Společnost: O evropském vlastenectví a národních mýtech
Také si vzpomínám: o národních mýtech a skutečnostech
Vzpomínám si na dědečkovu knihovnu, kde stály krásně vyvázané knihy od Jiráska, Třebízského, T.G. Masaryka a Karla Havlíčka Borovského i od Boženy Němcové. Dříve literární poklady, na které směli jen sáhnout ti, kteří je dětem předčítali. Přiznám se, že i dnes si ráda zalistuji ve Starých pověstech českých, v Nerudových povídkách a básních i próze z 19. století, Šustových světových dějinách. Z těch knih člověk nabýval modelové návody o mezilidských vztazích, o hrdinství, věrnosti, krásnu a blaženosti i statečnosti a úkladech proti kladným hrdinům. Je to prostě klasika, která zahřeje a roznítí vzpomínky na milé předky, kteří v neděli po obědě sáhli po knize: "Já ti něco přečtu, ano?" A tak jsem blaženě poslouchala četbu ze starých kronik, které sice prošly nejednou odbornou kritikou, ale cosi se v člověku uhnízdí, třeba příběh o Horymírovi a Šemíkovi nebo o Daliborovi. Každý národ má své pověsti a pohádky, na kterých staví kořeny svého vědomí příslušnosti k těm, z kterých přeci pochází. A tak znám i velké eposy z německé klasiky, zneklidňující, vzrušující. Každý evropský národ má své národní a krásné mýty, které předávali předkové svým potomkům - novým generacím. Byly jakýmsi vědomostním základem, bez ohledu na to, co je pravda a co výmysl. Je třeba je pitvat? Jsou to příběhy, v kterých se skrývá lidská touha po ideálu, který se má naplnit. Je to četba sekularizované Evropy. Ale existují i příběhy, které nás spojují s povědomím křesťanských dob, v nichž figurují osobnosti, které považujeme za svaté. Co o nich vlastně do důsledku víme? Mnozí ví, že ve své době existovali a do seznamu svatých se prosadili svými křesťanskými činy …
Když jsem uklízela knihovnu ...
Když jsem uklízela knihovnu a znovu jsem si ty knihy prohlížela, protože jsem chtěla jimi oblažit svého syna. "A co já s tím budu dělat?" zašklebil se. "No, myslela jsem, že pro tvé děti by to byla zajímavá četba." Rozesmál se: "Mami, a ty si myslíš, že budou číst takové tlusté knihy? A jak jim budeš vysvětlovat, o čem jsou? Vždyť už se to ani neučí ve školách. Moje děti budou mít tablet a mohou si vyhledat informace, které potřebují, a já dost pochybuji, že budou hltat právě Epos o Nibelunzích nebo příběhy o válce lucké, o husitských válkách. A my nemáme takové mohutné knihovny, ale regály z Ikei, víš?" Namítla jsem, že taky rád poslouchal, když jsem mu četla. A řekl mi docela vážně: "Mami, ale to nejsou žádné pohádky. To je docela vážná četba a myslím si, že se pro dnešní děti rozhodně nehodí." Trochu jsem se zarazila: "Proč myslíš?" Zkoumavě se na mne podíval: "Je v nich mnoho násilí a jsou už vypotřebované. Teď platí úplně jiný model života a myšlení. A ty vaše encyklopedické znalosti jsou zastaralé."
Nejsem rozhodně tak staromódní, jak si můj syn o mně myslí, chápu, o čem mluví, ale ráda si zalezu do peřin v nevlídném počasí, abych si přečetla příběh o Tristanovi a Isoldě, o rytíři jménem Ivanhoe či o Parsifalovi nebo o Husitském králi či nějaké dílko od Boženy Němcové. Uklidňuje mne to v zneklidněné době. Hledači Svatého grálu, touha vzbudit v lidech naději, že je "něco", co při lidech stojí neochvějně, i když si to nezaslouží. Je důležité vědět, co je vlastně pravda? Pravda je to, v co lidé uvěří, myslím si, a tyto mýty, pověsti a vzkazy napomáhají tomu, aby lidé uvěřili nadějným skutkům. Miluji evropskou klasickou literaturu a nepřijde mi ani na mysl, že je to něco cizího. Patří to do rejstříku mé všeobecné vzdělanosti, kterou jsem získala na školách různých stupňů a vážím si toho. Neodrazuje mne, že knihy jsou objemné, někdy dějově nepřehledné, nevadí, mám trpělivost a nepotřebuji vědět všechno hned. Nechť si můj mozek informaci sám zařadí, kam je třeba a moje srdce i vědomí přijme to, co jsem schopna pojmout. Dokonce mne to baví zápasit s texty.
