Evropa a Česko: Tak bude už tady jednou klid?

Evropa je nejlepší místo k životu, řekl mi jeden člověk, který se zabýval nejen architekturou, ale byl také jeden lidí, kteří se snažili vzkřísit keltskou kulturu. Chápala jsem to, jako poznání tradic a tak jsem se zase pustila do pochopení dějin Gótů. A já si myslím, že kdo chce opravdu mluvit do evropské politiky, nesmí opomíjet její základy: duchovní, materiální, filozofické a ekonomické, kulturní, historické a etnografické. Evropa je úžasně bohatý světadíl, v kterém se odehrály významné události a žili v ní lidé, kteří vytvářeli a budovali náš malý evropský svět.

Svět, který se dá buď budovat ańebo zničit

Vyslovím názor, který se nebude mnohým lidem líbit, ale myslím, že je k věci. Přestali jsme, jako Evropané, sázet sami na sebe. Z jedné strany jsme přijali opravdu široce otevřené svobody podle vzoru Američanů, z druhé strany jsme jim nedostáli, protože nejsme Američané. Chtěli jsme velkoryse zřídit multikulturní společnosti jako v Americe, ale z druhé strany se opominuly dějiny, které už dávno takový způsob soužití důvodně zavrhly, protože tu máme jiný systém.

Z jedné strany hovoříme o otevřenosti ke všem vlivům a idejím, z druhé strany jsme uzavření i vůči křesťanství, které jsme postavili jako základ k naší kultuře. Hledáme něco, co neumíme pojmenovat a tajně toužíme, abychom se vrátili zpět, ale kam to nevíme. Ztratili jsme směr, kterým jsme kráčeli dějinami a ty rozhodně nebyly příznivé. Generace po generaci zakoušela problémy, z kterých se však dostala jen díky tomu, že měla cíl. Jeden byl o přežití a druhý o prosperitě v nejširším slova smyslu. Byl i vztazích mezi lidmi. Dnes jsou vztahy mezi lidmi přinejmenším tristní, ne-li tragické. Rozpadají se tradiční rodiny a lidé přestávají mít pro rodinu smysl. Jen tuší, nikoliv už jsou o tom přesvědčeni, že rodina je základ pro život a přežití. A tak hledají nešťastné variace, od singl a dále. Nic je neuspokojuje. Spíš propadají depresi, která je způsobena strachem, citovou a existenční nejistotou. Proč??? Ať si na to odpoví každý sám za sebe, jak to cítí a jak se na to dívá. Nejsem zaměřená ani levicově, ani pracovicově. Dívám se na svět svýma očima a něco pamatuji. I lepší časy, než jsou dnes. Ale tak jsem si to tedy nepředstavovala. Domnívala jsem se, když jsme se tak všichni hlásili k Masarykově republice, že převezmeme některý z ideálů toho velmi krátkého demokratického období, které jsme jako společnost, směli prožít a znovu obnovit. A za první republiky prožívala Česká republika respekt v celé Evropě. Dnes tomu tak není.

Česká republika

Slepí ptáci

Když se podívám kolem sebe, vidím jen chaos. Lidé prodávají své domy, kterými se dříve pyšnili a zařazovali je mezi TOP občany, protože nemají peníze na jejich údržbu. I ti, kteří se měli dobře, neprosperují. Jen málo lidí je spokojených. Staří a mladí nemají pocit perspektivy a respektu vůči sobě. Z jedné strany se prodlužuje život a z druhé strany neexistuje program pro seniory, takže lidé od určitého věku jsou nezaměstnaní a závisí na podpoře a protože nemají práci a nikdo je nechce, pomalu chátrají. Mladí, vystudovaní lidé, nemohou najít zaměstnání, protože se od nich vyžaduje, nesmyslně, praxe v oboru. Podnikání pro propuštěné lidi kolem padesátky je nesmyslná šance, protože málokdo se na trhu uplatní. Všechno se točí jen kolem ekonomiky, která však nemá lidský rozměr. V tak malé zemi, jako je ČR, jsou nastaveny podmínky pro několika miliónové obyvatelstvo. Zdravotnictví, které mělo nejméně evropskou úroveň  je zneuctěno. Sociální péče selhává na systému, který ji dávno předešel. Žije v rozporu tím, že z jedné strany je ustanovena zákonem, ale z druhé strany ji nedovolí lidskoprávní idea působit na selhávající jedince a rodiny. Jsme denně zatěžováni hnusnými podvody, marným bojem proti korupci a chudobě, která stále více rozevírá svůj chřtán. Ne, není to systémem, není to demokracií, je to stále jen o lidech.

Totalita? To rozhodně ne, ale rozumná řešení

Všechno co jen zavání nějakou ingerencí státu, je opovrženíhodné, podle mínění lidí, protože omezuje jednotlivce, kteří však se neřídí podstatou svobody, a omezují svým chováním, jednáním a konáním druhé. Křivdy a nespravedlnosti mezi lidmi si žádají odvetu. A tak na sebe začínají lidé podávat trestní oznámení, vzájemně se špehují a nenávidí se.

Místo toho, aby si vytvořili vlastní program, tak bojují proti všemu a všem. Do toho stále proudí negativní mediální zprávy, které otřásají psychikou, protože se lidé bojí ne budoucnosti, ale už zítřejšího dne. Nemají v sobě žádnou lidskou víru a naději ztrácejí každým dnem, když si přečtou noviny.

Když jdu městem ...

Vidím mnoho opuštěných budov bývalých fabrik, které stojí s vytlučenými okny a chátrají. Nikoho nenapadne, aby je k něčemu využil. Třeba pro dočasné domovy lidí, kteří se dostali na ulici a ne každý dobrovolně a ze své vůle. Nebo startovní byty pro mladé lidi. A nebo byty na dožití pro staré lidi, kteří nemají na drahé nájmy. Nebo služební byty pro lidi, kteří chtějí ve městě pracovat, protože nemají možnost ve svém místě najít práci. Místo toho se staví nové budovy v prolukách, kde se zase něco prodává nebo nabízí a kupní sila klesá.

Nevyjmenovala jsem všechno, ale hlavní ideou mého trochu rozhořčeného článku je, pro koho to všechno vlastně děláme a pro koho žijeme, než pro svůj vlastní rozvoj, vývoj a schopnost slušně žít? Jsem přesvědčená, že s tímto stavem věcí nemůže být nikdo spokojený. A také se může stát, že se společnost bude stále více rozpadat na jednotlivce, kteří ztratí smysl života. A čím větší společnost, tím horší katastrofa.