Politika: Prohospodařená důvěra nás přijde draho

Dnes jsem sledovala celé dění na naší politické scéně a občas mi mrazilo v zádech. Nejsem z těch, kteří si myslí, že politici jsou apriori lumpové a ziskuchtiví lidé, kteří jsou schopni udělat pro moc a peníze cokoliv. Ale myslím si, že mnoha lidem, kteří zastávají nebo chtějí zastávat mocenská postavení chybí prastaré umění, umění vládnout. A také jim možná chybí umění odhadu, kdy mlčet a kdy mluvit. A dnes se toho namluvilo hodně. O penězích, o zradě, o věcech, které každého běžného občana odrazují od zasahování do veřejných věcí, protože to na něho dělá dojem, že jeho hlas v té vřavě zanikne.

Státnická moudrost je někdy víc, než naplněná kasa penězmi

V této zemi nebude klid, dokud budou mít určití lidé představu, že největší moc mají jen a jen peníze, které mají a s kterými nakládají. Možná, že nyní začínáme chápat, jak obrovskou a zhoubnou moc mají v rukou lidí, kteří současně neznají jejich skutečnou cenu. Ale nejsou samy o sobě prostředkem k úspěchu. Ani k bohatství a ani k moudrosti. Je mnoho věcí, na které nemají žádný vliv, ale které by měl člověk, v jehož rukou se ocitne moc, mít. V úhrnu se tomu říká státnická moudrost. A také dokonalá znalost prostředí, v kterém se takový člověk pohybuje. Myslím, že v této zemi už hodně lidí pochopilo zrádnost konzumu a možná, že čím dál větší počet lidí začne přemýšlet o osobním životě. Zžívat se s problémy, které stále otřásají veřejným životem, je zbytečné, pokud je nutné řešit důležitější věci každodenního života. Spíš se zamýšlet nad tím, jakou tvář a charakter by měl veřejný život mít, než půjdeme zase k volbám. Vždyť celá společnost musí prosperovat, ne jen pár lidí, kteří rozhodují. A nic se nedá uspěchat, neboť tu pospolu žije více generací se svými potřebami, které musí uspokojovat, s povinnostmi vůči státu, kterým musí dostát. A máme žít nebo přežít?

Stále se točíme v jednom kruhu

Veřejný život a život každého jednotlivce ovládá trh. Jeho fungování se odráží i v rozhodování jednotlivců. A trh postrádá rozměr, který ve skutečnosti existuje. Každý jednotlivec potřebuje vnímat také skutečnost, že není jen prostředkem k moci druhých. Jak asi nahlíží běžný člověk na to, že se někde rozdávají statisíce, zatímco on žije od výplaty k výplatě a možná, díky plošným škrtům se navíc ocitl na dlouhou dobu bez práce? A nakonec lidé, kteří chtěli zatočit s korupcí, která je vždy velmi tíživý problém, se ocitli v pasti, z které se jen tak nedostanou. Takže je konec všem snahám něco napravit a na dlouhou dobu. Zítra už lidé nebudou asi číst o problémech VV a koalice s takovou horlivostí jako dnes, protože chvíle, kdy mohli ti, kteří byli osočeni, něco důvěryhodně vysvětlit, byla promarněna zbrklostí. K uspokojení nestačí vyhodit pár lidí z politické strany, která ztratila momentálně kredit, i když do politiky vešla s odvážným experimentem, ktrerému mnoho lidí věřilo. A vzala si velké sousto. Napravit letité problémy, které se vláčí v životě občanů i státu samotného. To nejde ze ze dne na den, protože moc, kterou lidé obdrží k tomu, aby zastupovali zájmy státu a občanů je krátkodobá a může přinést užitek do budoucnosti anebo škody, které se zase v budoucnosti musí napravovat místo, aby se šlo dál. A tyto škody, které vznikly v minulosti a nabalovaly na sebe jen problémy a nespokojenost širokých vrstev, brzdí uspokojivý vývoj a také uspokojivý pohled lidí na dění ve státě, jehož jsou občané. A na to se nesmí zapomínat.

V jednom okamžiku se prohospodařila důvěra

I kdyby bylo uspořádáno deset tiskových konferencí a výmluvné projevy hlavních protagonistů zněly ze všech stran, není v silách nikoho, aby zahladil následky jednání několika jedinců, kteří rozkomíhali politickou sféru. A při jejich vzájemné, velmi bolestivé komunikaci bylo patrné, že jsou sami velmi zklamáni nejen z kvality vzájemných vztahů, ale také možná prohlédli, že nebyli ve skutečnosti dost připraveni dostát svým volebním slibům. Pro politika, který vezme na sebe plnění takového programu, pod kterým razantně a nekompromisně vystupuje, není důstojné, aby současně mluvil o ceně svých kabelek, aut a závratných výdělcích před lidmi, kteří se museli podvolit úsporným opatřením a snížit svůj životní standard. Tak to nemůže fungovat. Lidé by spíše očekávali podporu ze strany svých zvolených zástupců, než skandál, kterým všichni zúčastnění prošli. V některých momentech to na mne dělalo dojem, že se zachraňuje firma a ne stát s několikamiliónovým obyvatelstvem.

Nyní zřejmě dojde k přeskupení politických sil. Bude se hlasovat o navržených reformách a možná, že lidé půjdou i do ulic. Mnoho z toho, o co se usilovalo, padne pod stůl a v blízké budoucnosti se to vrátí s plnou silou a možná v době, kdy na tom budou lidé ještě hůř, než dnes. A tak si můžeme říci: dne 7.4.2011 nás potkala katastrofa. Třeba zpočátku nevinně vyhlížející. Je už jedno, kdo je za to zodpovědný, kdo za čím stál nebo nestál, ale odstartovala souboje, které budou nejen stát mnoho peněz, ale také nedůvěru občanů ve své politiky. A možná, že jdeme vstříc nové krizi. Moc bych si přála, aby to nebyla pravda.