Občan,stát: Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Právní úprava naší dnešní problematiky je uvedena v zákoně č. 82/1998 Sb., Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění ((dále jen OdpŠk). Ostatní související předpisy jsou uvedeny v textu. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona  ČNR Charakteristika odpovědnosti státu je uvedena v hlavě II zákona o OdpŠk.  Zde v § 3  je uvedeno, že „stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické  osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona a  orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní moci, který na  ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. V tomto případě zákon definuje 3 typy subjektů, které jsou způsobilé být nositeli  odpovědnosti za škodu při vykonávání své činnosti ve jménu státu.   Dle písmena a) citovaného § ustanovení to jsou státní orgány. Jedná se o orgány, které  jsou vybaveny pravomocí k tomu, aby vykonávaly funkci státu. Při výkonu těchto funkcí  mohou tyto orgány rozhodovat o právech a povinnostech právních subjektů. Podmínky  odpovědnosti se vztahují zejména na státní orgány moci výkonné a moci soudní, jelikož u  těchto typů orgánů je největší předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou  nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.  Osoby uvedené pod písmenem b) citovaného § ustanovení zákon označuje jako úřední  osoby. K tomu, aby tyto úřední osoby mohly být způsobilé k odpovědnosti za škodu  způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba, aby  takováto škoda byla způsobena při výkonu úřední osoby, vykonávající zákonem svěřenou  státní správu nebo na základě zákona. V případě, že tato podmínka není u úřední osoby  splněna, odpovídá tato úřední osoba za škodu dle obecných právních předpisů. Takovouto  úřední osobou může být například lesní stráž dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění  pozdějších předpisů, ustanovená dle zmíněného zákona za účelem zajišťování ochranné  služby v lesích, dále například rybářská stráž dle zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění  pozdějších předpisů, ale také například ředitel školy a školského zařízení.   Na orgány územních samosprávných celků dle písmena c) citovaného § ustanovení  (tedy kraje a obce) se odpovědnost státu vztahuje jen v případě, že škoda vznikla v souvislosti s přenesenou působností státu na tyto územní samosprávné celky.   Jedná se o delegaci pravomocí státu právě na tyto orgány. Vzhledem k tomu, že tyto  orgány v těchto případech pouze zastupují stát, jelikož vykonávají jeho úkoly, k čemuž jsou  zákonem vybaveny určitými pravomocemi, stát musí odpovídat za škodu, kterou tyto orgány  § 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo  nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti  způsobí v souvislosti s touto  činností. Jedná se např. o výkon státní správy Českou  lékárnickou komorou  nebo o stavební řízení

Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím
V tomto oddíle bych se rád jen zcela okrajově věnoval odpovědnosti za škodu
způsobenou nezákonným rozhodnutím.  - 9 -
Za nezákonné rozhodnutí odpovídá jednak stát, pakliže jej vydal v rámci výkonu státní
moci a dále územní samosprávné celky v případě, že jej vydaly v rámci samostatné
působnosti.
Škodě, kterou způsobil stát vydáním nezákonného rozhodnutí se věnuje zákon o
OdpŠk v § 7 a násl. Zde je uvedeno, kdo má právo na náhradu škody. Zákon zde poškozeného
definuje jako účastníka  řízení, kterému bylo vydáno v daném  řízení rozhodnutí příslušného
orgánu, přičemž tímto rozhodnutím byla tomuto účastníkovi způsobena škoda. Dále zde
zákon hovoří o právu na náhradu škody tomu, s kým v daném  řízení mělo být jednáno jako
s účastníkem, ale jednáno s ním nebylo.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé procesní předpisy definují účastníky  řízení různě a
vždy pro potřeby jednotlivých řízení – viz např. § 90 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen OSŘ, § 94 odst. 1 OSŘ, § 94 odst. 2 OSŘ, dále §
27  zákona  č. 500/2004 Sb., Správní  řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SpŘ, § 4
zákona č. 150/2002 Sb., Soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SŘS, není
bližší definice účastníka  řízení pro potřeby zákona o OdpŠk nutná. Je zde důležité
podotknout, že mezi tyto účastníky lze zařadit také další osoby, kterými mohou být např.
svědci, znalci anebo ti, kteří jsou oprávněni v určité fázi  řízení  činit návrhy nebo podávat
opravné prostředky.
Mezi podmínky, za kterých je možné uplatňovat nárok na náhradu škody vzniklou
nezákonným rozhodnutím patří  například takové, kdy:
- Pravomocné rozhodnutí musí být zrušeno pro nezákonnost nebo změněno příslušným
orgánem.
- Poškozený využil včas a  řádně řádný opravný prostředek nebo mimořádný opravný
prostředek.
Odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, které vydal
samosprávný celek ve své působnosti se věnuje § 20 a násl. zákona o OdpŠk Zde zákon
rozlišuje dvě situace, podle kterých se určuje, kdo je vlastně oprávněn požadovat náhradu
škody.
1) V případě, že se jednalo o  řízení, na které se vztahují předpisy o správním  řízení,
mají nárok na náhradu škody jednak účastníci  řízení, kterým v souvislosti s vydáním
nezákonného rozhodnutí škoda vznikla a dále ti, se kterými jednáno nebylo, ačkoli s nimi jako
s účastníky jednáno být mělo.
2) V případě, že se jednalo o postup, který není stanoven předpisy o správním řízení,
má právo na náhradu škody ten, kterému vydáním nezákonného rozhodnutí škoda vznikla.  - 10 -
Podmínky, za kterých lze uplatnit nárok na náhradu  škody se neliší od nároku na
náhradu škody způsobenou státem.
O škodě způsobené nezákonným rozhodnutím by bylo možno psát dále, ale já se již
budu věnovat původnímu tématu mé bakalářské práce a to odpovědnosti za škodu způsobenou
nesprávným úředním postupem.
2.2. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním
postupem
Zákon o OdpŠk. rozlišuje jednak odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, která
je uvedena v ustanovení § 13 citovaného zákona a dále odpovědnost územních celků
v samostatné působnosti, uvedená v § 22 citovaného zákona.
V ustanovení § 13 je uvedeno, že  nesprávným úředním postupem je také porušení
povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon
pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední
postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
V žádném jiném ustanovení citovaného zákona není (výjimkou ustanovení § 22)
nesprávný úřední postup blíže definován. V samotném ustanovení  jsou uvedeny
demonstrativně pouze 2 typy nesprávného úředního postupu –  učinit úkon nebo vydat
rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.  Důvodem k tomuto rozhodnutí zákonodárce je
především možná různorodost takového nesprávného úředního postupu. V případě, že by se
zákonodárce vydal na cestu pozitivního vymezení takovéhoto postupu, mohlo by dojít k tomu,
že určité postupy, které by mohly být zařazeny do kategorie „nesprávných“, by do této
kategorie zařazeny nebyly a následně vzniklá škoda by nemohla být řešena na základě tohoto
zákona.
Obecně lze tedy konstatovat, že nesprávným úředním postupem je  činnost úřadů
spočívající v porušení pravidel uvedených v právních předpisech, které jsou pro činnost těchto
úřadů závazná. Podstatné pro nesprávný úřední postup je ta skutečnost, že tento postup se
neodráží v obsahové části rozhodnutí.
