Proč jsi tak svůdné, baroko? Část 3.5 - Reformace a Martin Luther

V druhé kapitole jsme si povídali o tom, jak vypadala Evropa po mocenské stránce. Nyní se zmiňme o osobnosti reformátora Martina Luthera a jeho zarmucujícím dialogu s Erasmem Rotterdamským. Jsme téměř na úpatí vypuknutí pustošivých náboženských válek. Abychom se mohli překlenout k české válce a jejím důsledkům, je třeba chápat střety ideologů protestantismu a katolicismu jako celoevropskou záležitost, které měly vliv i na Země koruny české. A také na budoucí ideu české otázky, zformulované Tomášem G. Masarykem, jak jsme nastínili v první kapitole.

Martin Luther a reformace v Německu

Století, jež předcházelo rozpoutanému honu na čarodějnice patří v náboženských a kultumích dějinách Evropy k těm nejvíce tvůrčím. A nejenom kvůli reformám, jichž navzdory četným překážkám dosáhli Martin Luther a Jan Kalvín, nýbrž také proto, že tato doba která trvala přibližně od Marsilia Ficina (1433-1499) po Giordana Bruna (1548-1600) se vyznačuje řadou objevů (kulturních, vědeckých, technologických a geografických), jež měly bez výjimky rovněž svůj náboženský význam. Novoplatonismus znovu oživili italští humanisté, můžeme hovořit i o nové alchymii, o Paracelsově alchymistickém lékařství a o heliocentrismu Kopemíka a Giordana Bruna. Ale i takový technologický objev, jako byl vynález knihtisku, měl důležité náboženské důsledky; hrál totiž významnou roli při propagaci a konečném úspěchu reformace. Luteránství bylo "od počátku dítětem tištěné knihy": díky tomuto prostředku mohl Luther rozšířit své poselství v působivé a přesné podobě z jednoho konce Evropy na druhý“.

Martin Luther hledající ...

Martin Luther sdílel spolu se svými současníky mnoho myšlenek a představ rozšířených v jeho době. Podobně jako mnozí theologové, řeholníci a laici, kteří usilovali o duchovní disciplínu, nalézal i Martin Luther "mystickou" útěchu v Theologia Deutsch, textu, jejž staví hned za Bibli a svatého Augustina. Luther pročetl a promyslel mnoho knih a velmi záhy byl ovlivněn Vilémem Ockhamem. Jeho náboženský génius se však nedá vysvětlit duchem doby. Naopak, právě Lutherovy osobní zkušenosti přispěly z velké části k radikální proměně duchovní orientace jeho doby.

Počátky jeho aktivity jako reformátora

Jeho aktivita reformátora začíná 31. října 1517; tohoto dne Martin Luther vyvěsil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí proti odpustkům, v nichž napadl naukové a kultovní úchylky církve. V dubnu 1518 napsal ve vší úctě list papeži Lvu X., byl však povolán do Říma, aby se ospravedlnil.

Erasmus kontra Luther

Střetnutí těchto dvou duchů je zároveň příznačné a typické. Erasmus (1469-1563) již dlouho tepal zlořády a úpadek církve. Ba co více, reagoval se sympatii na první Lutherovy projevy. Jako dobrý křesfan a upřímný humanista však odmítal přispívat k rozpadu křesťanského společenství; hnusila se mu válka, slovní násilí a náboženská intolerance. Žádal radikální reformu západního křesťanství a vyslovil se nejnom proti odpustkům, nehodnosti kněží, nemorálnosti biskupů a kardinálů a podvodnosti mnichů, ale také proti scholastickě metodě a theologickému tmářství. Jednatřicátého srpna 1523 napsal Erasmus Oldřichu Zwinglimu: "Myslím, že jsem učil téměř všechno, co učí Luther, jen ne tak tvrdě, a zdržel jsem se také jistých paradoxů a hádanek.“

Ostrý dialog

Třebaže nepřijímal některé Lutherovy myšlenky, Erasmus napsal řadu dopisů v jeho prospěch, a dobře věděl, že tyto dopisy budou zveřejněny. Když byly Lutherovy teze prohlášeny za heretické, Erasmus odpověděl, že omyl není nutně herezí,bo a žádal po katolických theolozích, aby Lutherovi odpověděli, místo aby jej odsuzovali. Protože hlásal nezbytnost dialogu byl Erasmus obviněn - nejprve Lutherem, potom Římem - z "neutrálnosti", ba z nedostatku odvahy. Toto obvinění mohlo být pravdivé v předvečer nové a strašné náboženské války, kdy se za upřímnost v zastávání určitého článku víry platilo mučednictvím, Nicméně Erasmův ideál - vzájemná tolerance a dialog s cílem porozumění a znovunalezení společného křesťanského Zdroje - získává znovu téměř patetickou aktualitu v ekumenickém hnutí poslední čtvrtiny 20. století. Luther odpověděl spisem De servo arbitrio (1525), který po celý život choval ve zvláštní oblibě. Hned úvodem přiznává, jaké "znechucení, hněv a opovržení" v něm Erasmovo dílko vyvolalo. Jeho odpověď, čtyřikrát delší než De libero arbitrio, je psána v zaníceném a prudkém stylu a theologicky daleko přesahuje Erasmův horizont. Luther Erasmovi vyčítá jeho starost o všeobecný mír.

"Chcete jakožto smírce ukončit naši bitvu." Pro Luthera jde však o "vážnou, životně důležitou, věčnou pravdu, tak základní, že je třeba ji zastávat a hájit i za cenu života, i kdyby měl být celý svět nejenom uvržen do vřavy a boje, ale i kdyby měl být v tomto boji rozmetán na kusy a dočista zničen". Pak se Luther sice v chvatu, ale s humorem a sarkasmem pouští do obhajoby své theologie. Erasmus Lutherovi odpověděl obsáhlým spisem Hyperaspites, v němž neskrývá svou mrzutost a trpkost. Reformátorovi však už nestál za odpověd'.

Luther se nemýlil: okolo něho se šířila vřava; náboženské války vskutku propukly.

http://www.youtube.com/watch?v=wynYMJwEPH8&feature=related