Chybí Evropě mýtus?
Proč mne to baví? Otázala jsem se sama sebe. Je to vlastně vyhraněně etická literatura, která podporuje hodnoty nebo je probouzí - ale jen pro svou dobu, nebo mají platit navždy a proto se mají předávat. A v tomto kontextu jsem se zasmála, když jsem si dnes ráno v tisku přečetla, že Evropané nemají k Evropě vlastenecké cítění a tíhnou k národním zvyklostem. Evropa jako celek jen zastřešuje národy, které prošly ohromným kvasem. Původně pohané se za velmi složitých okolností dohodli o přijetí křesťanství a bohužel, nedozráli, alespoň prozatím k tomu, co skutečně nabídlo. Neuměli totiž většinou číst. Až vynález knihtisku jim umožnil nabýt nového vědomí a stal se prahem, od kterého se napříště odrazil duch dalších událostí, které známe důvěrně z historie - k lidem se prostě dostaly informace a ty je postavily proti sobě ve zničujících bojích, revolucích, po kterých se Evropa uspořádávala a jednotlivé národy v ní budovaly státy, právo, sociální vztahy, etiku, průmysl a obchod, školství a vědu. Před očima mi defilují řady knih, které nyní stojí v regálech pěkně seřazené podle autorů, skrývající v sobě svědectví o své době. Tyto knihy překonaly staré mýty a vyrobily nové. Nepsali je rozhodně žádní nevzdělanci, právě naopak. A tak se jen usmívám, protože lidé, kteří stojí z pozice svých funkcí v čele takového kotle, jakým Evropa skutečně byla a je, nemohou udělat tlustou čáru za historií a vyrobit nějaký mýtus pro všechny, kterému jednotně uvěří celý světadíl. Evropské dějiny se totiž skládají z dějin a kultury jednotlivých zemí, které žijí pospolu v jednom světadílu. A jsou natolik odlišné a přitom spolu souvisí v důležitých meznících, že je nelze sjednotit, překročit, smazat a začít na zelené louce znovu. Je třeba je prostě respektovat.
Máme rádi Evropu?
V mé knihovně stojí také řada knih, které jsem si poskládala podle mapy Evropy. Jsou to knihy, které napsali vzdělanci jednotlivých zemí, národní dějiny. Jejich autoři začínají opravdu od počátku. Co bylo před velkým stěhováním národů po pádu římské říše, co bylo během stěhování a co potom, když na rozhodující trůny usedli lidé různého charakteru, myšlení, tvůrci velkých projektů moci a prosperity. Jsou to i dějiny chybných rozhodnutí s katastrofálními důsledky. Dějiny zbavené mýtů, syrové, surové a děsivé. To rozhodně není četba pro slabší nervy a pro děti rozhodně také ne. Ale když se čtenář pochlapí, pak v nich najde i ušlechtilé činy, silné charaktery a určitou strategii, která dokázala to, čím Evropa, díky těmto úsilím a lidem, ve skutečnosti je. Každý chrání sám sebe a přitom chápe, že žije ve společném světadílu. Jestli se model Evropské unie rozpadne, to záleží na tom, jak bude každému užitečný nebo nebude. Rozhodují o tom zdánlivé maličkosti, které mohou vyvěrat s dávných a bohatých studnic paměti, zabudované do mýtů, které se čtou dětem před spaním. Copak v knihovně Angličanů, Francouzů, Němců, Čechů, Italů, Švédů, Dánů, Norů, Španělů a dalších národů nestojí knihy, které stále ještě považujeme, jako Evropané, za součást vzdělanosti. Copak v evropských galeriích nevisí obrazy francouzských impresionistů, barokních malířů a copak Němci nebo Francouzi nehrají Dvořáka? Na otázku, zda máme rádi Evropu, nelze odpovědět jinak, než kladně. Není zase tak třeba vymýšlet nové modely, ale je třeba najít dávné stezky, po kterých lidé v Evropě kráčeli k sobě ve zlém či dobrém a pochopit, že je třeba pravd i mýtů, evropské vzdělanosti a evropské sounáležitosti, kterou lze opřít o společné chtění, víru v sebe a úctu k vlastní kultuře v nejširším slova smyslu.
