Antika: Nádrže, rybníky, tunely a kanály v Severním Izraelském království 2

Starověcí inženýři věděli jak na to. aby zásobili vodou předhelénistický přední Orient. Muselo se vařit, zalévat, mýt a čistit, musely být zásoby k zavlažování zahrad a napájení zvířectva. Archeologové jdou ve stopách Písma. 

Nádrže a rybníky

Nacházíme se v severním království Izraele - v Samaří

Nemohlo stačit, aby bylo město zásobeno pitnou vodou a vodou na vaření. Pro předhelénistický Přední Orient je nutno předpokládal,. že bylo potřeba mít zásoby vody k zavlažování zahrad a k napájení dobytka, k mytí a čištění,.

Z Bible víme, že po smrti krále Achaba umývali v Samaří celý jeho zakrvácený válečný vůz (I.Královská 22,38), i královu zbroj v rybníku, do něhož vůz pohřížili. Z archeologického průzkumu víme, že při severozápadním konci hradeb byla velká vodní nádrž, totožná asi s tímto rybníkem. Tato nádrž byla vytesána ve skále a zřejmě zásobovala celou akropoli vodou.

Je podivné, že by Samařané tímto způsobem znečistili jediný zdroj vody, na který byli odkázáni ve všem a se vším a není známo, že by město mělo v době izraelských králů ještě jiný zdroj vody.  Až potom, v římské době, se město značně rozrostlo do rozlohy a krásy, bylo i lépe zásobeno pramenitou vodou přiváděnou akvadukty ze vzdálených kopců. Al o tom, až si budeme povídat o antickém Římu a jeho vodních stavbách. 

Jak si představit rybník - odbočme do Nového zákona

I v Novém zákoně se se hovoří o rybníku Siloe a to v souvislosti s slepcem od narození. Ježíš slepci pomazal oči blátem a řekl mu, aby se šel umýt do Rybníka Siloe. Na obrázku je patrné, že pojem rybník v oněch dobách vypadá úplně jinak, než jak my rybníky známe. 

Rybník byl velká nádrž, vytesaná do skály nebo vyzděná. V Jeruzalémě bylo mnoho takových rybníků. Jeden se jmenoval horní a byl vyhrazen valchářům (II. Král 18,17); Izajáš 7,3), jiný se jmenoval dolní (Izajáš 22,9), další byl nazván starý a jiný zase královský (Nehemjáš 2,14). snad totožný s Šalamounovým v Kidrónském úvalu, o němž píše Josephus Flavius, o kterém bude také řeč v jiných, tragických souvislostech. .  

A co nám vyprávějí archeologové - o Gibeónském rybníku v městě Gibeón

V letech 1956 a 1957 přišel J.B. Pritchard pod tisícíletým nánosem sutin na velikou kruhovitou nádrž vytesanou ve skále, která zůstala zachovaná, zcela neporušená. V průměru měří 10,30 x 12,30 m. Při stěně se vinou schody, široké 1, 80 m, chráněné zábradlím, rovněž vytesaným ze skály, do hloubky 10,80 m. Odhadem bylo nutno vytěžit 3000 tun vápence, nežli vznikl tento rybník. Jeho stáří nelze s jistou zjistit. Bič podotýká, že dějiny Gibeónu i celé země zanechávají mnoho otázek nezodpovězených. Zmínku o Gibeónu najdeme v 2. Sam 2,13, 

Strategický záměr

Tato nádrž nebyla dlouho v užívání. Od hloubky pokračuje 10,80 m ještě dalších 13, 60 m, ne už v celé šíři svého průměru. ale je pouhou chodbou, do umělé jeskyňky o rozměrech 6,80 x 3,40 x 2,45 m. v níž byla pramenitá voda. Tunel byl osvětlován dvěma světlíky a rozhodně to bylo žádné potěšení sestupovat pro vodu do celkové hloubky 24,40 m, ale byla tu velká výhoda, že nehrozilo nebezpečí ze strany nepřítele, kdyby obléhal město. 

Další cesta k vodě v Gibeónu - dva způsoby

Proč měl Gibeón dva vodní systémy? Je to jednoduchá odpověď. Jedna je biblická, druhá vojenská.V Gibeónu byla objevena ještě další cesta k vodě, a to k pramenům mimo hradby města. Vede podzemním tunelem, který byl zčásti hlouben povrchově, zčásti ražen pod zemí. Vzdušnou čarou je 45 m dlouhý, ale nevede přímo nýbrž překonává výškový rozdíl 24,60 m. K tunelu se sestupovalo po schodech vytesaných do skály. Přístup k prameni byl osvětlován výklenky pro případ nepřátelského obležení s tím, že se přístup do tunelu případně mohl zatarasit, aby jím nevnikl nepřítel do města. 

Když se valili Asyřané o sto let později, byl rychle podniknut pokus prokopat se dnem nádrže k vodě. Tunel, kterým se Gibeónští nakonec k vodě dostali, jeví známky horečnatého spěchu, aby město bylo zajištěno.

Asyřané odtáhli a o sto let  později se před nimi už netřásl nikdo. Na jejich místo nastoupili Babylóňané a nemoudrá politika judských králů vedla ke zkáze království.  Roku 586 padl Jeruzalém a pohroma dolehla i na jiná města. Je možné, že tehdy byl zasypán gibeónský rybník. Archeologové našli předměty ukazující na konec 7. a začátek 6. století.Mistrovské dílo starověku dosloužilo a zůstalo zasypáno plných dva a půl tisíce let, ale tím také zachováno a zůstalo neporušené. 

V suti bylo nalezeno i dvacet sedm uch od džbánů s vtisknutým razítkem Gibeón, takže je možné říci, že dnešní vesnička ed .-Džíb je pozůstatkem slavného města Gibeónu.. 

Pokud si chcete přečíst vice o Gibeónu a archeologii, pak je k dispozici krásná kniha Zapomenuté království, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad. 

Zdroj: Bible

Bič,M. Stopami dávných věků