Společnost: Vědět o sobě co nejvíc se vyplatí.

Každý z nás něčím trpí, o něco usiluje, prožívá vnitřní i vnější konflikty, pochybnosti o světě kolem sebe i světě, který jsme si v sobě vybudovali. Je nutné vědět o sobě co nejvíc. 

Člověk může být vzdělaný v mnoha oborech, poznat svět, vědecky pracovat a přesto si nemusí umět pomoci v určitých okamžicích, kdy se ocitne v těžké chvíli, je zraněn a nikdo není na blízku, zrovna v ten okamžik. V takové chvíli člověka zachvátí panika, strach, neschopnost si plně uvědomit, co se děje.

Lékařská věda stále zkoumá taje života, které laik nedokáže obsáhnout. Denně jsme zpravováni o jejím pokroku, umění chirurgů, neurologů a jiných specialistů v oboru lékařství a farmakologie, tu se uchylujeme k lékům, tu zase k bylinám, kterým rozumíme ještě méně. Ale kdy padne kosa na kámen, rozbolí nás hlava k nesnesení, začne nás bolet ruka nebo noha v nejnevhodnější chvíli, snažíme se rychle bolesti zbavit, ale není to tak jednoduché. Léky i bylinky velmi často nejdou pospolu ruku v ruce. Taková léčba si totiž vyžaduje nejen znalosti v přípravě i užívání, ale zabere spoustu času. A my tvrdíme, že čas nemáme. 

Myslím, že se příliš spoléháme na vnější informace, které mnoho slibují, ale nesnažíme se získat znalosti sami o sobě. Ne každý snáší Ibalgin, Brufen a jiné všeléky, jak byly pojímány dříve a nespoléháme se na obyčejné obklady, které mohou zmírnit bolest a právě v tu chvíli mohou být tím pravým prostředkem právě pro nás.

Zkoumala jsem, kolik časopisů pro laickou veřejnost vychází se zaměřením na sebevzdělání o fungování lidského organismu, Ano, Internet je téměř zahlcen články k rozeznávání různých chorob - jakási preventivní autodiagnostika, kterou jako laici nemůžeme zvládnout.

Na počátku devadesátých let vycházel pěkný časopis Domácí lékař, velmi užitečný, co kterého přispívali odborníci. Těžko říci, proč už nevychází. Jistě k tomu přispěly ekonomické problémy s vydáváním nebo s odbornými přispěvovateli.

Všechno, co jsem nyní napsala o tomto tématu v článku vede k ústřední myšlence, která mne už dlouho zabývá; pro laickou veřejnost by měl vycházet časopis, který seznámí srozumitelnou formou laiky s běžnými každodenními problémy se zdravím, lidé by se seznámili nejen s obvyklými domácími prostředky (galeniky), ale také jejich fungování a s problematikou farmak bez lékařského předpisu. Mezi velkým množstvím časopisů, které vycházejí, by se takový rozhodně neztratil.

Nedělá to dobrotu, když se téměř denně informace o zdraví, o lécích mění.jedna zpráva popírá druhou. Ve změti těch informací, které nejsou často podloženy jmenovitě odborníky je jistě riziko napsat třeba článek o aspirinu, jehož autor může být ihned po jeho vyjití bombardován námitkami a veřejnost opět zmatena. Ale musí být cesta člověka k sobě samotnému a k vlastnímu tělu otevřena a ne jen v rukou jiných lidí a institucí, aby sám sobě porozuměl a též porozuměl signálům, které ho zavedou k lékaři nebo k vlastní domácí lékárně, s kterou si rozumí a neskladuje v ní jen nedoužívané léky, které pro jistotu nechce vyhodit. Rozumět si se svým lékařem, to je velké terno a oboustranná důvěra může vést ke kýženému poznání jak se léčit, nic nepřehánět a být v tom důsledný, jak se snaží i tělo, na jehož fungování a spolehlivost mnohé záleží.        

.