Nepiji alkohol. Jsem divná?

Ani šampaňské, prostě žádné alkoholické nápoje. A tak jsem divná v očích mých kolegů, v očích mých některých přátel, kteří mi všechno jinak odpouští. V očích rodiny a příbuzných, kteří si myslí, že to dělám naschvál a chci kazit rodinné slavnosti. A co je nejhorší, co mne naprosto vyřazuje z řad normálních a přizpůsobivých lidí je to, že ho ani neumím koupit. Ale nepřestávají mi ho vnucovat, Jak se mám bránit? Já opravdu nepiji alkohol.

Ona je asi vyléčená alkoholička

Tak tenhle vtipný drb o mně roznesli kolegové, když se slavily šéfovy narozeniny a já upadla do rozpaků při přípitku. Bylo mi to trapné se vymlouvat na léky na vysoký tlak, napadlo mne, že jim namluvím, že beru antidepresiva, ale to by mi nevěřili a jen by to posílilo podezření, že si pořád něco vymýšlím, abych byla zajímavá. A tak mi ulehčili práci s vymýšlením, pro ně podivných historek na obranu mé naprosté abstinence a rozneslo se o mně, že jsem vyléčená alkoholička. Připadalo mi to tak legrační, protože v prostředí Moravy, kdy teče víno proudem, mimochodem velmi kvalitní, to byl jediný pádný důvod, proč mi nenalévali, i když musím říci, že pokaždé, když se dolévaly prázdné sklenice, mi vždy nabídli. Se starostlivým pohledem, musím podotknout. Ne, nikdy to nepochopili, že je někdo, kdo prostě nepije alkohol. Mám je však ráda, protože když mají špičku, zpívají nádherně své smutné molové písně těmi svými krásnými hlasy, cvičenými ve vinných sklepech. Ty písně mi vhání často slzy do očí ...

http://www.youtube.com/watch?v=lBChkTT45lo

Mí němečtí příbuzní kroutí hlavou

Nad holbami silného piva, říznuté šnapsem, je veselo. Stylová hospůdka v Michelbachu se otřásá hlasitým hovorem a smíchem. Občas někdo zavolá číšníka, aby donesl další pivo a šnaps. Sedím vedle strýce a v tom někdo předemne postaví holbu piva. Zavrtím hlavou,ale nic nevysvětluji, protože by mně stejně nebylo slyšet.

"Přines jí kafe," řekne strýc a zavrtí hlavou. Popíjím v nepatřičném prostředí kávu a stydím se, protože se rozjíždí zábava a místní se dávají do zpěvu a zvedají holby na pozdrav zpěvákovi, který hraje na harmoniku ty tahavé, dojemné a v Německu líbivé písně. Jeden muž mne vyzval k tanci a roztáčí se mnou něco jako valčík a dívá se mi do očí. Ta modř se nějak zatahuje v mlžném oparu, ale tančí krásně. Pak mne dovedl ke stolu a poručil mi šnaps. A na ex ...

"Jsem těhotná," řeknu stydlivě se sklopeným a on to chápe. Obrátí skleničku do sebe a vesele se se mnou loučí. Druhý den si o tom povídaly straky na střeše. Nemusím říkat, jak z toho byla rodina u vytržení. V jejím věku? A to má s manželem? Tak jsem to vysvětlila po pravdě, abych ještě nepřišla do dalších řečí.

http://www.youtube.com/watch?v=vVRcq16XFdw&feature=related

Ty jsi muslim?

V Libyi je mnoho cizinců ze všech koutů světa. Američané, Italové, Francouzi, Němci, Afričané a i Češi. V Libyi je zákaz pití alkoholu. A zvláště o Ramadánu, panebože. Jestli Arabové pijí nebo nepijí, to nevím, protože jsem to nezkoumala. A jestli, tak tajně. Jenomže v tom horku se to asi nikomu nevyplatí. I když jsou vynálezci alkoholu (Ibn Sína, který vynalezl líh se prý upil k smrti), přesto to není jejich priorita. Pokud  je někdo přistižen při letištní kontrole, že veze alkohol, má průšvih a je mu zabaven. A hotovo. Kam pak ty všelijaké lahve plné skvělého moku putují, bůh suď, ale vsadila bych se, že ho vylévají. A jednou jsem jela do střediska, které je v poušti a kde se zdržují lidé, kteří dělají na poušti vrty a hledají vodu. Je to, mimochodem, velmi těžká práce, protože v tom vedru lidé trpí žízní a vyčerpáním. Manžel  tehdy řídil jednu skupinu dělníků, mezi kterými byli i Egypťané. Seděla jsem na verandě, vedro sálalo až do morku kostí a popíjela jsem silný sladký čaj. V tom se ke mně jeden s dělníků přitočil a lámanou češtinou zašeptal:

"Mas whisky?"

Zavrtěla jsem hlavou. Zkoumavě se na mne podíval, jakoby mne vážil a měřil.

"Si Čiko, ne?" zeptal se pro jistotu a rozhlédl se, jestli nikdo náš hovor nesleduje.

Přikývla jsem.

Rozpačitě si přejel rukou tvář a bylo vidět, že hodně přemýšlí.

"Ty Čiko a nemas whisky?" zeptal se znovu. Měl starostlivý obličej, nevěřícný pohled.

"Ne, nemám," řekla jsem.

"Tak si muslim?" zeptal se vítězně, konečně měl pocit, že mu ta trojčlenka vyšla.

"Ne, nejsem."

Zakroutil hlavou a šel zase za svými kolegy. Něco jim říkal. Všimla jsem si, že se na mne dívají, Pila jsem dál silný sladký čaj a div jsem nevybuchla smíchy.

Nepiji alkohol, protože ho nesnáším. Zvláštní. Kdybych řekla, že nekouřím, určitě by to všichni pochopili. Kdybych řekla, že nejím sladkosti, taky by to pochopili, ale ten alkohol jim nejde na rozum. A já se nikdy nepolepším. V tomhle ohledu určitě ne. A tak jsem, svým způsobem, díky této vadě na charakteru i tělesnému nedostatku, vlastně vyvrhel společnosti.

http://www.youtube.com/watch?v=fRQ8UDDqqdI&feature=related