Demokracie po 22. letech: Jak se daří státní správě

Samozřejmě, že se lidem nelíbí, že se jejich životy mění, že mění poměry a podmínky jejich života, že se musí koukat na to, jak jedni smí zbohatnou a jiní nesmí, nelíbí se jim výše daní a naopak snižující se možnost sehnat na pracovním trhu práci, mají pocit, že jim ještě někdo stále bere z toho, co sami vydělají a pak to jde někam prošustrovat buď s "lehkými děvami" nebo v "temných obchodech". Já totiž mám z celého toho zpravodajství z medií takový pocit, že žiji v pekle a že budoucnost je tak nejistá, že všechno visí na vlásku. Ale z druhé strany - o čem by se psalo, když ne o tom, jak je všechno "špatný, zlotřilý a nemravný", aby byli pak lidé motivováni něco napravovat, hledat mravní maximy pro nemravníky, bojovat proti zlořádům a hledat své příznivce v řadách hlasatelů toho "Jak by to mělo bejt?"? Vždyť i v té bibli nejsou, až na malé vyjímky lidé, kteří měli něco na starosti vůči panovníkovi, jen chváleni a poplácáváni po zádech za své činy a proroci většinou skončili špatně, protože kritizovali panovníka, který nešel příkladem lidu. Středověk, který  vybudoval státní správu a samosprávu postupně, znal tresty pro své úředníky, kteří nepracovali jak měli a třásli se o své postavení, kterého nabyli za své zásluhy o stát. Ale to je všechno pryč, ne však docela, protože všechno má své souvislosti, aniž to člověk zběžně postřehne, a to jak v mínění lidu, tak i v činnosti úřadů. Byly úřady za komunismu lepší nebo horší? Jaké měly podmínky dříve a jaké mají úředníci podmínky nyní? Byli lidé spokojenější dříve  víc, nebo brblají dnes právem? Jaké je právní vědomí obecně u občanů a proto brblají anebo jen proto, že se jim nevyhovělo, jaké je právní vědomí odpovědných úředníků státní správy a proč se dějí chyby a lidé úředníky nemají rádi? Měli by být osobně odpovědní za své chyby, kterými způsobili někomu újmu? Má se takový zákon vůbec předkládat nebo je to jen hit, aby se občané měli na co těšit?

Osobní odpovědnost za výkon úředníků státní správy

To lidé rádi slyší, protože mají na státní úředníky opravdu velkou pifku. Celé jim to připadá jako nečitelný kolos, který pořád něco vymáhá, trestá, chce pořád nějaký papír, nějaké doklady, človíček si je musí doma schovávat, archivovat, aby je mohl promptně doložit ke své žádosti, rozeznat, který je platný nebo neplatný, vysedávat u okýnek, kde úředník na něho přísně nebo otráveně hledí, když se človíček nevymáčkne přesně, co chce a to podle příslušného zákona. A hledí na něho s nedůvěrou, jestli si náhodou nevymýšlí. Přitom se človíčkům zdá, že berou platy jen za to, že si přijdou do práce uvařit kafe, povykládat s kolegy, hodit mastný papír od svačiny do koše a sem tam něco udělat, aby se neřeklo. Já je nechci obhajovat, ale také nechci být nespravedlivá k nikomu, ani k jedné, ani k druhé straně. Ono to není tak jednoduché. Státní správa, abych tak zahrnula do jednoho rance celý systém výkonné moci, ministerstvy počínaje a posledním úředníčkem někde na konci konče, je obklopená ohromnou řadou předpisů, jak právních, tak i interních, které aplikují právní předpisy a říkají úředníčkovi, jak má svůj referát vést. A takový úředníček má nad sebou celou hierarchii řízení, tedy vedoucích zaměstnanců, od ministra počínaje, po vedoucího úseku konče a ti mají, kromě své rutinní a operativní činnosti ještě za povinnost vykonávat kontrolní činnost.

