Společnost: Možná, že si přestaneme věřit

Docela mne zaráží, že nahrávky nejrůznějšího kalibru, pořizované v soukromí lidí, jsou tak v tisku široce publikované. Jestliže si někdo pustí pusu na špacír a vykládá, pod vlivem alkoholu nebo také pod vlivem stresu nějaké věci, které by nikdy na veřejnosti neřekl a netuší, že je nahráván někým, kdo mu do očí nadšeně přizvukuje a plácá ho po ramenech, aby hned pak za čerstva s tím běžel do medií a prodal tento rozhovor proto, aby si ho všichni přečetli v ranních novinách, pak je to opravdu, přátelé, na pováženou. A já bych řekla, že to není tak docela legální a morální už vůbec ne.

Ale může se to přenést do tolerované praxe společnosti

Ano. Lidé jsou ve stresu, lidé mají obavy, mají představy, jak se jich zbavit, možná i pocit, že něco nezvládnou, a tak mluví často o něčem nahlas, co by si měli myslet anebo z mysli vypudit. Jsou lidé, kteří posedlí mocí mají své vzory, kterým se chtějí podobat. To zase tak nevadí, pokud jejch vzory nebyli zločinci či lidé neřádní, kteří způsobili neštěstí nevinným. Ta posedlost může mít několik podob - nemají o sobě příliš dobré mínění, skrývají strach a tak se dělají před druhými silnějšími než jsou anebo touží ovládat druhé a nemají skrupule. Sedí mezi přáteli, popíjejí a baví se o tom, co bylo, kdyby to vzali do ruky oni. Kdyby se měli ještě bát svých kamarádů a přátel, co by to udělalo s jejich založením? Měli by ještě krutější představy nebo ještě by v nich rostlo silnější nepřátelství vůči lidem, protože ubývá těch, kterých by si mohli opravdu vážit a kterým mohou opravdu věřit, že ten hovor se jen odehraje při láhvi a svíčkách? A je jedno, zda jde o klíčové postavy anebo o obyčejné lidi, kteří si hází fráčkem. Ale jedno je jisté. Ten, kdo je příliš na výsluní, ať v kladném nebo záporném slova smyslu, by si měl uvědomit, že každé slovo má svou váhu a měl by si přeříkat slavná práva, která se čtou lidem při zatčení. Může si také takový člověk, který je jistě pod silným tlakem, jednak z důvodu, že jeho ambice nejsou naplněny a jednak z důvodu, že stojí před mnoha rozhodnutími, přečíst vhodnou literaturu, aby se přesvědčil, že jsou v životě situace, kdy nemůže důvěřovat ani sám sobě.

V každém případě je to na pováženou

To, co si dělají lidé mezi sebou, kteří bojují o veřejný vliv, nemá s běžnou lidskou mravností mnoho společného. Prostředky, kterými se prodírají k moci anebo naopak prostředky, kterými je jim bráněno proniknout na vysněné výsluní, jsou nevybíravé. A není to nic nového. Ale tyto prostředky by neměly, v žádném případě se stát tolerovanou praxí v běžném občanském soužití a nikdo by jim neměl přikládat váhu, pokud ovšem jde o dehonestaci, nikoliv o vážné věci, jako je vyhrožování či ohrožování. Pokud by měl mít někdo pocit, že si ho někdo nahrává v práci, aby posléze nahrávku poslal šéfovi s úmyslem se dostat na jeho pracovní pozici, je to přímo děsivá věc. Asi přibude paranoidních lidí anebo naroste více nenávisti, zákeřností a podlostí mezi lidmi, což může ohrozit celou společnost. A vážně ji ohrozit. Dostaneme se tam, kde jsme opravdu nechtěli být. Ohrožují se základní pilíře demokracie a ochrany osobnosti, jejího soukromí. Každé slovo může být, v jistých souvislostech a za určité situace rozbuškou či důvodem k ničení lidí.

Hostilita je nebezpečná

Hostilita se vyznačuje nepřátelským postojem vůči sobě nebo jiným osobám, s projevy nepřátelství a agrese, často vyvolána žárlivostí, závistí, příp. chorobnými duševními pochody. Je to paranoia. Až tam může, zdánlivě obyčejná touha někomu pěkně zavařit, dorůst. Do vzájemného nepřátelského postoje, který je krůčkem k propuknutí agrese mezi mnohými lidmi. Myslím, že podobné praktiky, jako je vynášení soukromých věcí na veřejnost s cílem někoho pošpinit a nasazování provokatérů na soukromé večírky či na osoby, aby se zmocnili jejich soukromých úvah a skandalizovali je, jsou nepřípustné a jako takové by měly být odmítány jako důkazy proti komukoliv. Pokud ovšem má někdo pocit, že druhý říká nebo smýšlí tak, že poškozuje druhé a to nebezpečí je reálné, nechť se obrátí na příslušné  orgány, aby věc prošetřili, jinak je to ovlivňování lvětšiny, aby zaujímala nepříznivý postoj vůči vybraným jedincům, aniž je lidé znají anebo se mohou přesvědčit o opaku či spravedlivě věc posoudit.

Konečně si myslím, že je to záležitostí několika jedinců a ne celého národa, který je neustále vystavován takovým zprávám. Konečně, může se to i vymstít těm, kteří zavádějí takové praktiky do společnosti. Jednou si je nahraje někdo jiný. Ono se neříká nadarmo - čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.