muslimský způsob života také vyžaduje život ve společenství stejně věřících lidí, společné modlitby, naslouchání četby z Koránu. Ale kromě toho, sdílejí i společné hodnoty, které jsou však umístěny v mimoevropském prostoru.

… volba: křesťanem nebo muslimem?

Proč u některých lidí vítězí nad křesťanskou naukou islám? Není to tím, že by bylo snadnější pochopit učení islámu než učení křesťanství. Je to někde uvnitř člověka, který se rozhodne, protože ho přitahuje ta zvláštní jinakost. Méně už znalost historie, protože celé generace se nikdy neučily evropské dějiny v souvislosti s islámským vlivem na dějiny Evropy od 8. století, kdy se zorganizoval a ovlivňoval evropskou politiku v raném středověku. A současné individuální rozhodnutí, zda si stát za evropskou kulturou a křesťanstvím nebo konvertovat k islámu spíše spočívá na volném uvážení, "že je to třeba tak pro život lepší". Ale každý člověk, který na sebe bere tíhu víry, současně na sebe bere i povinnosti a muslimové jich mají habaděj. Jistě není třeba připomínat, že se jedná o rozdílnost kultur a civilizací, které na sebe narážejí ve všech směrech.

Křesťanští či muslimští učitelé?

Nebude dlouho trvat a ve školách budou učit i muslimové, tedy lidé, kteří pocházejí z rodin zde usedlých, zde vystudovaných a udržující si muslimský způsob života, který je od islámu neodlučitelný. V této, víceméně ateistické společnosti, jejíž myšlení není posazeno na žádné konkrétní víře a zavazuje se k toleranci k náboženskému vyznání, nebude jistě problém, když jejich děti budou učit muslimové, pokud budou vzdělaní, nebudou vnucovat dětem svůj pohled na svět a budou k nim také tolerantní jako k dětem, které vyrostly v prostředí tolerantních ateistů. A jistě budou konkurencí ke katolicky zaměřeným učitelům, soudě podle odporu, který v poslední době velká část společnosti vyjadřuje k římsko-katolické církvi, aniž zvažuje, kolik dobrých a schopných, velmi vzdělaných učitelů existuje v jednotlivých řádech. Udivuje mne, že po nich není poptávka anebo se sami o práci v mimocírkevním školství nezajímají. A možná, že kdyby členka nějakého církevního řádu vyučovala ve svém řádovém úboru třeba český jazyk na běžné škole by vzbudila daleko větší odpor rodičů, než učitelka v hidžábu.

Ano, nejdůležitější je kvalita člověka

Na první pohled, pokud tuto problematiku bereme z povrchu věci, je jedno, zda lidé nosí židovské, muslimské či křesťanské znaky na svém oblečení - důležitá je jejich lidská kvalita. A pokud vyučují děti, ty vnímavé tvory, pak záleží na tom, aby jim byly vzorem po celý život ne svým oblečením, ale svým vnitřním přesvědčením o kladných a civilizačních hodnotách, které lidská společnost od počátku vygenerovala od poznání zla. Jenomže tak dokonalý není žádný člověk, aby dokázal vždy a v každé situaci překročit svůj stín. Je třeba, v tak rozličné společnosti, jako je právě ta evropská, se rozhodovat bez zaujetí, co ji vlastně nejvíc svědčí a co nechá prostě přežít. Nabízí se tu mnoho a je tu i mnoho kultury, kterou moderní společnost opomíjí a zapomíná ji vyučovat, připomínat a přibližovat. Možná, že větší otevřenost ke všemu, co se naskýtá, umožní i výběr, co skutečně evropské civilizaci a společnosti prospívá. Já přeji společnosti ty nejlepší učitele, vyspělé školství a hodně prostoru pro poznání, aby lidé nedělali krátkodobá rozhodnutí pro celou délku svého života, ale měli před sebou skutečné vzory charakaterních a vzdělaných lidí, kteří jim ukáží rub a líc mincí, kterými se za rozhodnutí platí. A k tomu přeji každému hodně sil.