Ministr Kalousek: Slova, která je nutno brát vážně

Pan ministr Kalousek splňuje všechny předpoklady se stát tím prorokem, který je kamenován. A jednou se dokonce tváří v tvář a čelem vydal rozzuřenému davu při odborářské stávce! Pan ministr Kalousek je nejméně oblíbený politik, tedy jako každý, kdo sedí na kase a nedá a nedá. Zatímco jeho práce, jejíž výsledky svorně očekáváme jako pohromu do příštího roku, je jinde ceněna, u nás brána s rezervou. Zatímco totiž on pracuje do budoucna, my žijeme přítomností a pořád si myslíme, že vláda je tu proto, aby "nám zajišťovala blahobyt".  To jsou jeho slova. My do těch financí tak nevidíme, abychom ho mohli kontrolovat a můžeme se jen domnívat, že je to manévrování s položkami, protože každý soudný člověk pochopí, že státní kasa není bezedná a že se státní finance musí urejdovat tak, aby štát šlapal jako hodinky. Nic jinému mu nezbývá, je to složité soustrojí, v němž každý, kdo je dospělý a příčetný, nese svůj díl odpovědnosti a již nyní pan ministr Kalousek se určitě modlí, aby vybral dost peněz a mohl splnit své předpoklady jak pro důchody, tak i pro rodiny s dětmi. Jestli někdo něco riskoval, pak to byl právě on a ani se s tím nikdy příliš netajil. Je to na něm! Ministr financí České republiky to prostě musí zvládnout na jedničku. Jiná klasifikace pro něho neexistuje ...

Asi se málokomu líbí myšlenka, kterou tentokrát natvrdo vyslovil, že vláda rozhodně není odpovědná za trvalý růst životní úrovně, pan ministr Kalousek to považuje za mýtus. A jistě tím nikoho nepotěší. Lidé odvádí daně do státní kasy a vláda by se měla starat, aby finance rozdělila tak, že budou všichni spokojeni, cítit se bezpečně a žít jak v bavlnce. Tuto představu však pan ministr Kalousek odmítá dál pěstovat a zřejmě to znamená, pokud si to mohu tak vyložit, že občané tohoto státu mají nést odpovědnost za plnění odvodů do státní kasy, a to cestou zákonů, které jim v tomto smyslu ukládají jisté povinnosti, což do důsledku znamená, něco strpět, plnit a omezit. Jistě, že všichni cítíme, jak se všechno začíná utahovat s nebývalou razancí. A některým lidem se i potí čelo a jde jim mráz po zádech, protože zřejmě, a s tím se nikdo netají, končí všeobecně život na dluh a začíná tlak na tvrdou disciplínu, podpořenou penalizací za dlužné částky a jinými problémy způsobené opomenutím nebo neodůvodněným zpožděním plateb, které míří do státního rozpočtu a solidárních fondů i obecních rozpočtů.

Je vždy třeba myslet na horší časy a ukládat si na ně finance

Samozřejmě, že to pro mnoho lidí bude znít jako katastrofa a mnoho z nich, kteří se dali cestou úvěrů, budou mít velké potíže je splácet. Pokud se jim sníží pravidelné příjmy, rozhodně to nebude jednoduché. A také mnozí, kteří nepočítali s tím, že se časy zhorší, si neukládali na důležité platby, aby i při snížení příjmu, mohli platit nezbytné poplatky za energie, nájmy apod., budou mít hodně starostí a problémů. Ale k tomu lze říci jen následující - před povinnostmi placení, které zákony ukládají se nelze schovávat mlčením, nereagováním na upomínky, nevyzvedáváním pošty a výmluvami. Penále velmi rychle narůstá a žádný, sebeobratnější advokát, "který v tom umí chodit", "neodkloní" povinnost danou zákony, dluh uznat a splácet, pokud ovšem na ty splátky dotyčný státní orgán přistoupí. Je třeba být ke svým dluhům vstřícný a než se objeví zlověstná obálka, která naznačuje, že sranda končí, je třeba spolupracovat a své opomenutí ať úmyslné nebo neúmyslné napravit, protože k té nápravě existují cesty, které může každý využít. Znám případy, kdy z pár tisícovek dluhu se do roka stal dlu za několik desítek tisíc a takovou ránu do rodinného rozpočtu si snad nikdo nemůže dnes dovolit.