6
6
Viz také usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 2303/2009 - 11 -
2.2.1 Nečinnost
Nesprávným úředním postupem může tedy být nevydání  či opožděné vydání
rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno nebo vydáno
v zákonem stanovené lhůtě.
7
Takovýmto rozhodnutím může být např. rozhodnutí o návrhu na
vydání předběžného opatření
8
dle OSŘ, dále rozhodnutí o tom, zda došlo k převzetí do ústavu
vykonávajícího zdravotnickou péči ze zákonných důvodů
9
a podobně.
Další lhůty bychom mohli nalézt i v dalších právních předpisech, jako příkladně
v zákoně č. 141/1961 Sb. Trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TrŘ (například §
29 odst. 2 TrŘ, dále § 151 odst. 3, 6 TrŘ apod.), ve SpŘ (§ 71 odst. 1) 3) písm. a) b) SprŘ, §
80 SprŘ), ve SŘS (§ 88 odst. 3 SŘS, § 89 odst. 5 SŘS, § 91 odst. 3 SŘS).
Ustanovení § 13 obsahuje také pojem přiměřená lhůta. Tato přiměřená lhůta se použije
tam, kde zákon, podle kterého se provádí úkon nebo  vydává rozhodnutí, k této  činnosti
žádnou lhůtu nepředepisuje. Je to zejména z důvodu složitosti a náročnosti jednotlivých
případů, které jsou  řešeny.  V občanském soudním  řádu je přiměřenost lhůty uvedena v § 6
OSŘ – V řízení posupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv
byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě
zjištěny. Toto ustanovení patří mezi tzv. zásady správního  řízení, kdy se konkrétně jedná o
zásadu rychlosti řízení.
10
Zásada trestního řízení týkající se přiměřenosti lhůt je uvedena v ustanovení § 2 odst.
4 TrŘ –  Trestní věci se musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod
zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských
právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána.
Za porušení uvedené zásady rychlosti lze dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
8.2.2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000 tedy považovat stav, kdy soudní  řízení trvá nepřiměřeně
dlouho v poměru k jeho složitosti a právní náročnosti. Dále je třeba, aby se příčiny této
nepřiměřené doby odrážely v působení soudu k projednávané věci. Tyto příčiny mohou být
tedy např. ve způsobu přístupu soudu nebo nepřiměřeným zatížením soudu jak v otázkách
personálních, tak v otázkách materiálních. Nelze ale za porušení zásady rychlosti označovat
7
Rozsudek NS ze dne 24.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96 (SJ 1/2000, č. 4)
8
§ 75c odst. 2 OSŘ
9
§ 191b odst. 4 OSŘ
10
Srovnej Správní právo procesní, JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. a kolektiv, 2008, vydavatelství a nakladatelství
Aleš Čeněk, s.r.o. - 12 -
stav, kdy k protahování doby vedoucí k vydání rozhodnutí vedou skutečnosti na stranách
jednotlivých účastníků soudního řízení.
11
2.2.2 Další formy nesprávného úředního postupu
Dalším případem nesprávného úředního postupu může být například postup
stavebního úřadu, který pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení
považoval z bezpečnostního hlediska vzdálenost stavby od nebezpečného objektu za
vyhovující, zatímco vydání kolaudačního rozhodnutí při objektivně nezměněných poměrech
v místě stavby podmiňoval splněním bezpečnostních podmínek – Rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 30.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002 (soubor 2073/26).
Dále se může jednat o:
- Poškození věci v době, kdy ji státní orgán odňal z dispozičního práva vlastníka –
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000 (R 54/2003).
- Vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které doposud nenabylo právní moci –
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 Co
704/97 (R 42/1998).
- Poškození věci při exekuci – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003, sp. zn. 25
Cdo 1802/2002 (soubor 3743/33) a podobně.
Za nesprávný úřední postup lze tedy považovat jakoukoli činnost spojenou s výkonem
pravomocí státního orgánu, při kterém dojde k porušení pravidel předepsaných právními
normami pro jeho počínání. Speciální podmínkou zde je skutečnost, že zde stát nebo územní
samosprávný celek vystupuje jako nositel veřejné moci. Nelze hledat nesprávný úřední postup
v případech, kdy stát nebo územní samosprávný celek vystupuje v soukromoprávních
vztazích jako zaměstnavatel, vlastník a podobně.
11
Viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 2991/2009 - 13 -
3. Charakteristika odpovědnosti státu
Charakteristika odpovědnosti státu je uvedena v hlavě II zákona o OdpŠk.  Zde v § 3
