Ochrana života: Kdo rozhodne o nenarozeném?

Na problém potratů se dívejme případ od případu, nikoliv jako otázku jejich zákazu nebo povolení. Myslím, že se o tom diskutuje hodně dlouho a jak jsem to nyní pochopila, nepůjde o to, zda je zakazovat nebo povolovat, ale pomocí poradenství usnadnit budoucím maminkám rozhodnutí, pokud ovšem nepůjde o těhotenství jako následek trestného činu a znásilnění za trvajícího manželství. Ale nese to sebou ještě mnoho jiných problémů, které vycházejí z reality naší sociální politiky ... (související článek pod textem)

Je nutné věci řešit podle jejich povahy

Současný svět a tím i současné společnosti se ocitají často na hraně s problematikou ochrany života, a to nejen nenarozených. Samozřejmě, že z podstaty věci je takový krok, totiž rozhodnout se pro potrat, pro mnohou ženu traumatizující, a zvláště pokud se cítí k tomu kroku dohnána bezútěšnou situací, kterou může způsobit, že ji partner opustí, že s dítětem nesouhlasí a prohlašuje, že se nebude o něho starat, že těhotenství nastalo v době, kdy to nejméně čekali a mají finanční problémy, že jeden z partnerů je již zadaný, že rodiče z jedné nebo druhé strany manželství brání. Je mnoho životních situací, kdy se žena o donošení dítěte, porod a následnou výchovu rozhoduje pod velkým tlakem a je jen na škodu, zda v takových citlivých momentech je postavena před hraniční řešení, aniž je s ní diskutováno dál, jak si bude počínat a z čeho bude žít, když dítě donosí, porodí a začne ho vychovávat.

Ale co dál?

A protože často nenajde v tomto oporu, zvláště, porodí-li přes odpor lidí, kteří ji odmítli pomoci a sama je v situaci, o které ví, že se z ní nedostane v nejbližší době, stojí před velkým rozhodnutím, které není motivováno sobectvím a často si tuto duševní ránu nese po celý život. Finanční prostředky, které musí rodina vynaložit pro první měsíce života dítěte, jsou pro mnoho párů velké a pokud se stane žena svobodnou matkou a nemůže počítat s podporou svého partnera a rodičů či konečně i státu, může jen očekávat velké potíže vůbec finančně přežít a neupadnout do dluhů, které ji mohou dostat i s dítětem na ulici. Z nastavení sociálního systému v aktuálním znění se těžko kdo vyhne úsudku, že svobodným matkám nepřeje. Jak tedy tento gordický uzel rozetnout? Z jedné strany se usiluje o zachování života což je dost významný morální tlak, z druhé strany je potřeba se svobodně rozhodnout vzhledem k aktuálním poměrům budoucí matky, z třetí strany je nutné vzít v potaz, že nejtěžší chvíle nastane, až se dítě narodí a budou stále chybět potřebné finanční prostředky k zachování potřebného životního standardu pro zajištění slušného života a prostředí pro dítě. Nikdo jiný, než matka nemůže tyto povinnosti vykonat, nikdo ji v tom nemůže zastoupit, ale může ji pomoci finanční podporou, možností si přivydělat a možností bydlet do určité doby v chráněném prostředí. Ale určitě vzejde námitka - je to zvýhodnění ostatním, kteří také potřebují pomoci. A nastane spor, který vyvrcholí v tom, že celý projekt, byť dobře míněný a jistě žádoucí vzhledem k uplatnění ideji ochrany života padne pod tlakem společenského mínění.

Ochrana rodiny je sociální záležitostí a vyžaduje prostředky

A jsme opět u toho, jak zahájit populační politiku s podporou státu. Jde o dva problémy: mladí lidé patří do sociální skupiny, která je nezaměstnatelná. Většinou jsou to děti rodičů, kteří jsou pro svůj věk (od 45 let  výše) také prakticky nezaměstnatelní a tudíž sotva mohou podporovat své děti, kteří hodlají založit rodinu. Stát nemůže donutit zaměstnavatele, aby tuto hranici prolomili, a současně nemůže donucovat občany, aby začali podnikat v podmínkách, jak jsou nastaveny, protože nemají startovní prostředky pro podnikání. A v těchto dvou, ne počtem nemalých společenských skupinách, se odehrává celý problém rozhodování o založení rodiny, její podpory a následně i zdárné výchovy nové generace. Je to tedy sociální problém, který nezmění ani morální imperativ o ochraně nenarozeného života. Podle mého názoru se tato situace ještě dlouho nezmění, nezmění se ani ovzduší ve společnosti, které je naladěno proti všem solidárním podporám a ani se nezmění potřeba, aby žena, která je nositelkou života, o budoucnosti svého nenarozeného dítěte nakonec sama rozhodovala vzhledem objektivním nastaveným skutečnostem.

Je cosi mezi nebem a zemí, co může rozhodnout ve prospěch nenarozeného anebo je to směřování společnosti, která může rozhodovat v neprospěch nenarozeného? A je ještě něco mezi tím, aby to přišlo k řešení tak palčivé a důležité otázky? Na to si musí odpovědět každý sám ...