Blýská se (na lepší časy, nebo jen nám před očima)?

Podle nedělních Otázek Václava Moravce, na které odpovídal nový ministr školství Petr Fiala, se zdá, že by to přece jen mohlo vypadat jako blýskání na lepší časy… Jen se obávám, že pouze vybrat nové, odborné vedení jediného ministerstva nestačí.

Dokud jsme žili se Slováky v jednom státě, blýskalo se nad Tatrú každou chvíli. Přinejmenším pokaždé, když se hrála státní hymna. V letech dřívějších bylo zase možné spatřit rudou záři. Většinou jen nad Kladnem. Od těch dob doufáme, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Jenže v atmosférických podmínkách, v jakých se pohybujeme poslední dobou, je tak zataženo, že se nám spíš blýská před očima.

Petr Nečas určitě věděl, koho mezi svými poradci má a šel na jistotu. Jistě tím zabodoval i mezi těmi, kteří upřednostňují místo straníků odborníky. A čerstvý ministr Petr Fiala má opravdu naději uskutečnit v rámci daných možností ten „zázrak“ a získat ztracenou autoritu ministerstva školství. I když „diplomaticky vybruslil“ z přímých otázek na situaci zanechanou jeho předchůdcem, pan ministr nejen slíbil, že udělá vše, co mu jeho síly, schopnosti a zkušenosti umožní, aby navrátil ministerstvu školství jeho smysl, ale navíc se vyvaroval ukvapených hodnocení, nereálných slibů i populistických vyjádření. Stručně sdělil, že se musí především seznámit se situací v jednotlivých oblastech resortu a poté ve spolupráci s dalšími odborníky rozhodnout. Na rozdíl od svého předchůdce, který jako brouk Pytlík všechno znal a všechno věděl, Fiala mnoho nemluví, ale jeho první personální změny na ministerstvu alespoň ve mně budí důvěru.

Člověk by chtěl věřit, že se konečně zase začíná blýskat na lepší časy. Jen se obávám, že vybrat nové vedení ministerstva školství nestačí. Premiér by totiž měl udělat i další důležité, i když nepopulární kroky: konečně naplnit oblíbené heslo „padni komu padni“ a navrátit také důvěru v justici a policii. Demokracie je jistě složitá metoda vládnutí, ale za více než dvacet let jsme se o mnoho dopředu neposunuli. Stále jsou v platnosti nedotažené zákony, zákony nahrávající podvodům a umožňující neprůhledné hospodaření firem (např. akcie na doručitele), zákony zvýhodňující určité skupiny (např. exekuční legislativa, která umožňuje nehorázné obohacování právnických firem) atd. Stále je málo viditelná činnost kontrolních orgánů, zvláště pokud se týká vlivných lidí. To jsou pak nálezy šmahem zametány pod koberec spolu s milióny a miliardami, kvůli kterým se následně „musí přistupovat k nekompromisním škrtům“ ve státním rozpočtu.

V tom současném marasmu není divu, že k zablýsknutí stačí i jiskřička. Naše veřejnost byla podle mého názoru po revoluci alespoň ve své většině přístupna tomu, že se bude muset po 40 letech nezodpovědné vlády komunistů na nějakou dobu uskromnit. Ale nikdo neočekával, že noví politici zneužijí tak bezohledně legislativní i hospodářskou situaci ve svůj prospěch (navrhování a schvalování zákonů, které umožnily a umožňují rozprodání či přímo zcizení společného majetku, zákonů, které povýšily politiky nad ostatní občany, zákonů, jež donekonečna zvýhodňují poslance finančně i mocensky – viz opět nedávno schválený zákon o jejich doživotní imunitě atd.).

Koalice dnes pokládá ekonomické a sociální reformy za nezbytné. O jejich nezbytnosti se jí však veřejnost přesvědčit nepodařilo. Jak by také mohlo?! Jedno takové přísloví říká, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Ale toho se od současné politické reprezentace jaksi domoci nelze. Jít příkladem je pro ni zřejmě skoro stejně nemožné, jako… blýsknout se utažením vlastního opasku.

Premiér Nečas se nechal slyšet, že "nelze protestovat proti syrové ekonomické realitě, stejně jako nelze protestovat proti tomu, že se střídá den a noc." Ale kdo tuto zemi do té syrové ekonomické reality přivedl? Vždyť většina z těch, kteří jsou u moci dnes, tam byla v různých funkcích i před pěti, deseti a dokonce i dvaceti lety.

Změny v české politice by měly pokračovat. Nechci protestovat proti tomu, že se střídá den a noc, ale proti tomu, že se ve velkém rozkrádá i ve dne. Co takhle posvítit si teď na kmotry a desítky dalších příbuzných (včetně stranických sekretariátů)? Lucerničky rozdány? Budiž světlo!

Jak se říká: Jedno zablýsknutí... Nebo to byla vlaštovička?