Finanční kontrola na disponování s veřejnými prostředky

Tato kontrolní činnost se vykonává jednak podle zákona o finanční kontrole, která sleduje správnost předloženého spisu, tedy od jeho založení (za správnost odpovídá jeho původce), pak povolení ho realizovat (to provádí tzv. příkazce) až po to, zda na to jsou "prachy", to zase provádí správce rozpočtu. V těchto dvou pozicích jsou vedoucí zaměstnanci, kteří jsou zařazeni do systému finanční kontroly a podpisem povolují zahájit operaci, to znamená uzavřít smlouvu, dohodu, zkrátka kdejaký papír, z kterého kouká, že z něho poplyne výdaj finančních prostředků a za to jsou odpovědní. Až po té, když je akce uzavřena, pak přistupuje další úředník, tentokrát hlavní účetní, která potvrdí, že akce proběhla v pořádku a že veřejné finanční prostředky byly vydány nebo přijaty. Přitom mají všechny úřady, které jsou subjekty zákonů, jako je předmětný zákon o finanční kontrole, zákon o veřejných zakázkách, zákon o majetku České republiky a zákony související, ještě povinnost dělat vnitřní kontrolu prostřednictvím vedoucích zaměstnanců, kontrolu následnou a kromě toho mají nad sebou audit, a kromě toho je mají ještě kontrolovat orgány státní správy. Tento zákon vyšel ze Směrnic Evropské unie. Měl by zabránit, a to v souladu se všemi předpisy, které jsou navázány na tento zákon a platí pro subjekty zákony určenými, plýtvání veřejnými prostředky, zavazuje je hospodárným, transparentním a nediskriminačním chováním.

Ministerstva a Nejvyšší kontrolní úřad

Nad fungováním státní správy bdí ministerstva a Nejvyšší kontrolní úřad. Ti se ve své kompetenci a také procesy výkonu kontroly řídí svým kontrolním plánem a současně se řídí i zákony, které určují, co se má a jak kontrolovat. Kontrola zjistí pochybení, pokud to není chyba do nebe volající, tak se napraví operativně, pokud se zjistí, že byly finanční prostředky nebo smlouvy uzavřeny neoprávněně (nepodepsali je ti, co je měli podepsat podle seznamu finanční kontroly apod.), pak někoho vyhodí anebo mu sníží šarži a tím i přijde o bývalou výši svého platu, někdo třeba odstoupí ze svého postu nebo vyhodí nějaké náměstka. Ale dál ty zákony nejdou, jedině, pokud někdo spáchá trestnou činnost, která je skutkovou podstatou trestního zákoníku.

Na koho padne tedy vina?

Jestliže ti, kteří takový zákon budou prosazovat, si neprostudují všechny předpisy, které jsou aplikovány před a po výdaji veřejných prostředků, nebudou zjišťovat, kdo byl v jaké chvíli kompetentní potvrdit spis, že je v pořádku, že se nikdo neutnul při schvalování nějakého případu, aby se tak stalo a jestliže dokáží zvážit, kdo byl z celé řady kontrolujících úředníků v té hiearchii odpovědný za chybu v čase, kdy platil ke dni schvalování určitý zákon, dokud se jim podaří prošetřit celou řadu drobných úkonů v čase, kdy se realizovaly, pak se mohou dostat do situace, že nezjistí, kdo byl kontrétně na vině a aby dostáli tomu, že musí někoho odhalit, jeho úmysly, správnost jeho konání a jednání v návaznosti na své nadřízené, pak to spadne do koše. Protože každý v celé řadě se samozřejmě obává, aby nedošel k úhoně a ví, že když vydá nějaký podnět. že je to na "těch nahoře", zda mu schválí a nebo pošlou s připomínkami k doplnění či přepracování. A úředníček tak učiní a pošle spis zase tou samou linií ke schválení. A musí tak činit rychle, dokud se nezmění zákon, který všechno, co bylo učiněno, zvrátí. Buď interním pokynem příslušného ministerstva nebo změnou interních předpisů, které změní procesy a kompetence.

Kde se dá udělat chyba?

Náš právní řád obsahuje úctyhodné množství předpisů v hierarchii a kromě toho, Směrnice EU mají předpisy nad národními předpisy, takže se musí implementovat do našeho právního řádu. Ze zákona, který vejde v účinnost se pak vyhotoví směrnice, která zavazuje každý úřad každého ministerstva, aby podle ní postupoval, a to povinně. Pokud si však někdo vysvětlí svůj úkon podle svého a vydá nějaký spis a druhý ho pořádně nezkontroluje, aby přišel na chybu a formálně ho podepíše a třetí to taky tak udělá, protože ví, že ti pod ním jsou jemu za to odpovědní, že je to dobře a zavalený oběhovými spisy už odpoledne nemá sílu, aby všechno kontroloval a chodil na někoho řvát, že "neumí asi číst a pokud nerozumí předpisu, tak ať jde uklízet chodby", pak může vzejít újma občanovi, úřadu a z toho pak vzejde stížnost a žádost o náhradu škody v penězích apod. A ruku na srdce - existuje živé právo, které jako určitá zvyklost se, bez ohledu opakuje v úřednických procesech při vyřizování spisů, žádostí, stížností, které se "jen o fousek" míjí s platným zákonem.

