Rozděluje sociálně klasická hudba společenství lidí?

Letmo jsem si přečetla názor v jednom článku, že klasická hudba bude zakázaná, protože její poslech odděluje vrstvy ve společnosti. Rozumí ji jen někteří lidé, kteří se tím povyšují nad druhé, kteří ji neposlouchají.  

Hudba je zvláštní fenomén a kolem jejího vzniku kolují různé mýty a představy o jejím původu. Klasickou hudbu, tím se zřejmě míní hudba z doby renesance, baroka, rokoka a vytvořili skladatelé pro různé společenské příležitosti. To se lidé scházeli v auditoriích nebo v domácnostech a zvali si ke slavnostní atmosféře známé hudebníky, kteří svou produkcí pozvedávali sváteční náladu a také pohodu. 

Jenže hudba má své počátky ve starých civilizacích a máme za to, že byla určena k náboženským slavnostem, nebo k oslavě mimořádných událostí, které lidé společně navštěvovali a zažívali tak kolektivní radost a povyražení ze všedního života. Izraelci používali strunné nástroje, což je doloženo ve Starém zákoně.

Z rozvojem hudby se i technicky rozvíjely hudební nástroje, které byly i součástí válečné kořisti. a to velmi vzácné kořisti, protože jejich výroba byla mistrovským dílem a pronikaly dál do historie národů, které díky svým mistrům hudební nástroje zlepšovali, zdokonalovali a přizpůsobovali k produkci vlastní hudební tvorby. Na tom není nic tajemného; mohl ji poslouchat každý. To, co považujeme za vážnou hudbu, je důsledkem rozvoje hudebního umění lidí, kteří se učili ji ovládat pomocí mistrů, u nichž se učili nejen hudbu skládat, ale také produkovat.

Z antického Řecka, Izraele a Říma pronikly do historie budoucích renesančních společností strunové nástroje, mezi nimiž prim hrála loutna, předchůdkyně kytary; barokní hudba byla obohacena dechovými nástroji. 

Nejstarším klávesovým nástrojem jsou varhany, známé již více než 2000 let. Nejstarší varhany měly jen několik píšťal a pro jejich ovládání sloužily páky, obsluhované při hře celou rukou. Počet píšťal a tím i počet kláves postupně rostl a klávesy se zmenšovaly. Kolem 15. století měla většina nástrojů sedm kláves v oktávě, umožňujících hru starých modálních stupnic. 

Dalšími klávesovými nástroji jsou předchůdci dnešního klavíru klavichord a cembalo, které se objevily ve 14. století. Postupně byly přidávány další tóny do oktávy a časem se uspořádání klaviatury ustálilo na dnes používané kombinaci sedmi bílých a pěti černých kláves v oktávě. Nejstaršími známými varhanami s tímto uspořádáním klaviatury je nástroj v německém Halberstadtu, který postavil Nicholas Faber v roce 1361.

Hudba je primárně výtvorem přírody a lidskou přirozenou schopností je vnímat zvuky, které ho obklopují a též schopnost je vázat do harmonie a tím vytvářet produkt, kterému říkáme hudba. Hudba je svobodná a člověk její svobodu ctí a uznává, proto že si uvědomuje, že každý, kdo ji vyhledává a naslouchá má plnou svobodu, pokud mu to dovoluje jeho vnitřní nastavení k jejímu plnému přijímání, ji šířit uměleckým způsobem dál mezi lidi a ne si ji uzurpovat jako vlastnictví a klást ji podmínky, cenzurovat ji a určovat její vhodnost nebo nevhodnost. To, co vyplývá z bohatství tónů pro lidské potřeby a používání se nazývá umění. Je to jen vůle člověka, která hudba nejvíce ladí s jeho nitrem, dodává mu pocit krásy, pocit svobody, uvolnění a též lásky, kterou je obdarován primárně přírodou a sekundárně lidským talentem. To, že někdo nerozumí autorovi a druhý mu rozumí neznamená, že je jeho důstojnost ponížena a proto je nutné takovou hudbu zakázat a ještě to veřejně prohlašovat.