A co nabídnout našim potomkům k četbě ...
A co děti? Mají co číst? Nové generace se rodí do své doby a je pochopitelné, že nechápou, bez zácviku, dějiny. A tak ve škole obdrží učebnici a v ní se doma přehrabují – například italské, francouzské, anglické, české i švédské děti. Rozhodně ty znalosti nemohou například nahradit počítačové hry s hlavním hrdinou Alarichem, přemožitele římských legií či komiksové vydání udatného českého národa. Budování evropského a národního povědomí v dětech pomocí učebnic je jaksi obtížné. Mohou dostat tímto způsobem informace, ale rozhodně ne vzdělanost. A představa, jak má vlastně vypadat model vzdělanosti se rozbíjí v zápase s technologiemi, které vygenerují velmi rychle obsah informace, na kterou se dítě táže. Sáhne třeba v určitém věku po dost objemné knize "Duch zákonů" nebo po "Výkladu Starého zákona" či jiných knihách, které by měly, po pečlivém studiu ucelit jeho vědomosti? A nyní jsme zase u toho, zda encyklopedické znalosti, ke kterým vzdělání vede, mají své opodstatnění a zda bez nich dítě porozumí textu objemných knih.
Evropané by měli vážně přemýšlet o tom, co má být skutečným obsahem vzdělání a povědomí mladé evropské generace, které očividně něco chybí či přebývá, aby je Evropa jako taková skutečně nadchla i ve své realitě. Myslím, že ve skutečnosti, abych se vrátila k počátku článku, nejde o úpadek vzdělanosti, ale o nedostatek lidí, kteří by byli ochotni a schopni ji předávat v originálním balení, a takovým způsobem, aby se i děti, které se zítra narodí, dokázali pro starou dobrou Evropu nadchnout při pohledu na rozpadající se římské Koloseum či při pohledu na starou architekturu Francie, Německa či Švédska. Zkrátka, Evropa musí být dostatečně atraktivní hlavně pro mládež a nepřehlížet svou vlastní realitu, hodnotu a krásu, své dějiny, vědu, literaturu i technické vymoženosti, medicínu a jiné přírodní vědy. Konečně, všimněte si, jak se mládež zdobí například v Dánsku, Německu či v Norsku - mýtickými symboly. Měla by tak zdobit i své srdce a vědomí. Třeba najde i to, co bude považovat za ozdobu charakteru a za výsostné hodnoty.
Irena Aghová
Stát a právo.
Život je vzácný dar a naší povinností je ho naplnit a přinést druhým lidem ty talenty, které se během života objevily jako vzácné a přinesly do světa radost, štěstí, zdraví, pokojnou mysl a obohacení. Všechno má svůj smysl.
Irena Aghová
Antičtí Řekové besedují o lásce.
Platonovo dílo Symposion (zřejmě míněna hostina bohů) je snad nejpozoruhodnější mezi těmi dialogy, které směřují ke štěstí, blaženosti, dobrému životu pro jedince a též obec. Jde o dosažení šťastného života skrze vědění.
Irena Aghová
Antičtí Řekové si vyprávějí o Atlantidě.
Jedno z nejpozoruhodnějších vyprávění z Platónových. spisů patří mezi důkazy o existenci Atlantidy. A pokud to někdo neuznává, přesto je to krásný příběh.
Irena Aghová
Depresivní doba má své příčiny a oběti.
Říká se, že žijeme v době informací a ty kolem nás víří jako zrovna drhané peří v náhle zvednutém větru, a to peří přistává všude, lidem na oděv, do vlasů, do mysli, do stromů a na střechy domů .
Irena Aghová
Kam všichni odešli - část druhá.
Občas je dobré přeskládat knihovnu a oprášit knihy, které byly někým zastrčené v druhé řadě. A najednou se vrátí chvíle, na které dnes už nemyslíte, protože přišla jiná doba - bez poezie. Vzpomínka na brněnské básníky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Prodej stavebního pozemku 1 172 m2
Oleksovice, okres Znojmo
2 342 828 Kč
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016