Jak se to dá snadno napravit

Chyba je, že úředníci většinou  nemusí mít alespoň minimální právní vzdělání, pokud pracují na stavebním úřadě a jiných specializovaných úřadech, protože od nich se vyžaduje, aby přednostně zvládali například stavební zákon v jeho procesech, vodní zákon v jeho procesech, katastrální zákon a předpisy související v jeho procesech a věděli, jaký papír mají napsat apod., apod. Jejich úkony chrání kontrolující osoby, které též nemusí mít právní vzdělání, ale pilně chodí na školení, za které se jim dělají čárky, že ho absolvovali, ale nikdo není povinen, což je ohromná škoda a chyba, aby jednou za rok prozkoušel své zaměstnance, jestli jsou skutečně v obraze ve věcech, na kterých pracují a odhalil tak, že někde vázne znalost a je třeba je řádně proškolit. A zvláště tam, kde finanční prostředky běhají sem a tam. Po té, co se pořád mění lidé díky propouštěním a nabírají se posléze nové síly, které se musí dlouhou dobu seznamovat samostudiem s přidělenou agendou, po té, co se neustále mění vedoucí zaměstnanci díky odvolávání jejich nadřízených a také se musí seznamovat se svou svěřenou agendou, s které jim plynou povinnosti, s tím, že školení zaměstnanců při změně zákonů je víceméně formální a ne všechny interní předpisy, které aplikují zákony mohou zajistit bezchybný proces operativních úkonů, pak se nelze divit, že se objevují chyby a zase chyby, jejichž následek je újma na cti, újma v penězích apod. Tomu, komu se dokáže, že jednal svévolně a porušil zákon z nějakého úmyslu, jehož skutková podstata je obsažena buď v trestním zákoně, nebo v jiných zákonech, pak ať je potrestán. Ale může být potrestán ten, který schválil v proceduře kontroly vadný právní úkon a následně ho podepsal i jeho nadřízený, protože neodhalil, že je to od počátku špatně?

Závěr

Podle mého soukromého názoru, za dané situace, kdy je náš stát stále ve varu, kdy téměř denně se všechno mění nebo dělá jinak, kdy se na nás valí stále celá řada novel a nových předpisů, z nichž se musí promptně vyhotovit interní předpis, aby měli úředníci podle čeho pracovat, a od 1. 1. 2012 se pořádně všichni zapotí a jistě vznikne i mnoho chyb a úřady budou zavalováni stížnostmi a žádostmi o nápravu, je třeba hledat jinou cestu, než trestat viníky, kromě těch, kteří způsobí nějakou chybu z vlastního úmyslu, u nichž se prokáže korupce nebo spáchají jinou trestnou činnost v návaznosti na výkon své práce. Dokud nenabude účinnosti služební zákon, je třeba zdokonalit kontroly v celé jejich hierarchii a eliminovat možné pochybení buď přímo proškolením příslušných zaměstnanců, nebo zkonkrétnit v interních předpisech procesy, které mají ve své pracovní náplni. Neustálý pohyb zaměstnanců, kdy se jednou propouští, podruhé zase nabírají nové síly, státní správě škodí, protože aby se takový člověk pořádně zapracoval a přitom už vykonával svou práci, je zcela nemožné. Je dobrým zvykem, že noví zaměstnanci se nezapracovávají, mohli by být pak konkurencí při příštím propouštění, že ano? A tak, budou chyby, budou pochybení, bude se chybně vykládat zákon a budou chyby v interních předpisech, protože ne každý má právní vzdělání, aby mohl zjistit, jestli to dělá dobře nebo špatně, ne každý má to štěstí, aby nad ním někdo, po dobu hájení seděl a zapracovával ho do problematiky a ne každý může mít tu důvěru, že všichni kolem něho oplývají právním vědomím.