Zhoršila se finanční disciplína občanů i států

Řádění exekutorů, které jsme měli jeden čas stále v tisku před očima a tragedie lidí, kteří se dostali do mlýnice, i když mnohdy ne vlastní vinou a mnohdy pouze neznalostí i vlastní nedbalostí svědčí o tom, že mnoho lidí zná pojem "peněz" jednom z jedné strany. Ale jejich fungování je mnohostranné, protože zákony nás zavazují k placení mnoha plateb, jak soudních, správních či obecních poplatků. A tak peníze, které obdržíme jako mzdu za práci jsou už rozděleny a ještě nám musí zbýt na jiné platby a ze zbytku vést své domácnosti. A tak nějak to funguje i ve státě, ale v daleko větším měřítku, pro běžného občana nepostřehnutelného. Ale na rozdíl od státu, musí rodina, jako jednotka, zajišťovat přiměřenou životní úroveň svých členů a to je velká zátěž, která si vyžaduje také finanční disciplínu. A tu se mnozí lidé budou muset teprve učit, což bude bolestné, ale pouze z počátku. Protože peníze, které máme skutečně k dispozici, musíme dále dělit na výdaje za domácnost a všechno to, co souvisí s chodem rodiny i podnikání či vlastněním nemovitostí. A pak musí zbýt ještě na stravování, oblečení a na kulturu, vzdělávání a koníčky. A u těchto výdajů budeme muset v příštím roce asi hodně přemýšlet, kam z které hromádky přihodit.

Zvyšování efektivity státu a snižování nákladů státu

To je cesta, kterou pan ministr Kalousek vidí, jako možnou, ale zatím podle mého názoru, teoretickou. Snižování nákladů státu vede ve velké míře, kromě jiného, k omezování sociální pomoci pro občany, kteří ji využívají způsobem, jak stanoví zákony. Z druhé strany, je třeba, aby občané měli příjmy, aby mohli do státní kasy plnit a ne žít ze sociálních dávek, protože mohou velmi snadno, při dnešních poměrech, přijít o práci a my víme, že v některých oblastech o práci nezakopnou a rada, aby si založili živnost je hraběcí. Doufejme, že se ministerstvu práce a sociálních věcí podaří zkonsolidovat sociální politiku a politiku zaměstnanosti tak, aby se nerozšiřovala chudoba a lidé byli naopak motivováni k práci, která bude slušně zaplacena a tím se udržovala kupní síla na trhu. Valná většina občanů totiž chce pracovat! A je logické, že čím lépe se budou moci postarat o chod svých domácností a rodin a budou schopni platit své poplatky, ke kterým jsou státem povinni, tím méně se bude muset o ně stát starat a skutečná péče o ty nejpotřebnější pak tím bude ze strany státu efektivnější. Zatím občané, jak je vidět z názorů, které vyslovují, nejsou s prací ministerstva sociálních věcí spokojeni a mají v jeho činnostech velké nejasno.

Tak, jak o tom všem přemýšlím, myslím, že i když se bude v EU nebo ve státě dít cokoliv a já nejsem přesvědčená, že to bude jednoduché urejdovat, každý z nás se bude muset hluboce zamyslet nad vlastním hospodařením a upevnit finanční disciplínu na maximum, abychom neměli zbytečné výdaje za vysoké penále. Při troše dobré vůle se podaří udržet životní standard promyšleným hospodařením s penězi, které máme každý k dispozici a rozhodně se nestydět za to, že si nemůžeme pořídit nějaký luxus, protože to neznamená nic zvláštního. Všechno se dá řešit, pokud je ta vůle a chuť se za sebe i nejbližší brát. Nemám zájem kohokoliv poučovat, ale spíš upozorňuji na problémy, které lidé stále mají a z kterých se doslova hroutí. Mnohým se lze opravdu, s nasazením rozumu, zcela vyhnout!