Jeden muž ve (vládním) člunu, o školství nemluvě

Na tu podobnost mě upozornil můj muž, když mi začal předčítat nezapomenutelnou příhodu s plánovanou bicyklovou vyjížďkou z knihy Tři muži ve člunu, o psu nemluvě autora Jerome Klapka Jerome. „Nepřipomíná ti to něco?“ ptal se mě záludně...

Typování nebylo těžké. Pro ty, kteří text neznají, nebo už příhodu pozapomněli, připomenu, že se vypravěč chystal na vyjížďku na kole se známým. Před odjezdem se však onen spoluvýletník chopil iniciativy a začal „kontrolovat“ stav vypravěčova kola. A ačkoliv bylo původně v dobrém stavu, muž se s kolem pustil doslova do souboje. Autor si postupně začal uvědomovat, co se před jeho očima odehrává, ale když viděl to sebevědomí, s jakým ten člověk kolo rozebírá, doufal, „že se v tom přece jen trochu vyzná...“

Posléze se přihlížející - zdrcený devastací vlastního kola - zmohl alespoň na ironickou poznámku: „Vás pozorovat při téhle práci, to je pro mně veliká škola. /.../ Přímo požitek mi působí to, jak jste pln bujaré sebedůvěry a jak jste přesvědčen o zdárném výsledku svého snažení.“

I neznalému čtenáři slavné humoristické prózy je už jasné, jak to asi s kolem a potažmo s výletem dopadlo. Člověk by si řekl, že je štěstí, že takového „známého“ nemá. A ejhle, pak na něj narazí ne ve svém okolí, ale ... ve vrcholné politice. To už však nejde jen o devastaci kola, ale celého „soukolí“ - dá-li se to tak vyjádřit – školství.

Mám začít od zpráv posledních? Ministr školství Dobeš se vrátil z Bruselu, aniž by tam předložil jediný z 35 přislíbených projektů v celkové hodnotě kolem šesti miliard korun (více na aktuálně.cz z 10.2.2012). Počínání Josefa Dobeše však přináší každý den nová a nová překvapení. Tu nedomyšlené projekty a reformy, tu odvolání dalšího svého úředníka či jmenování jiného s pochybnou minulostí, tu zpochybňování odborníků a odborných orgánů, tu odmítnutí nabízené nezištné pomoci s vypracováním projektů, tu zase holedbání se, jak všechny problémy s ohroženými evropskými dotacemi do školství zvládne (viz Dobeš: Ministerstvo je pro mě jako Titanic... iHNed.cz z 8. února.)

Připomeňme jen projekt Okno, který má pomocí inzerátů v médiích vzdělávat veřejnost ve finanční a právní gramotnosti! Člověk by očekával, že právě toto tolik potřebné téma bude prosazováno ve školách, a to už od těch základních. Že ministerstvo bude důsledně dbát na kvalitní, efektivní a srozumitelnou výuku s možností problémy žákům dobře vysvětlit, vracet se k nim a informace posilovat formou dotazů a diskusí. Že přijde s projekty na zkvalitnění práce učitelů a zasadí se o posílení jejich společenské autority formou lepšího finančního ohodnocení. Vždyť od toho se bude v budoucnu odvíjet nejen ekonomická a sociální, ale i kulturní úroveň našeho státu. Náš ministr školství však přijde s inzertními články v novinách!

Ministr navíc mlží. Zatímco už i premiér a europoslanci varují, že vyplacení dotací z evropských fondů do školství je ohroženo, neboť projekty nevzbuzují důvěru v efektivní využití prostředků pro dosažení avizovaného cíle, ministr Dobeš stále žádný problém nevidí. Slovy Kateřiny Klasnové, pokud to do dubna nezvládne, chlapsky dodrží slovo a odstoupí. (A to nás má v dubnu zachránit?)

Pochybnosti u odborné i laické veřejnosti vyvolává i návrh vysokoškolské reformy. Ministr Dobeš navrhuje jmenovat jednu třetinu správních rad vysokých škol z řad politiků a podnikatelů. Akademické obce se oprávněně obávají, že nezávislost škol by mohla být významně ohrožena a vysoké školy by se staly jen dalším prostředkem k posilování moci vlivných jedinců.

A promyšlené není ani školné. Odborníci z různých oblastí se shodují na tom, že nejvíce by na školném získaly banky, které by studentům poskytovaly úvěry. (Připadá jenom mně, že školné vždy nejvíc obhajují ti, kteří už mají vysokoškolské vzdělání za sebou, popřípadě vystudovaly i jejich děti?) Rozhodně by se však k žádné formě školného nemělo přistupovat bez dobře zajištěného systému sociálních a prospěchových stipendií, který by umožnil studia i sociálně slabším. Kromě toho prospěchové stipendium bylo pro studenty vždy dobrou motivací.

Někteří Dobešovi obhájci tvrdí, že ministr má vlastní osobité názory, které umí prosadit. Na mne naopak působí chaoticky, nespolehlivě až demagogicky. Vždyť tvrdohlavě prosazuje názory, aniž by se poradil s odborníky, kteří v dané oblasti pracují. Dokonce jej podezírám, že je jen nastrčenou figurkou své strany, jež má za cíl vytahat z Evropské unie co nejvíce peněz, tentokrát pod zástěrkou školství, ne však do školství.

A tak, když si připomenu, že pro prezidenta Klause je ministr Dobeš „nejlepším polistopadovým ministrem školství“, říkám si proč? Za který z počinů si toto hodnocení zasloužil? Kdeže prokázal onu moudrost, předvídavost, vzdělanost a mimořádný rozhled, který by člověk minimálně od důvěryhodného ministra školství očekával? Že by v prosazení nedotažených státních maturit, které nakonec stály o sto miliónů korun více, než zněl původní plán?

Jak dopadne české školství po éře Josefa Dobeše, nevím. Ale vím, jak dopadlo to kolo.

</