Lidskost: Rušení kojeneckých ústavů

Přečetla jsem si dnes článek o placených rodičích a kolem tohoto návrhu jistě vznikne mnoho otázek. Jde o děti z kojeneckých ústavů. Tedy o děti odložené z nejrůznějších důvodů. Ale jaký bude osud vážně nemocných dětí, ke  kterým se rodiče nehlásí? Není pro ně v 21. století, ve století nebývalých technologií, převratných medicínských objevů, sociálních idejích, zákonů, opravdu žádné řešení? Nechce se mi uvěřit, že se nenajde nikdo, kdo tento problém vyřeší a způsobí, že pokud jim není vyměřen dlouhý život, že alespoň skončí bez utrpení, strádání a v nuzotě.

Když nad tím návrhem placených rodičů přemýšlím, vystává mi mnoho otázek - pro a proti. V článku se píše, že to budou i bývalí zaměstnanci kojeneckých ústavů, které jsou zvyklí tyto děti opatrovat a věřím, že mezi nimi vznikla citová vazba. Ale není rozdíl mezi tím, když je někdo zaměstnancem ústavu, tedy určitě státním zaměstnancem, který se o děti stará z pozice své pracovní náplně a mezi tím, že se stane téměř rodičem, i když placeným, myslím, že se něho bude vztahovat ustanovení ze zákona o rodině, o pěstounské péči a bude dítě provázet životem až do plnoletosti, zodpovídat za něho a zastupovat ho? Není to riskantní krok v rámci šetření nebo škrtů jak pro dítě, tak i pro rodiče? A zvláště, pokud půjde o dítě vážně nemocné, které potřebuje mimo rodiny i lékaře? Neselže tento projekt také proto, že to náhradní pečovatel a vychovatel brzy finančně neutáhne, nebo z jiných důvodů? A kdo se bude o dítě dál starat?

Dovolím si s rušením ústavů nesouhlasit

I když bude mnoho lidí, kteří za peníze dítě převezmou do své péče, pokud budou vybráni. Už se nebudou opírat o zákony, vztahující se ke kojeneckým ústavům, o pracovní právo, které jim umožní tuto nelehkou práci ukončit a navázat jiný pracovní poměr, který jim bude lépe vyhovovat. Vznikne pouto na podkladě jiných pravidel, které si nevyzkoušeli a praxe ukazuje i smutné skutečnosti, že dítě v určitém věku svou pěstounskou rodinu, i když se o ně starala, jako o vlastní, hluboce zklame a přivede ji do velkých, třeba i existenčních problémů, protože ji přestane respektovat jako svou rodinu. Já pevně věřím, že v tomto ohledu a v těchto souvislostech si ten vážný krok, totiž zrušení kojeneckých ústavů navrhovatel dobře promyslel a neviděl jen efekt ušetřených peněz. A lidé, kteří se k takové péči hlásí, jistě uvážili, jaké povinnosti i oprávnění na sebe berou a promítli si situaci i pět až deset let do budoucna. Třeba nebudou moci, ze zdravotních důvodů nebo změny ve  svém životě, se o dítě starat anebo může dojít ke změně partnera, který se nebude chtít o dítě starat spolu s pěstounem a nikdo nemůže převídat, jak se pěstoun zachová a zda bude schopen, pro svůj závazek, obětovat své štěstí a budoucnost v novém vztahu.

Vážně nemocné děti

Málokdo dokáže se starat o vážně nemocné dítě, pokud s takovou situací nemá zkušenost a ještě navíc, víme, kolik stojí nyní lékařská péče. Na základě návrhu o rušení kojeneckých ústavů by asi bylo více než dobré očekávat, jak se k tomu postaví zdravotnictví, stávající nebo vzniklá nadace, specializovaná na tento případ a ministerstvo práce a sociálních věcí ve vzájemné spolupráci a celý projekt řádně a uspokojivě vyřeší ve prospěch těchto trpících dětí pro zachování jejich důstojného života.

Myslím, že tento návrh je na širokou diskusi, protože se musíme opírat nejen o ústavní pořádek, zákon o rodině, ale také o Úmluvu o právech dítěte a přemýšlet, jak tento problém pojmout i podle této platné a i Českou republikou ratifikované úmluvy.