Povaha českého národa z pohledu dějin.

I když jsem procestovala v životě dost zemí a všímala jsem si národní povahy té či oné společnosti, nejvíce mne nyní zaujala česká společnost, jejíž členkou mám tu čest být.

Od dětství se mi líbily pověsti o hradech a tvrzích a bílé paní a statečných rytířích a hradních pánech, protože jsem vyrůstala v historickém středočeském kraji a jezdili jsme na sobotní výlety do těch zajímavých oblastí, které obklopují lesy, omamně vonící a louky ještě omamnější. A když se k tomu přidají pověsti, které se k lokalitě váží, pak něco zůstane v mysli, ať je to legenda (která má vždy pravdivé jádro), nebo historická skutečnost, která se dostane do koloběhu informací od nějakého záznamu hradního písaře až po kroniku a z kroniky putuje do městských kronik jako upoutávka, že se v tomto městě něco podivuhodného stalo a je užitečné místo navštívit; a jede se na výlet tam kde jste nikdy nebyli, do téměř netušených míst, která se najednou projeví jako zajímavá a blažená. České dějiny nám často líčí společenské konflikty, nepřátelství a různé války, ale pak jsou různé monografie, které osvětlují pozitivnější obraz, v němž se projevuje povaha doby, příběhy lidí, kteří pozitivně působili ve své době, oddaní své zemi, nakloněni myšlence zmírnit utrpení lidí pří pandemiích, vojenských konfliktech, v dobách útlaku a přírodních katastrofách, lidí, kteří milosrdenství, obětování se druhým, s otevřeným srdcem a dlaní projevili skutečnost, že je možné leccos změnit a časem byli kanonizováni, takže jejich příběhy vstoupily do jiného časoprostoru, který ovšem pomíjíme, protože se nám projevují jako nepodstatné legendy. A přitom, v českých dějinách je mnoho pozoruhodných osobností, které zasahovaly i do dobových evropských dějin, jako například sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců, Přemysl Otakar II., zvaný král železný a zlatý, sv. Prokop, kníže Vratislav a jiných dalších budovatelů českého státu a státnosti a duchovního života české společnosti.

Podle mého názoru je třeba nahlížet na českou národní povahu ve světle zápasu o státnost, jazyk, kulturu, duchovní růst a jeho vlivu i na okolní země, s nimiž se český národ dostal do styku, ať už diplomatického, kulturního či náboženského. Důvodem je to, že v těchto vazbách, ať místních, nebo mezinárodních se nejlépe projevuje česká národní povaha, zvláště v dobách těžkých krizí. Vytvoření takového obrazu pomůže i dětem, obklopenými technologickými vymoženostmi, vedených určitým stylem vzdělání a výchovy, pochopit svou zemi a najít i úctu k těm důležitým lidem, byť historickým postavám, kteří se zasloužili o tak důležité věci, jako je český stát, státnost, jazyk, kultura a vzdělanost. Jen v těchto souvislostech dokážeme plně pochopit nás samotné i naši přítomnost ve světle dějinné paměti a ve smyslu naší kultury.