Společnost: Manažeři: odpovědnost za chybné vedení

Být manažerem je profesí i zaměstnáním. Pracovní náplň manažera spočívá v odpovědnosti za dosahování svěřených cílů v rámci dané organizační  jednotky (pracovního kolektivu, podnikového útvaru, apod.). S ohledem na rozsah svěřeného úkolu vykonává tuto funkci  sám nebo má k dispozici kolektiv spolupracovníků.Úloha manažera podle úrovně řízení, řídící pyramida1. Top management (TM) = vrcholový managementPatří sem nejvýše postavení pracovníci – ředitelé a jejich náměstci, prezidenti společností a jejich viceprezidenti,...Jde o málo početnou skupinu pracovníkůJejich práce je koncepční, strategická – tzn.činí zásadní rozhodnutí s dlouhodobým dopadem na společnost.Pracovníci TM jsou nejlépe placeni, protože na jejich manažerských schopnostech, tj. na schopnostech řídit a správně se  rozhodovat závisí úspěch či neúspěch celé firmy. Tak tolik definice ...

Ne manažeři, ale zaměstnanci podle Zákoníku práce

Často jsem pochybovala o tom, zda má být ministr v pozici manažera. Anebo také hejtman či starosta, či jiní lidé, kteří pracují s pyramidou pracovníků a zacházejí s veřejnými prostředky, jsou politiky a kromě vlastní činnosti, řídit svěřený úsek nebo ministerstvo, či obec nebo hejtmanství, ještě vyvíjejí politickou činnost, a to i s lidmi, kteří nejsou často v tomto ohledu ve stejné "víře", nebo dokonce v opozici. A protože se musí TOP manažer spolehnout zejména na loyalitu, tak s nástupem každého politického činitele, se mění celý tým nebo se částečně mění, a tím dochází k nežádoucímu přeorganizovávání vedeného úseku s velkým dopadem na veřejné finance i zaměstnanost. Hodně lidí prosazuje myšlenku, aby se odpolitizovala státní správa a při změně vlády se neměnily i poměry na klíčových státních úřadech. A za strategii vedení by měl mít každý odpovědnost podle zákoníku práce a dalších zákonů, které přináleží oboru činnosti. 

Do úřadu vstupuje volený činitel

Od prezidenta po ministry, starosty či hejtmany se nějak neočekávají odborné znalosti ve vedení a řízení státu či orgánu státní správy a samosprávy. Musí se spolehnout na tým odborníků, poradců a jiných lidí, kteří se v problematice pohybují a samozřejmě, že se v ní i vyznají a radí jako tým. Státnické umění, které se vyvinulo v dějinách a problematika státovědy, jako oboru, který náleží do oboru ústavní právo (neboť posty jsou zřizovány podle Ústavy a zákonů souvisejících různé právní síly), by měla být těmto lidem vlastní stejně jako obor, v kterém budou po své volební období, působit. Proto je dost zásadní směr, zda bude ministr působit směrem dolů na kolektiv svých poradců a zaměstnanců, nebo tým směrem k ministrovi. A zajímavá je otázka odpovědnosti, kdo je přímo odpovědný za odborné selhání, za korupci, za protiprávní i trestnou činnost někoho, kdo vede další tým výkonných zaměstnanců.

... ochrana před trestní činností, korupcí a podvody 

Vedoucí manažer má samozřejmě celou řadu prostředků, jak zjišťovat stav svého úřadu, tedy pomocí kontrolního systému, který musí nastavit a také v něm spolupůsobit, když je systém kontrol přímo uveden v zákonech, které regulují státní správu a samosprávu. Přesto je vidět že to nestačí. Selhávání je skutečně očividné, a tak si nemůže být nikdo ničím vlastně jist. Pokud vedoucí ekonomického úseku, který současně i řídí vedení veřejných zakázek, které v některých případech podepisuje ministr, jako vládní činitel, jako vedoucí orgánu státní správy a současně jako vrcholný manažer úřadu, je odpovědný za činnost toho vedoucího, který vedl proces zadávání od počátku až do konce, v kterém předkládá k podpisu dokumenty ministrovi, a před ním vévodí podpisy dalších lidí, kteří jsou současně i subjekty zákona o finanční kontrole, vedoucí jednotlivých úseků či právníci, kteří podepisují správnost využití právních předpisů. Proces jak zadávání veřejných zakázek, tak i proces žádosti příjmu například dotací, je natolik složitá a administrativně náročná činnost, že mnohý činitel, který stojí na vrcholu pyramidy zaměstnanců v nejrůznějších pozicích, není schopen, díky úkolům, ji obsáhnout. Ale je odpovědný za selhání ve výsledku. Tedy, jde o morální, politické selhání nebo selhání v právním slova smyslu?

Sdílím plně názor dr. Sokola

Jsem proto, aby byly trestné činy trestány, zvláště, jedná-li se o takové záležitosti, které se týkají veřejných prostředků a veřejného života. Ale je otázkou, kdo je odpovědný. Za prvé by nám tuto otázku rozluštilo právo, za druhé judikáty a zatřetí i interní předpisy, které nejen aplikují zákony, ale také organizačně stimulují funkci organizace.

Tomáš Sokol:

"Je to v zájmu všech manažerů v České republice, kteří jsou odkázání na specialisty a odborníky, kteří jim doporučí určitý postup. Moje klientka se spolehla na své podřízené na ministerstvu obrany, ti ten postup, který byl zvolen, doporučili. Nikdo nepřišel s námitkami, ani ministerstvo financí nepožadovalo prověrku ceny. Naopak, odborníci se vyjádřili, že je cena v pořádku. Nevím, co víc by po manažerech měl ještě někdo chtít."

Důležitou větou je ... kteří jsou odkázáni na specialisty, který jim doporučí určitý postup. Když jsem nad touto zásadní větou, kterou vyslovil dr. Sokol, přemýšlela, tak skutečně, pokud je systém takto nastaven a odpovědnost klouže z jednoho na druhého (a možná, že kontroly se nestíhají a řekne se - jo, to řekl ten a ten, a tak to je dobrý). Ne, "dobrý" to není. Jestliže vrcholný státní úředník, který je současně hlavou státního orgánu a současně i politik a řídí coby TOP manažer úřad a jeho činnosti veřejnými prostředky na základě zákonů, které mu určují, jak s nimi zacházet, a přitom je závislý na poradcích, jejichž loyalitu si nemůže nijak legálně zajistit, například podpisem určité listiny, pak je opravdu v ohrožující pozici. A obhajoba takových lidí je opravdu nesmírně obtížná, neboť na jejich samotnou činnost spadá mnoho jiných skutečností, z nichž každá je k něčemu zavazuje. 

Je čas na změnu postavení nejen vládních činitelů k úřadu, který zastávají, ale i úředníků státní správy (samosprávy) v nejrůznějších pozicích, i na požadavky na jejich odbornosti ve vedení úřadů, aby mohli na svěřené úseky dohlížet, ne jen se prostě spolehnout.