Křesťanství: Ideálem křesťanství je svoboda

Mnoho lidí se odvrací od křesťanství pod dojmem, že hlásá chudobu, odříkání, přísnost a nepřekročitelná dogmata, zabraňuje přemýšlet a klást si otázky, na které by měl najít odpovědi.

Cesta křesťanů byla, je a bude obtížná. Proč? V dějinách křesťanství jsou dvě roviny, které nerozlišujeme docela přesně. Dějiny církve, které se týkají zápasu církve od počátku, provázené herezemi a církevními dějinami, které se týkají samotného procesu křesťanství v dějinách. Neboť křesťanství je spojeno se společenstvím lidí, kteří sdílí nejen křesťanskou reflexi, ale také víru. Lidé, kteří stojí mimo křesťanské společenství a mají jiné reflexe, nemají potřebu proniknout do spletitostí, jimiž křesťané procházeli dlouhými stoletími. A proto vnímají především negativní projevy než pozitivní. Ale ti, kteří mají zájem o dějiny a vývoj Evropy a křesťanství, které se na jejím území vyvíjelo, se seznámí s řadou osobností, které nejen přispěli do pokladnice křesťanské filozofie a umění, ale také svým příkladným životem nabídli způsob života ve víře, který se nevyznačoval jen askezí, sebemrskačstvím a touhou po samotě v odloučenosti od lidí, ale také mravním myšlením a schopností oběti. Nesmíme však chápat toto hnutí jen z pozice středověku, vyhýbat se faktu, že i v novověku, ruku v ruce, dál pokračovaly filozofické rozvahy o smyslu života, postavení člověka ve společnosti a řešení mezních situací v životě pomocí osobního pevného charakteru.

Svoboda  a život "- in"

Svoboda je to nejvyšší, co člověk může prožívat a současně to nejobtížnější k uchování a zachování jejích kvalit. Osvobození se od vlastních závislostí, což hlásí i budhismus, je však obtížné. Člověk většinou nerozeznává míru a sílu závislostí a žije s nimi jako s vlastní nutností určité věci mít, být určitými lidmi obklopován, žít obklopen hmotnými věcmi, bez nichž si neumí představit "normální život" a říká jim - kultura, civilizovanost. To, co nás sráží na kolena je závislost na prostředcích, které podmiňují slušný a podle našich představ,nezávislý způsob života. Čím více peněz, tím více svobody a nezávislosti! Takže lidé, kteří stále touží po penězích a dělají všechno, aby jich získali co nejvíce, touží, podle těchto závěrů, být nezávislí na společnosti, nezávislí na účincích krizí, chtějí žít ve svém blahobytu a nakládat ze svým bohatstvím podle své vůle. Ale přesto lze říci, že si zvolili stejný způsob izolace, jako ti slavní asketi, kteří se všeho zřekli, na osamělých místech si našli útočiště, živili se dosažitelným způsobem a zakládali řády, a bylo jich velmi mnoho, které se řídili svými řeholemi a vstoupili do určitého společenského i politického dění svými činnostmi. Naplní tedy člověk, který se stane skrze své bohatství na první pohled nezávislým, soběstačným, izolovaným a žijícím svým způsobem, ideál svobody, jak je chápán filozoficky. politicky  i společensky? Nebo je na tom stejně jako asketa někde v poušti, omezen prostředím i vlastním pojetím života?

Milosrdenství a láska proti sobectví a sebestřednosti

Středověk, který vnímáme ve spojitosti s vírou a křesťanstvím a ve svých úvahách se k němu vracíme, jakoby nebylo novověku a naší současné doby, zápasil s chudobou, nemocemi, vleklými válkami, utrpením, nespravedlností a útlakem i ze strany křesťanské církve, která po celé středověké dějiny zápasila o moc se světskou mocí. Ale současně, v jejích útrobách byli lidé, a nebylo jich málo, kteří dál udržovali ideál křesťanství, který se ztrácel v tom urputném zápase, aby lidé měli stále možnost volby a cestu k zamyšlení nad smyslem a ideálem života ve svobodě a lásce, milosrdenství i možnosti ho účinně projevovat v jinak sobeckém a sebestředném prostředí a zachovat se jinak, než se obecně očekává k trpícím, nemocným a umírajícím, bezbraným, bezradným a vyhořelým lidem, na které se často zapomíná ve světě hojnosti. A já si myslím, že bohatství samo o sobě není nic špatného, pokud nerozmnožuje lidské utrpení a strádání, pokud nezapomíná na svět "za hradbami" a je si vědomo toho, že šíření chudoby ani jemu neprospívá a konečně, každý člověk se může dostat do svízelné situace, má-li  smůlu. Křesťanství je způsob života a než ho hodíme za hlavu, je dobré o něm přemýšlet jako o cestě, která zdaleka není uzavřena.