Jestli pociťujete úzkosti, cvičte

Musím se k něčemu doznat. Moje zaměstnání je sedavé a velmi stresové. Kromě toho mám ještě jinou práci a tak vlastně jsem stále připoutána ke kolečkové židli a pracuji. A pak najednou - bum. Jedno ráno jsem probudila s tíživými pocity a bolestí mezi lopatkami, sotva jsem udržela rovnováhu. Tak prášek a šla jsem k doktorovi ...

Neschopenka, odblokovávání

Byla jsem zablokovaná od krční páteře až k bederní, tak jsem dostala léky k odblokaci. Nesměla jsem cvičit, jen pocházet a pak být v klidu. Sice jsem se odblokovávala, ale ty léky mi zase působily na psychiku, takže jsem trpěla nespavostí a vnitřní sevřeností. No, nic dobrého to nebylo.

A pak jsem šla na vyšetření

EMG, neurologické vyšetření a tam se zjistilo, že sedavé zaměstnání, psychický stres a všechno dohromady, mi udělalo pěknou paseku. Tak mně poslali na rehabilitaci.

Pan doktor mi předepsal cviky

A teď pozor. Jak jsem je začala provádět, tak jsem najednou pociťovala tělesnou, ale hlavně psychikou úlevu. A je to o bráničním dýchání, uvolňování pánevních svalů, žeber a krku. Takže, myslím, že věda je v tom, pokud máte stejné problémy, se vypravit k neurologovi a pak se věnovat rehabilitacím a osvojit si pravidelná, účinná cvičení.  Je to lepší, než Lexaurin a všelijaké prášky "na nervy", které působí jen chvíli. V určitém věku dostává tělo zabrat, začínají problémy a ty je třeba řešit. Nekompromisně. A samozřejmě, cílená strava, která odlehčuje trávení, dostatek vitamínů a hořčík. Nebojte se zeptat lékaře. A v lékárně si kupujte hořčík, ginko biloba a jiné přípravky v lékové formě, nikoliv pouze jako doplněk stravy. Zlepší se vám kondice i duševní rovnováha. A ještě něco - dostala jsem vitamín B komplex, který se vyrábí novým způsobem, tedy se po něm netloustne. A "béčka" jsou pro nás hodně  důležitá. Hlavně v přirozené stravě.

Nejlepší je žít jednoduchým a přirozeným životem. Zbavit se zbytečných myšlenek a zátěží, bolestných vzpomínek na křivdy, je to minulost. Věk 50+ není žádná katastrofa, ale je nutné nepodléhat ani tělesným, ani duševním změnám. Naopak, je to věk, kdy jsme o něco svobodnější, než v mládí, protože na nás nedoléhají již ty tíživé povinnosti, pokud si je nezpůsobujeme samy ze zvyku se pořád někomu obětovat. Ale žít s dětmi, již dospělými, jako jejich rodiče a rádci, stále bezpečné zázemí plné lásky a shovívavosti. Nemyslete, že právě tohle nepotřebují! Naše dospělé, vzdělané, až moc moudré děti ...