Ústecký kraj uspořádal Vánoce firmě se stromky

Ústecký kraj utratil dva milióny z veřejných prostředků na umělé vánoční stromky pro školy a sociální zařízení (jeden stromek přišel na 11 800 korun). Kolik z těch skoro 170 zařízení tento dárek s radostí ocenilo?

Člověk by si myslel, že různé podvodné kauzy, které se podařilo vyřešit a viníky potrestat, slouží jako dostatečné poučení pro ty, jejichž zájmem je co nejsnáze a co nejrychleji zbohatnout. Alespoň na úrovni správních orgánů. Že si uvědomí, že nemohou beztrestně mrhat veřejnými prostředky. Ne. Kauza, kdy Ústecký kraj nakoupil vánoční stromky za bezmála dva milióny korun, je toho příkladem (www.idnes.cz z 2.12.2011).

Protože zbyly na konci roku peníze, nakoupil kraj do škol a sociálních zařízení 169 vánočních stromků, jeden za skoro 12 000 korun. Ačkoliv na trhu jsou podobné stromky k dispozici za desetinovou cenu, jednatel prodávající firmy označil cenu za dobrou a vysvětlil to tím, že stromky jsou ne asijské, ale „české výroby“. (Možná vycházel z informace, že český česnek je také dražší, než čínský. Jen zapomněl, že česnek si koupí, kdo chce, zato stromky byly přiděleny bez nároku na výběr. To však samozřejmě není problém prodejce, ale nakupujícího, a tím je v tomto případě Ústecký kraj.)

Důvod, že zbyly peníze, není výjimečný (i nad tím by měli příslušní zodpovědní činitelé přemýšlet), výjimečný je ale účel. Školy a sociální zařízení, kde chybějí desítky důležitých pomůcek, které by posloužily účelu zařízení, dostanou… vánoční stromek. Novináři zveřejnili první reakce škol: chybějí peníze na papíry, náplně do tiskáren, žárovky do přístrojů a další nezbytné věci.

A podobné je to v sociálních zařízeních. Vzpomínám, jak složitě se v charitních sociálních zařízeních, se kterými jsem spolupracovala, sháněly prostředky na polohovací či masážní křeslo, zvedák pro nepohyblivé pacienty, který by personálu umožnil pacienta jak vykoupat, tak přemístit, nebo jen na obyčejné pohodlné židle. Tyto a desítky dalších věci se mohly pořídit teprve tehdy, když se podařilo najít laskavé donátory. A i ty jsme museli nejdříve přesvědčit, že právě tyto pomůcky zařízení skutečně nezbytně potřebuje. Nutno ještě podotknout, že peníze se často sbírají po stovkách, a někdy dokonce i po menších částkách.

Jak asi působí tato zpráva o lehkovážném plýtvání penězi právě v těchto zařízeních? Kolik z těch 169 podarovaných tenhle vánoční dárek přivítalo?

A jakpak řešení přivítal dotyčný kraj, než se informace dostala na veřejnost? Skoro bych hádala, že byl zodpovědný pracovník pochválen, jak dobře si se vzniklým problémem poradil. Částka byla přece beze zbytku utracena a počtem stromků ji nikdo nedělil. Nemuselo se nic vracet a takový stromek vydrží léta. Vlastně výborná investice! A kdo ví, jestli nebyla i nějaká provize od toho, komu se o takovém „obchodu (vánočních) snů“ ani nesnilo.

Jestli trestuhodně ne, pak se přikláním k názoru mého manžela Jana, který navrhuje zainteresovaným následující odměnu: postupně pod každým z těch stromečků poblahopřát obdarovaným a zazpívat jim koledu. Třeba tu „Nesem vám noviny (z ústecké krajiny), o tom co se vskutku stalo…“ a říci jim pravdu. Popřípadě tu internacionální: „Děduška Maroz, jolku nam priňos. Lučej jolky nět, što priňos nam děd!“ A vysvětlit jim, kdo je tím „dědem“ v ústecké hierarchii. A takhle pěkně postupně od ústavu k ústavu. Jestli se to prý nestihne do Tří králů, pak do příští „likvidace“ nevyčerpaných finančních prostředků určitě.

Ale vážně: Je opravdu cílem Krajského úřadu připravit velkolepé Vánoce právě soukromé firmě?