Antika: Život proti smrti: Osud a bohové. kap. 2

Ti, kteří nejsou motivovaní číst a zkoumat takové příběhy, o kterých se nyní bavíme, znají jen jejich povrchní příběh. Ale když si ho třeba děti vyslechnou, zůstane jim částečně v hlavinkách a jednou zapátrají. 

Akkadské myšlení klade důraz na člověka

Přátelé, nehledejte v tom kořeny magie, jak si lidé v současnosti představují. Mluvme o dávných iniciacích, kterým možná neporozumíme. Ale rozumíme tomu, že iniciační význam, hledání nesmrtelnosti lze pochopit ze zvláštní struktury zkoušek. které Gilgameš podstoupil.Proč akkadské náboženské myšlení klade důraz na člověka, a jaké máme o tom zprávy a důkazy? Poznali jsme Gilgamešův příběh, který vyhlašuje nejistotu lidského údělu, nemožnost - a to dokonce pro samotného hrdinu - získat nesmrtelnost. Člověk byl stvořen jako smrtelný a byl stvořen výhradně pro službu bohům.

Pesimistická antropologie

Člověk byl stvořen jako smrtelný a byl stvořen výhradně pro službu bohům. S takovou antropologií se setkáme v eposu Enúma elíš. Ale máme také k dispozici slavný text: Dialog o lidské bídě, který známe pod názvem Babylónský Kazatel, je ještě zoufalejší. Zoufalství nevyvěrá z meditace nad marností lidské existence, ale ze zkušenosti obecné nespravedlnosti: zlí vítězí, modlitby zůstávají bez výsledku; bohové se zdají lhostejní vůči lidským záležitostem. Počínaje druhým tisíciletím budou obdobné duchovní krize propukat i jinde s různými výsledky, neboť tento typ nihilistické zkušenosti vyvolal různé odpovědi, vždy podle náboženského genia, který je typický pro tu kterou kulturu. 

O Mardukovi

Ale v mezzopotamské mudroslovné literatuře se bohové vždy lhostejně neprojevují. Jeden z textů ukazuje tělesné a duševní utrpení nevinného, který byl srovnáván s Jobem. Je to opravdu trpící spravedlivý, neboť se zdá, že mu žádné božstvo nepomůže. Nespočetné neduhy ho proměnily v bytost "zmáčenou vlastními výkaly". Jeho blízcí ho už oplakali jako mrtvého, když mu řada snů zjeví, že ho Marduk zachrání. Jako v exatickém transu vidí boha, který poráží démony nemoci a pak mu z těla vytrhuje bolest, jakoby vytrhával rostlinu z kořenů. Tento spravedlivý opět nabyl zdraví, nakonec vzdává Mardukovi díky, procházeje rituálně dvanácti branami jeho chrámu v Babylóně. 

O Babylóně

Sice akkadské náboženství klade důraz na člověka, ale Eliade upozorňuje, že současně staví před oči hranice lidských možností. Vzdálenost mezi bohy a lidmi je nepřekročitelná, a přece není člověk opuštěn ve své vlastní samotě. Jednak má podíl na duchovním prvku, který můžeme označit jako božský (je to jeho duch). Dále doufá prostřednictvím ritů a modliteb získá požehnání bohů. Především však ví, že je součástí světa, který je sjednocen souznačnostmi: žije ve městě, které tvoří imago mundi. jehož chrámy a zikkuraty představují "středy světa" a zjišťují tak komunikaci s nebem a bohy.

Brána bohů

Složitý systém vztahů mezi nebem a zemí kromě toho umožňoval jak porozumění pozemským skutečnostem, tak jejich ovlivňování odpovídajícími nebeskými vzory. Každá planeta je například spojena s určitým kovem a určitou barvou, Proto jsou všechny barevné věci pod vlivem určité planety, Ale každá planeta náleží jednomu z bohů. který je z téhož důvodu představován příslušným kovem. Při rituální manipulaci s nějakým kovovým předmětem nebo s barevným polodrahokamem se proto se  člověk domníval. že je pod ochranou určitého boha. 

Věštecké techniky

Většina věšteckých technik se rozvinula v akkadském období, dovolovala poznat budoucnost. Soudilo se, že některým nehodám se lze vyhnout. Věštění se těšilo velké pozornosti ve všech společenských vrstvách. Nejpropracovanější metodou bylo zkoumání vnitřností obětovaného zvířete. Nejméně nákladná byla lekanomanie, která se prováděla tak, že se nalilo trochu oleje do vody nebo naopak a interpretovala se znamení, která se četla ve tvarech. které vznikly tímto způsobem na hladině. 

Astrologie a výklad snů

Astrologie se rozvinula později než ostatní věštecké techniky a pěstovala se zejména v okolí vladařů. Výklad snů byl od 2. tisíciletí doplňován technikami na odvrácení osudných předpovědí. 

Všechny tyto věštebné techniky se snažily odhalit "znamení", jež byla luštěna podle přesných tradičních pravidel. Svět se tedy odhaloval jako obdařený řádem a řízený zákony. Rozluštěním znamení s dospívalo k poznání budoucnosti, tedy spíš k ovládnutí času, neboť se předvídaly události, k jejichž uskutečnění mělo dojít teprve po určité době. 

Kolem r. 1500 př. Kr. se tvůrčí období mezzopotamského myšlení definitivně uzavírá. Během následujících deseti staletí se intelektuální aktivita vyčerpává v učenosti a v kompilačních dílech. Je příznačné, že babylónské objevy, které se měly stát nejpopulárnější, spočívají přímo ze souvztažnosti mezi nebem a zemí či mezi makrokosmem a mikrokosmem. 

 příště: Staroegyptská kultura