je uvedeno, že „stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické
osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona a
orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní moci, který na
ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona
12
“.
V tomto případě zákon definuje 3 typy subjektů, které jsou způsobilé být nositeli
odpovědnosti za škodu při vykonávání své činnosti ve jménu státu.
Dle písmena a) citovaného § ustanovení to jsou státní orgány. Jedná se o orgány, které
jsou vybaveny pravomocí k tomu, aby vykonávaly funkci státu. Při výkonu těchto funkcí
mohou tyto orgány rozhodovat o právech a povinnostech právních subjektů. Podmínky
odpovědnosti se vztahují zejména na státní orgány moci výkonné a moci soudní, jelikož u
těchto typů orgánů je největší předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Osoby uvedené pod písmenem b) citovaného § ustanovení zákon označuje jako úřední
osoby. K tomu, aby tyto úřední osoby mohly být způsobilé k odpovědnosti za škodu
způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba, aby
takováto škoda byla způsobena při výkonu úřední osoby, vykonávající zákonem svěřenou
státní správu nebo na základě zákona. V případě, že tato podmínka není u úřední osoby
splněna, odpovídá tato úřední osoba za škodu dle obecných právních předpisů. Takovouto
úřední osobou může být například lesní stráž dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění
pozdějších předpisů, ustanovená dle zmíněného zákona za účelem zajišťování ochranné
služby v lesích, dále například rybářská stráž dle zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění
pozdějších předpisů, ale také například ředitel školy a školského zařízení.
Na orgány územních samosprávných celků dle písmena c) citovaného § ustanovení
(tedy kraje a obce) se odpovědnost státu vztahuje jen v případě, že škoda vznikla v souvislosti
s přenesenou působností státu na tyto územní samosprávné celky.
Jedná se o delegaci pravomocí státu právě na tyto orgány. Vzhledem k tomu, že tyto
orgány v těchto případech pouze zastupují stát, jelikož vykonávají jeho úkoly, k čemuž jsou
zákonem vybaveny určitými pravomocemi, stát musí odpovídat za škodu, kterou tyto orgány
12
§ 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti - 14 -
způsobí v souvislosti s touto  činností. Jedná se např. o výkon státní správy  Českou
lékárnickou komorou
13
nebo o stavební řízení
14
.
Dle ustanovení § 4 se „za výkon státní správy podle § 3 písm. b) považuje i sepisování
veřejných listin o právních úkonech
15
a úkony notáře jako soudního komisaře
16
a úkony
soudního exekutora při výkonu exekuční  činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při
činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.  Činnost
notáře a soudního exekutora se považuje za úřední postup.“
V případě notáře se jedná o fyzickou osobu, která jednak splňuje podmínky stanovené
v notářském  řádu a dále byla státem vybavena pravomocemi k výkonu notářských a dalších
činností, které jsou uvedeny v zákoně.
Právními úkony, s nimiž by měla být spojena odpovědnost státu, zákon míní zejména
notářské zápisy o právních úkonech, kterými jsou např. zástavní smlouva dle § 156 odst. 3
ObčZ, dále smlouva o změně rozsahu společného jmění manželů dle § 143a ObčZ. apod.
Tyto notářské zápisy musí splňovat určité náležitosti
17
k tomu, aby mohly být
považovány za veřejné listiny
18
. Mezi tyto náležitosti, které stanoví zákon patří například:
- místo, den a rok úkonu
- jméno a příjmení notáře a jeho sídlo
- prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům
- obsah úkonu a podobně.
Úkony notáře jako soudního komisaře dle § 38 OSŘ
5
jsou výkonem státní správy
z důvodu toho, že tyto činnosti mají výrazné veřejnoprávní prvky.
V případě soudního exekutora hovoří zákon o fyzické osobě, která je státem pověřena
exekutorským úřadem a v souvislosti s činnostmi spojenými s tímto exekutorským úřadem
(jedná se o exekuční činnost, sepisování exekutorských zápisů a dále činností vykonávaných
z pověření soudu) je vybavena postavením úřední osoby dle ustanovení § 127 odst. 1 písm. f)
zákona  č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TZ.
Exekutorskou činností exekutora, která je zákonem o OdpŠk považována za úřední postup, se
13
Rozsudek MěS v Praze ze dne 7.11.2003, sp. zn. 51 Co 304/2003 – za škodu způsobenou při výkonu státní
správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb., odpovídá stát
14
Rozsudek NS ze dne 29.8.2006, sp. zn. 25 Cdo

Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím

Za nezákonné rozhodnutí odpovídá jednak stát, pakliže jej vydal v rámci výkonu státní  moci a dále územní samosprávné celky v případě, že jej vydaly v rámci samostatné  působnosti. Škodě, kterou způsobil stát vydáním nezákonného rozhodnutí se věnuje zákon o  OdpŠk v § 7 a násl. Zde je uvedeno, kdo má právo na náhradu škody. Zákon zde poškozeného  definuje jako účastníka  řízení, kterému bylo vydáno v daném  řízení rozhodnutí příslušného  orgánu, přičemž tímto rozhodnutím byla tomuto účastníkovi způsobena škoda. Dále zde  zákon hovoří o právu na náhradu škody tomu, s kým v daném  řízení mělo být jednáno jako  s účastníkem, ale jednáno s ním nebylo.   Vzhledem k tomu, že jednotlivé procesní předpisy definují účastníky  řízení různě a  vždy pro potřeby jednotlivých řízení – viz např. § 90 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní  řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen OSŘ, § 94 odst. 1 OSŘ, § 94 odst. 2 OSŘ, dále §  27  zákona  č. 500/2004 Sb., Správní  řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SpŘ, § 4  zákona č. 150/2002 Sb., Soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen SŘS, není  bližší definice účastníka  řízení pro potřeby zákona o OdpŠk nutná. Je zde důležité  podotknout, že mezi tyto účastníky lze zařadit také další osoby, kterými mohou být např.  svědci, znalci anebo ti, kteří jsou oprávněni v určité fázi  řízení  činit návrhy nebo podávat  opravné prostředky.

Podmínky k uplatnění nároku za náhradu škody

Mezi podmínky, za kterých je možné uplatňovat nárok na náhradu škody vzniklou  nezákonným rozhodnutím patří  například takové, kdy:

• Pravomocné rozhodnutí musí být zrušeno pro nezákonnost nebo změněno příslušným  orgánem.
• Poškozený využil včas a  řádně řádný opravný prostředek nebo mimořádný opravný  prostředek.

Odpovědnost za škodu vydáním nezákonného rozhodnutí od samosprávného celku

Odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, které vydal samosprávný celek ve své působnosti se věnuje § 20 a násl. zákona o OdpŠk Zde zákon  rozlišuje dvě situace, podle kterých se určuje, kdo je vlastně oprávněn požadovat náhradu  škody

1. V případě, že se jednalo o  řízení, na které se vztahují předpisy o správním  řízení,  mají nárok na náhradu škody jednak účastníci  řízení, kterým v souvislosti s vydáním  nezákonného rozhodnutí škoda vznikla a dále ti, se kterými jednáno nebylo, ačkoli s nimi jako  s účastníky jednáno být mělo.
2. V případě, že se jednalo o postup, který není stanoven předpisy o správním řízení,  má právo na náhradu škody ten, kterému vydáním nezákonného rozhodnutí škoda vznikla.

Podmínky, za kterých lze uplatnit nárok na náhradu  škody se neliší od nároku na  náhradu škody způsobenou státem.

Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním  postupem

Zákon o OdpŠk. rozlišuje jednak odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, která  je uvedena v ustanovení § 13 citovaného zákona a dále odpovědnost územních celků v samostatné působnosti, uvedená v § 22 citovaného zákona.  V ustanovení § 13 je uvedeno, že  nesprávným úředním postupem je také porušení  povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon  pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední  postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Kdo uplatňuje právo na náhradu škody

Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.  V žádném jiném ustanovení citovaného zákona není (výjimkou ustanovení § 22) nesprávný úřední postup blíže definován. V samotném ustanovení  jsou uvedeny  demonstrativně pouze 2 typy nesprávného úředního postupu –  učinit úkon nebo vydat  rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.  Důvodem k tomuto rozhodnutí zákonodárce je  především možná různorodost takového nesprávného úředního postupu. V případě, že by se  zákonodárce vydal na cestu pozitivního vymezení takovéhoto postupu, mohlo by dojít k tomu,  že určité postupy, které by mohly být zařazeny do kategorie „nesprávných“, by do této  kategorie zařazeny nebyly a následně vzniklá škoda by nemohla být řešena na základě tohoto  zákona.

Obecně lze tedy konstatovat, že nesprávným úředním postupem je  činnost úřadů spočívající v porušení pravidel uvedených v právních předpisech, které jsou pro činnost těchto  úřadů závazná. Podstatné pro nesprávný úřední postup je ta skutečnost, že tento postup se  neodráží v obsahové části rozhodnutí.

Nečinnost

Nesprávným úředním postupem může tedy být nevydání  či opožděné vydání  rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno nebo vydáno  v zákonem stanovené lhůtě.  Takovýmto rozhodnutím může být např. rozhodnutí o návrhu na  vydání předběžného opatření dle OSŘ, dále rozhodnutí o tom, zda došlo k převzetí do ústavu  vykonávajícího zdravotnickou péči ze zákonných důvodů  a podobně. Další lhůty bychom mohli nalézt i v dalších právních předpisech, jako je například Trestní řád.   Ustanovení § 13 obsahuje také pojem přiměřená lhůta. Tato přiměřená lhůta se použije  tam, kde zákon, podle kterého se provádí úkon nebo  vydává rozhodnutí, k této  činnosti  žádnou lhůtu nepředepisuje. Je to zejména z důvodu složitosti a náročnosti jednotlivých  případů, které jsou  řešeny.  V občanském soudním  řádu je přiměřenost lhůty uvedena v § 6  OSŘ – V řízení posupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv  byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Toto ustanovení patří mezi tzv. zásady správního  řízení, kdy se konkrétně jedná o  zásadu rychlosti řízení.

Další formy nesprávného úředního postupu

Dalším případem nesprávného úředního postupu může být například postup  stavebního úřadu, který pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení  považoval z bezpečnostního hlediska vzdálenost stavby od nebezpečného objektu za  vyhovující, zatímco vydání kolaudačního rozhodnutí při objektivně nezměněných poměrech  v místě stavby podmiňoval splněním bezpečnostních podmínek – Rozsudek Nejvyššího soudu  ze dne 30.7.2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002 (soubor 2073/26).

Dále se může jednat o:

• Poškození věci v době, kdy ji státní orgán odňal z dispozičního práva vlastníka –  rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000 (R 54/2003).
• Vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které doposud nenabylo právní moci –  rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 Co  704/97 (R 42/1998).
• Poškození věci při exekuci – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003, sp. zn. 25  Cdo 1802/2002 (soubor 3743/33) a podobně.

Za nesprávný úřední postup lze tedy považovat jakoukoli činnost spojenou s výkonem  pravomocí státního orgánu, při kterém dojde k porušení pravidel předepsaných právními  normami pro jeho počínání. Speciální podmínkou zde je skutečnost, že zde stát nebo územní  samosprávný celek vystupuje jako nositel veřejné moci. Nelze hledat nesprávný úřední postup  v případech, kdy stát nebo územní samosprávný celek vystupuje v soukromoprávních  vztazích jako zaměstnavatel, vlastník a podobně.